Jak udělat plakát ve Wordu?

52 zobrazení
Chcete vytvořit plakát ve Wordu? Je to snadné. Na kartě Rozložení klikněte na Velikost a vyberte Další velikosti papíru. Zde si nastavte vlastní rozměry plakátu, například A3 nebo A2. Po potvrzení můžete začít s návrhem vašeho jedinečného plakátu.
Komentář 0 líbí se mi

Hledáte krok za krokem, jak vytvořit plakát v Microsoft Word?

No tak to je kapitola sama pro sebe. Pamatuju si, jak jsem se loni v březnu sedmnáctého trápila s plakátem pro naši malou akvabelovou exhibici v místním bazénu v Komárově. Vypadalo to, že je to lehký úkol, ale Word, ten mi dával zabrat. Chtěla jsem něco fakt pěknýho, ne jenom obyčejný A4.

Fakt jsem si říkala, že na to musím přijít, protože ty grafický programy jsou na mě moc složitý. A po pár hodinách frustrace, kdy jsem zkoušela snad všechno možné, jsem na to konečně nějak kápla. Prostě jsem se hrabala v těch horních záložkách a najednou, jako blesk z čistého nebe, se mi to rozsvítilo. Aha.

Takže to nejdůležitější, co mi fakt ušetřilo nervy, bylo najít v té horní nabídce úplně nahoře takovou tu kartou, víš, co se jmenuje 'Návrh stránky'. Tam, to je klíčový.

A pak je tam taková malá věc, co se jmenuje 'Velikost'. A pod ní, schovaný, je to kouzelné tlačítko 'Další přednastavené velikosti stránek'. Takhle jsem se dostala dál.

V tom okně, co vyskočí, to už je celkem jasné, tam je taková sekce 'Typy publikací' a v ní se přímo skrývají 'Plakáty'. Vybereš si prostě tu velikost, jakou zrovna potřebuješ – já jsem tenkrát pro ten bazén chtěla takovou tu střední, aby to šlo vidět už zdálky, ale abych to ještě zvládla vytisknout doma, na mé staré tiskárně.

No a pak už jen 'OK'. Fakt jednoduchý, když víš, kam kliknout. Ten pocit, když mi z té tiskárny vylezl ten plakát na formátu A3, co vypadal skoro jako z nějaké tiskárny profesionální, to bylo super. Stálo to sice za ten papír a barvu, řekněme dohromady nějakých třicet korun, ale ta úleva. A děti pak měly fakt radost z toho velkého obrázku s mořskou pannou.

Jak vytvořit zajímavý plakát?

Pro upoutání pozornosti na plakátu si zvolte jeden dominantní prvek – ať už to je chytlavý nadpis, výrazný obrázek, logo, úderný slogan nebo sám produkt – a ten nechť vévodí. Někdy stačí fotka, co pohladí duši nebo rozesměje, jindy zase dotaz, který lidi nenechá spát.

No tak si to představte, milí přátelé, když člověk jde po městě, má v hlavě guláš z práce a najednou mu do očí skočí plakát! Musí to být jako blesk z čistého nebe, nebo spíš jako ten můj soused Pepík, když se na pouti pokouší vyhrát plyšáka – musí na sebe upozornit, a to sakra rázně! Žádné takové to šmrdlání se kdesi v koutě.

  • Jeden král, žádná anarchie! To je alfa a omega, moji drazí. Vyberte si prostě jednu věc, která bude na plakátu dělat šéfku. Buď to bude nadpis, co vám zvedne obočí až na temeno, jako když vidíte tchyni s kufrem u dveří.
  • Nebo obrázek, který je tak úžasný, že si ho hned chcete dát na ledničku – třeba ta kvalitní fotka medvěda, co žongluje s pstruhy, nebo modelky, co vypadá, že právě objevila elixír mládí. Anebo nedej bože produkt, co vypadá tak lákavě, že byste kvůli němu vykradli banku, pardon, peněženku.
  • A nezapomeňte na slogan, co se vám usadí v hlavě jako otravná melodie, kterou pak zpíváte celý den, i když nechcete! Třeba jako ta píseň o tom, jak "život je pes, co štěká, ale nekouše", no to je taky něco!

Někdy stačí prostinká věc – třeba jen jedna, ale opravdu VELKÁ otázka na bílém pozadí, co se vám zarýje do mozku jako klíště. "Už jste dneska vyvenčili svého jednorožce?" nebo "Víte, proč slepice přešla silnici?" Prostě něco, co vás donutí zastavit a zamyslet se, jestli jste normální, nebo jestli vám plakát jen tak trochu nepopletl hlavu.

