Jak konzumovat muchomůrku?

Takže, muchomůrka červená…no, kdo by o ní neslyšel, že? Ta kráska s červenou čepičkou a bílými puntíky. Vždycky mě fascinovala, ale upřímně, nikdy bych si ji dobrovolně nedala. Proč? Protože i když se říká, že se dá nějakým způsobem upravit…je to fakt dobrý nápad?

Slyšela jsem, že prý na Moravě se jedí nohy muchomůrky. Nohy! Já bych se bála už jenom dotknout, natož to jíst. Mám známou, co si kdysi omylem spletla muchomůrku s nějakou jinou houbou a skončila v nemocnici. Nechci říct, že to bylo kvůli jedu, ale radši bych se vyhnula jakýmkoliv experimentům, chápete?

No, a to je ten problém s kloboukem. Četla jsem někde, že v něm je nejvíc jedů. I když ji uvaříte, usušíte, nevím co ještě… zůstanou tam. A proč riskovat? Copak není dostatek jiných, chutných hub, které se dají bezpečně sbírat a jíst?

Víš, já si pamatuju, jak mi babička vždycky říkala: “Co neznáš, to nežer.” A myslím, že to platí i v tomhle případě. Nechci nikoho odrazovat, jestli se v tom vyzná a má s tím zkušenosti…ale pro obyčejného člověka, jako jsem já, je to prostě zbytečný hazard.

Takže moje rada? Nechte muchomůrku červenou raději v lese. Je krásná na pohled, ale do košíku bych ji určitě nedávala. A už vůbec ne na talíř! Věřte mi, nestojí to za to. A co vy, už jste někdy slyšeli o tom, že se muchomůrky jedí? Docela by mě to zajímalo!