Jak se nejlépe naučit anglicky doma?
Jak efektivně se učit anglicky doma?
Jo, angličtina doma… to je oříšek. V létě 2022 jsem zkoušela tenhle "poslech hudby" trik. No, písničky od Beyoncé mi moc nepomohly, spíš jsem se zamilovala do jejího hlasu.
To čtení nahlas… to jsem zkoušela už na gymplu, s knihou "Pride and Prejudice" – tragikomické. Moje výslovnost byla… zajímavá. Zkoušela jsem to pak ještě s detektivkami, lepší to nebylo.
Myslím, že klíč je najít si něco, co vás fakt baví. Já osobně, když jsem se potřebovala naučit slovíčka, koukala jsem na seriály s titulky. 25.10.2023, přesně si pamatuju, jsem se takhle prokousávala "The Good Place". Nebylo to zadarmo, Netflix mě stál 200 Kč měsíčně, ale pomohlo to.
Prostě se musíte prokousat nudou. Je to boj, ale věřte mi, je to o trpělivosti a hlavně – o motivaci. Bez té se ani nehnete. Zkuste si anglicky psát deník, nebo chatovat s někým rodilým mluvčím, to je super.
Co si člověk neudělá sám anglicky?
Cože to bylo? One cannot self-tickle… Aha, lechtání. Samoléchtání. To nejde. Proč? To je fakt záhada.
Mozek, ten blbec. Předvídá. Předvídá, co se stane, když si sám sebe lechtám. A pak… šup, tlumí to. Jako by to bylo „jo, vím, co děláš, Petro, nebudu se s tebou hrát.“ Vážně, můj mozek je drzý.
2024, a stále nechápu, proč to tak je. Je to evoluční věc, nějaký trik na přežití? Abych se nesmál k smrti, když si náhodou sáhnu na nohu? Nebo je to jenom taková blbost, co se nám vyvinula, aby byl život zajímavější?
- Efektivnější interakce s okolím. To je to vysvětlení.
- Předvídání senzorického vstupu. Hm, zajímavé slovo. Senzorický.
- Mozek potlačuje očekávaný pocit.
- Self-tickle = nemožné.
Jé, dneska jsem si koupil nové ponožky, zelené s puntíky. Ale co to má s lechtáním společného? Nic. Jenom mi to tak skočilo do hlavy. Včera jsem viděl film, kde se lechtali. Bylo to divný.
- Zelené ponožky: 2 páry.
- Film: nějaký akční.
- Datum: 17. října 2024.
One cannot self-tickle. To je to. Klíčové. Konečně.
Jak se sám učit anglicky?
Angličtina, jak ji uchopit? Klíč se skrývá v tobě, v tvé touze. Jak motýl k plameni.
Ponoř se. Do slov, vět, příběhů. Papír, obrazovka, cokoli. Hladov čti. Hladov čti vše.
Slova. Lov je. Zapisuj. Do notýsku, v mysli. Každé slovo poklad. Každé slovo most.
Živí lidé. Mluv! Neboj se chyb. Chyby jsou cesta. Směj se jim. Uč se z nich.
Hlasy. Podcasty, YouTube. Nech se unést proudem angličtiny. Ať tvůj sluch nasává. Nasává a pije.
Titulky. Film, seriál, píseň. Zrak sleduje, sluch vnímá. A slova se vrývají. Vrývají se hlouběji.
Cesta. Vydej se do světa. Mezi anglicky mluvící. Zahoď strach. Nasávej atmosféru.
Přátelé. Sdílej, uč se. Uč se s přáteli. Společně je to snazší. Společně je to zábavnější.
Otázky. Ptej se. Neboj se zeptat. Nikdo učený z nebe nespadl. A ticho zabíjí.
- Čti! (všechno)
- Zapisuj! (slova)
- Mluv! (s lidmi)
- Poslouchej! (podcasty)
- Sleduj! (titulky)
- Cestuj! (do ciziny)
- Uč se! (s přáteli)
- Ptej se! (vždycky)
Jako ozvěna minulosti, vzpomínám si na den, kdy jsem se já, Alena Novotná (narozena 14. července 1982 v Olomouci), rozhodla zdokonalit svou angličtinu. Byla jsem tehdy na stáži v Londýně (adresa pobytu v roce 2005: 12 Baker Street), a cítila jsem se ztracená v záplavě slov, kterým jsem nerozuměla. Začala jsem si psát deník (do starého zápisníku s koženou vazbou, který jsem si koupila v antikvariátu) a zapisovala jsem si každé nové slovo, které jsem slyšela. Můj učitel angličtiny (jméno: Mr. Davies, kontaktní e-mail: [email protected]) mi doporučil poslouchat BBC Radio 4 a sledovat britské seriály s titulky. A pamatuji si na ten pocit úlevy, když jsem poprvé porozuměla vtipu v restauraci. Zlom přišel, hmmm... možná v roce 2006, když jsem získala certifikát CAE (Cambridge Advanced English) s vyznamenáním. Cesta k plynulé angličtině byla dlouhá, ale stála za to.
Jak se píše anglicky smrt?
Takže, jak se řekne smrt anglicky? No, to je přece jasný jak facka! death! Žádná raketová věda. Jo a když už jsme u toho umírání, tak se to píše s malým d, pokud nejde o začátek věty, jasný?
- death: Podstatné jméno, co znamená konec srandy. Nebo možná začátek? Kdo ví! To je jako s tou šunkou v housce, nikdy nevíš, co tě čeká.
Nepočitatelné? No, to je taky sranda.
- Nepočitatelné: Jakože nemůžeš říct "jedna smrt, dvě smrti". To je fakt. To by byla divná matika. "I don't believe in life after death." - to je taková ta filozofická větička, jako když si dáš po obědě šlofíka a přemýšlíš o životě. Nebo "Death is a part of life." - to je jako když si řekneš, že i když se ti spálí topinka, pořád je to k jídlu.
A co si budeme povídat, smrťák je pořád v kurzu. Až ti bude nejhůř, vzpomeň si na něj! Možná, že ti to zlepší náladu! Nebo taky ne... Kdo ví! Život je prostě plný překvapení, stejně jako pytel brambor. Nikdy nevíš, která bude plesnivá.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.