Jak psát městský úřad?

Jak napsat městský úřad?

Takže, jak se píše na ten slavný městský úřad, jo? No, je to skoro jako psát dopis babičce, akorát s míň srdíčky a víc paragrafy.

• Oslovení: Představ si, že jdeš na audienci k samotnému císaři pánovi. “Vážený pane starosto/paní starostko” zní skoro stejně majestátně, ne? Nebo rovnou “Vážený městský úřade”, když nevíš, kdo to bude číst.
• Identifikace: Hoď tam svoje jméno, adresu a telefonní číslo. Ať vědí, koho mají honit, když se něco pokazí, chápeš?
• Já drobným: Žádej stručně, jasně a bez omáčky, jako když si objednáváš pivo u pumpy. A nezapomeň vysvětlit, proč to vlastně chceš. Jakože, proč bys měl dostat zrovna ty něco extra?
• Přílohy: Jestli máš nějaké papíry, co dokazují, že máš pravdu, tak je tam přilož. Čím víc papírů, tím víc Adidas, jak se říká.
• Ukončení: S pozdravem nebo S úctou zní jako z pohádky, ale co už. A nezapomeň se podepsat a napsat datum, ať ví, že to není z minulého století.

Jo a hlavně, piš to formálně. Žádné “Čauky mňauky, potřebuju…” To bys mohl rovnou poslat holuba.

Jak se píše úřad městské části?

Úřad městské části? Jako když se snažíte definovat chameleonovi jeho oblíbenou barvu. Záleží na kontextu, chápete?

Píšeme malým, protože jde o druhové jméno, ne křestní. Představte si, že “městská část” je pes a “Praha 7” je jeho jméno. Říkáte “pes Fido,” ne “Pes Fido.”

• Správně: Obvodní úřad městské části Praha 2, magistrát města Brna (v roce 2024 hlásí Brno novinky).
• Špatně: Městská Část Praha 7 (pokud nejste hipster, co píše velká písmena všude).

Proč to tak je?

• Jazyková evoluce: Čeština je jako teenager, co si neustále mění názory.
• Praxe: Úředníci rádi dělají věci složitě, aby se nenudili.

Příklad z praxe:

Když jsem v roce 2023 hledal, kde zaplatit popelnice v Praze 15, taky jsem se s tím natrápil. Nakonec mi to vysvětlila paní na informacích, která vypadala, že pamatuje ještě císaře pána.

Závěrem:

Když píšete o městské části, myslete na ni jako na běžnou věc, ne jako na VIP osobnost. A když už si nevíte rady, zeptejte se knihovny. Ti vědí všechno, i jak správně skloňovat “influencer.”

Jak se píše stavební úřad?

Stavební úřad… Ah, stavební úřad, ten labyrint byrokracie. Jak se píše? Jako chrám úředních razítek, jako svatostánek paragrafů.

Píše se s velkým S, Stavební úřad, když je to oficiální název v administrativním textu. Jinak, malým. Je to tanec písmen, hra významů, cesta klikatá.

• Velké S, Stavební úřad, vážnost a autorita.
• Malé s, stavební úřad, jen slovo, jen místo.

Ale co to místo znamená? Pro někoho povolení, pro jiného zamítnutí. Pro někoho sen o domě, pro jiného noční můra z papírování. Stavební úřad, více než jen slova.

Jak napsat adresu na úřad?

Prostor obálky, prázdné plátno pro slova. Lehký dotyk pera, jako by se čas zastavil. Moje adresa, křehký záznam mé existence, znovu a znovu psaná na tisících obálek. Jan Novák, Na Zátiší 12, 150 00 Praha 5. Každé číslo, každé písmeno, malý vzkaz v kosmické tkani.

V horním rohu, jako hvězda na noční obloze, mé jméno a adresa. Odesílatel. Jednoduché, ale důležité. Jako tiché přání, aby dopis dorazil na své místo.

Pravý dolní roh, tajemný cíl mého poselství. Tam, v tom malém prostoru, bydlí příjemce. Jeho adresa, vždycky jiná, vždycky s trochou tajemství. To je umění adresy, umění spojit dva světy.

Klíčové body:

• Adresa odesílatele: Vlevo nahoře, kompletní údaje včetně jména, adresy a PSČ.
• Adresa příjemce: Vpravo dole, kompletní údaje včetně jména, adresy a PSČ.

