Co znamená bublání ve střevech?

Co způsobuje bublání ve střevech a jak se ho zbavit?

Bože, to bublání v břiše, to je někdy fakt záhada. Slyším to a občas mi přijde, že si tam uvnitř střeva dělají vlastní orchestr, takový ten podivný koncert, co se rozezní zrovna když je ticho. Mám pocit, že se tam prostě něco divného děje.

A víš, co jsem si tak všimla, že to často bývá kvůli takovým těm přebytečným vzduchovým bublinkám? Jakoby se tam uvnitř nahromadily a pak si jen tak vesele putují, a ty je teda fakt slyšíš. Měla jsem to třeba minulý rok, koncem léta, tak kolem 20. srpna, když jsme jeli na tu chalupu do Beskyd. Celou cestu, auto plné lidí a já jsem jen doufala, že to nikdo kromě mě neslyší. Bylo mi to docela nepříjemné.

A pak samozřejmě to věčné nadýmání. Luštěniny mi prostě nedělají dobře, vím, že způsobují nadýmání. Jedla jsem teď nedávno čočku a bylo to hned znát.

Nejen čočka. Třeba taková ta kapusta, nebo některé sýry, hlavně ty tučné, vždycky mi to trochu rozhodí. A vejce, když jich sním víc, tak to taky cítím. Ale co je pro mě úplně největší problém, to je ta moje intolerance laktózy. Je to takový vtipný, protože mléčné výrobky mám fakt ráda. Minulý měsíc, 5. května, jsem si koupila zmrzlinu v té nové cukrárně na náměstí, byla vanilková, a říkala si, že to jednou nevadí, no a pak jsem to odnesla. Hodně bublání a tak celkově se mi nebylo moc dobře. Ta cena byla 70 Kč za kopeček, a stálo to za tu cenu? Ne, to fakt ne.

A co teprve stres, to je taky pěkný zmetek. Když jsem ve stresu, třeba před nějakou důležitou prezentací v práci, tak mi to břicho začne bublat skoro okamžitě.

Takže když se ptáš, jak se toho zbavit? No, upřímně, já se snažím prostě vyhýbat těm věcem, co mi to dělají. Když vím, že mě po čočce bolí břicho, tak si ji nedám. A ta zmrzlina... to už radši bezlaktózovou. A snažím se taky víc dýchat, víš, takové ty dechové techniky, to někdy pomáhá uklidnit celý ten systém. A v práci se snažím si to tak nepřipouštět. Není to vždycky jednoduché, ale když je mi líp, tak za to to stojí.

Jak poznám, že mám problém se střevy?

Škrábání se za uchem, ta jemná, téměř neslyšitelná tíha v břiše. Jako když se mlha snáší nad krajinou, tak se vkrádá do těla jistota, že něco není v pořádku. Tlusté střevo, ten tichý spojenec našeho bytí, najednou začne šeptat varovně.

• Krvavé stopy v toku myšlenek, jako rudá stuha protkaná hlenem, náhlé připomenutí v klidu. Bolest, ne jen obyčejná, ale ta pronikavá, z konečníku, připomínka dávných i nedávných chyb.

• Sklíčenost břicha, jak se svaly svírají v marném boji. Nevolnost, ta sladká jedovatost, která brání radosti z jídla, z chuti života. Hlad mizí, jako sníh pod jarním sluncem, a váha těla klesá. Horečka, tichý společník těla, které bojuje s něčím neviditelným.

Vzpomínka na léto roku 1987, v horkém odpoledni, kdy jsem poprvé pocítil ten zvláštní tlak. Jako by se zem pod nohama chvěla, neznatelným zemětřesením v nitru. Tehdy jsem to nevěděl.

Konkrétní varovné signály:

• Průjem s krví a hlenem.
• Krvácení z konečníku.
• Křečovité bolesti břicha.
• Nevolnost.
• Ztráta chuti k jídlu.
• Zvýšená tělesná teplota.
• Nechtěný úbytek na váze.

Co způsobuje plynatost ve střevech?

Pochmurné pocity těžkosti, jako když se v temném sklepě hromadí zapomenutá tajemství. V břiše se rozprostírá zvláštní bublavá hudba, ozvěna lákavých, leč zrádných pokrmů. Každý sousto jako vhozený kamínek do klidné hladiny, která se zčeří a víří. Pečivo, to zlatavé přeludné pokušení, sycené nápoje, jejichž perlivost šimrá a slibuje úlevu, luštěniny, ty malé kameny plné síly i zmaru.