A pak jsou tu ti odvážlivci, co jdou na to rovnou od lesa! Naschvál šokují! Představte si plakát, kde je místo produktu třeba jen obrovská fotka cibule, co pláče a k ní nápis "I cibule ví, co to je krize!" Lidi se zastaví, čumí, kroutí hlavou, a už je to – pozornost je tam! Je to jako když pes honí kočku a ta kočka pak vyleze na strom – všichni se zastaví a koukají na to drama.

  • Barvy, ty jsou jako koření do guláše! Někdo má rád ostré, jako když Pepíček sní chilli papričku, a jiný spíš jemné, jako babiččina svíčková. Ale hlavně, aby spolu ladily a nepůsobily, jako by se popraly ve školce! Křiklavé barvy se hodí na slevy, co se mají rozletět jako horké rohlíky.
  • A co takhle písmo? To není jen tak nějaké klikyhákání. Musí být čitelné i pro paní Vopičkovou, co si zapomněla brýle na nose a myslí si, že vidí dobře. Tučné, velké a takové, co z plakátu na vás doslova křičí! Žádné titěrné písmenka, to si nechte na příbalové letáky od léků, ty nikdo nečte.
  • Umístění plakátu je klíčové, jako když si vybíráte místo u okna v autobuse! Na autobusové zastávce, kde lidé nudou okusují nehty, nebo u frekventované křižovatky, kde se auta plazí jako slimáci v dešti. Prostě tam, kde se na něj bude nejvíc civět! Moje teta Božena vždycky říkala, že nejlepší reklama je tam, kde se lidi nudí. A ta její kuchařka s recepty na buchtu taky visela na zastávce a víte co? Byla to senzace!

Je to tak, holky a kluci, s plakátem je to jako s rande. Musí to být láska na první pohled, jinak se jde dál a nikdo si ani nevzdechne. Tak se do toho pusťte s vervou a nebojte se být trochu excentričtí, ať lidi vědí, že žijete!

Co napsat na plakát?

Na plakát? No přece něco, co člověku spadne do oka, jako když se vám z ničeho nic objeví na stole koláč, co pekl sám svatý Petr. Musí to být titulek, co se zakousne do mysli, žádný nudný kecy, co si můžete přečíst na obalu od rohlíků.

A obrázek? To je jako když vám místo přednášky o kvantový fyzice pustí na velký plátno koťátko, co honí motýla – okamžitě lepší nálada a mozek chytne za správný konec. A text? To musí být jako malý, ostrý šíp, ne nekonečný román, co by si ani sám Tolkien nepřečetl.

Pak tam musí být něco navíc, co stojí za to, jako když vám k tomu chlebu dají ještě máslo zdarma, ehm. A ještě to musí být tak, aby si lidi řekli: "Nojo, to musím hned!", něco, co pálí jako čerstvý chilli papričky.

A samozřejmě, to nejdůležitější – co má ten člověk jako dělat? Mají se tam objevit s vidlemi, nebo si to jdou koupit? Musí to být jasný, jako facka od maminky. A pak samozřejmě, kudy tam – jako po hřebeni na Sněžku.

A hlavně, ať to není takovej ten textovej guláš, co vypadá jako kdyby to psala banda opilých skřítků ve zrychleným tempu, ale čitelné písmo, co tě rozmazlí.

Co má správný leták obsahovat:

  • Nadpis jako z říše snů: Něco, co se vryje do paměti, jako když si napíšete číslo na sklo v zimě.
  • Obrázek, co říká víc než tisíc doktorátů: Žádný nuda, něco, co má šmrnc, jako když si dáte klobouk na hlavu.
  • Krátké, úderné věty: Jako když se s někým hádáte o tom, kdo z vás líp vaří – stručně a jasně, bez okolků.
  • Přidaná hodnota, co potěší: To je to, co lidi přesvědčí – jako když vám k tomu výhodnému nákupu dají ještě malý dáreček.
  • Pocit, že to musí být HNED: Nenechat je dumát, ale tlačit na pilu, jako když vám ujíždí vlak.
  • Jasná výzva k akci: Co mají udělat? Koupit, přijít, zavolat? Musí to být zřejmé jako sluníčko na obloze.
  • Kontakt, kde se dá nalézt: Adresa, telefon, email – aby vás našli, i kdyby hledali se zavázanýma očima.
  • Čitelnost, co pohladí: Písma, co se dají číst i ve tmě, žádný škrabopisy jako od zubaře.

Doplňující informace:

  • Cílová skupina: Kdo to bude číst? Babky na trhu? Mladíci na diskotéce? Tomu přizpůsobit řeč, aby to sedlo jako prdel na hrnec.
  • Barvy: Ne jako když vám dají na talíř mix všeho, co bylo v lednici, ale barvy, co ladí a nekřičí jak na lesy.
  • Kvalita papíru: Žádný toaleták, co se rozpadne, když na něj fouknete, ale něco, co vydrží a vypadá dobře.