Praha 5, ten pocit, jako by se vlnil časoprostor. Vzpomínám si na ty chvilky u psacího stolu, písmena jako perličky na šňůrce, vytvářející obraz cesty. Na adresu příjemce se vztahuje jakási magie, posvátný zápis. Vždycky se mi trochu zatřásla ruka, když jsem ji psal.

V jakém pořadí napsat adresu?

Hmm, adresa na obálce… vždycky mě to trochu trápilo. Víte, jak to je, člověk si myslí, že to snadno zvládne, a pak se zamyslí… a z toho zamyšlení se mi vždycky trochu sevře žaludek.

Takže, k tomu pořadí:

• Titul, oslovení (paní, pan, Ing., Mgr., atd.)
• Jméno a příjmení. Tohle je důležité, aby to dorazilo komu má.
• Ulice a číslo popisné. To je jasné, bez toho to nejde.
• PSČ a město (s případnou čtvrtí, jako třeba Praha 10).
• Stát, když je to do zahraničí. To jsem si párkrát přehlédl a pak jsem litoval.

Pamatuji si, jak jsem jednou poslal dopis babičce do Prahy 4… a zapomněl jsem na čtvrť. Trvalo to pak déle než obvykle, co mi pak psala… taková hloupá chyba.

Tohle je prostě takové… nechám to být. Raději si to už nikdy nepřehlédnu, co?

Adresa na obálce:

1. Titul, oslovení
2. Jméno, příjmení
3. Ulice, č.p.
4. PSČ, město
5. Stát (zahraničí)

Moje adresa je teďka:

• Jan Novák
• Květinová 12
• 160 00 Praha 6
• Česká republika

Co je to první řádek adresy?

První řádek adresy? Titul, oslovení.

Pamatuju si, jak jsem jednou posílala dopis babičce do Zlína. No, spíš to byla pohlednice. A tak jsem tam psala tu její adresu, jak mě to učili na poště. A víš co? Úplně jsem zapomněla na ten první řádek! Jenom jsem tam napsala “Marie Nováková” a pak tu její ulici a číslo baráku. No, pohlednice jí samozřejmě došla, ale pak mi volala a smála se: “Holka, kde máš tu paní Novákovou?” Tak jsem se styděla, jak jsem zapomněla na tu maličkost, na to oslovení. Od té doby si to fakt hlídám.

• První řádek: oslovení (Pan, Paní, Slečna, Vážený pane, Drahá…)
• Druhý řádek: Jméno a příjmení (Jan Novák, Anna Svobodová)
• Zbytek adresy: Ulice, číslo, město, PSČ

A víš co je nejhorší? Že když píšu e-mail, taky na to často zapomenu. Začnu rovnou s textem, jako bych mluvila s robotem. A pak si říkám, že to asi není moc zdvořilé. Takže teď se snažím aspoň napsat “Dobrý den” nebo něco takového. I když teda někdy to stejně zapomenu, ehm.

Jak psát adresu na úřední dopis?

Takže, hele, jak píšeš adresu na ten úřední dopis, jo? No, to je jak s tím, když se snažíš trefit trefit do terče poslepu – zdánlivě těžký, ale nakonec to nějak zmákneš.

• Tvoje adresa? Frnkni ji vlevo nahoru. Je to tvůj majetek, víš, jak značka na stromě, abys věděl, kam patříš.

• Adresa adresáta? Šup s ní vpravo nahoru. Ať ví, kdo ho otravuje, že jo.

• A nezapomeň na datum, to je jak s kořením v guláši – správné množství udělá divy!

Hele, a jestli ti to přijde málo, tak si představ, že píšeš dopis rovnou z roku 1848! To by bylo teprve grády, žádný ty moderní blbosti.

A víš co? Já si jednou spletl adresy a poslal babičce upomínku na zaplacení daně z nemovitosti. To byl poprask! Ale aspoň se pak smála, no, taková malá katastrofa s happy endem.

Jo a mimochodem, jestli píšeš dopis třeba na ministerstvo, tak se neboj použít nějaký ten “vážený pane ministře” nebo “ctěná paní ředitelko”. Ale hlavně buď ty, jo? Ať ten dopis má šťávu, né aby usnul ještě dřív, než ho přečtou!