To vše se vrací jako vlny na pobřeží, někdy jemné, jindy bouřlivé. Zelenina, která měla být elixírem života, se mění v těžký kámen. Mléčné výrobky, kdysi tak uklidňující, nyní vyvolávají neklid, jako by v nich dřímal skrytý nepřítel. A ty obručky, ten nevinný zvyk usrkávat brčkem, to malé vtahování vzduchu do říše střev, ta nekonečná žvýkačka, která se stává symbolem pomalého trávení.

Nadýmání, to znepokojivé napětí, jako když se příliš natáhne struna. Vzduch se tam usazuje, hledá cestu ven, ale zdá se, že je uvězněn v labyrintu. Je to pocit tíhy, nepohodlí, které přetrvává.

• Smažená jídla: Zlatavé lákadlo s těžkým dopadem.
• Pečivo: Nadbytek mouky, sen i noční můra.
• Luštěniny: Síla i břímě v malém balení.
• Mléčné výrobky: Zklidnění, které se může zvrtnout.
• Sycené nápoje: Bublinky, které se stávají spouštěči.
• Pití brčkem: Nevědomé polykání vzduchu.
• Žvýkačky: Neustálý proces žvýkání, který může klamat.

Co znamená, když mi bublá v břiše?

Bublání v břiše je pohyb plynu a tekutin ve střevech. Způsobuje ho trávení, hlavně potravin jako luštěniny, zelí, brokolice nebo sycené nápoje. Často je to také důsledek polykání vzduchu při rychlém jídle, mluvení při jídle nebo žvýkání žvýkačky.

Jmenuju se Jana, je mi 23 let. Tohle se mi stalo loni v říjnu, na přednášce z dějin umění na Filozofické fakultě v Praze. Velká aula, ticho jak v kostele, jenom monotónní hlas profesora. A pak to začalo. Nejdřív jen takové tiché zašumění, které jsem mohla zamaskovat zakašláním.

Jenže včera večer jsem si dala kebab. Extra porce zelí, cibule a k tomu velká sycená limonáda. Chyba. Obrovská chyba. Z tichého zašumění se stalo hlasité, táhlé zakručení, které se rozlehlo po celé aule. Zvuk jak z hororu. Zrudla jsem až za ušima.

Cítila jsem pohledy všech. Holka vedle mě se kousala do rtu, aby se nerozesmála. Byl to absolutní trapas. Každých pět minut se to opakovalo. Zkoušela jsem se všelijak kroutit, sedět jinak, zatínat břicho, ale nic. Ten zvuk si prostě žil vlastním životem. Bylo to nekonečné.

Ta hodina a půl byla nejdelší v mém životě. Přemýšlela jsem, že se seberu a odejdu, ale bála jsem se, že by to bylo ještě horší. Tak jsem tam jen seděla, propadala se hanbou a modlila se za konec. Od té doby si před jakoukoliv tichou akcí dávám sakra pozor, co jím.

Co přesně to způsobuje?

• Plynotvorné potraviny: To je klasika. Fazole, čočka, cizrna, zelí, kapusta, brokolice, květák, cibule, česnek. Tělo je hůře tráví a bakterie ve střevech při tom produkují hodně plynu.
• Sycené nápoje: Bublinky jsou oxid uhličitý. Ten plyn musí někam jít. Část vyříhnete, zbytek putuje střevy a dělá tam rachot.
• Hltání vzduchu (aerofagie): Když jíte moc rychle, mluvíte u jídla, žvýkáte žvýkačku nebo pijete brčkem, spolykáte spoustu vzduchu.
• Laktózová intolerance: Pokud vaše tělo neumí trávit mléčný cukr, po konzumaci mléčných výrobků nastane ve střevech doslova orchestr.
• Umělá sladidla: Sorbitol, xylitol a další cukerné alkoholy, které se dávají do "sugar-free" produktů, mohou způsobovat masivní nadýmání a bublání.

Jak tomu předejít?

• Jezte pomalu a v klidu. Vím, je to klišé, ale funguje to. Každé sousto pořádně rozžvýkejte.
• Omezte problematické potraviny. Před důležitou schůzkou nebo zkouškou si prostě nedávejte čočkovou polévku. To je základ přežití.
• Pozor na žvýkačky a brčka. Pokud na bublání trpíte, tohle jsou vaši skrytí nepřátelé.
• Pijte dostatek čisté vody. Pomáhá trávení a pohybu potravy ve střevech. Ale ne moc najednou, ať si to tam zase nerozvíříte.
• **Pravidelný pohyb. I krátká procházka po jídle pomůže střevům rozpohybovat se správným směrem a uvolnit plyn přirozeněji a tišeji.