Jak vznikl bramborový salát?

jak vznikl bramborový salát: Od 17. století po 50. léta

Ponořte se do fascinujícího příběhu o tom, jak vznikl bramborový salát, a poznejte proměny této tradiční české pochoutky. Objevte klíčové historické etapy vývoje od skromných počátků až po moderní sváteční podobu plnou nezaměnitelných chutí.

Jak vznikl bramborový salát a proč není tak úplně český

Možná si myslíte, že ten náš tradiční vánoční bramborový salát je ryze český vynález. Omyl. Skutečná historie bramborového salátu vás dost možná překvapí, protože jeho kořeny sahají stovky kilometrů daleko a o pár století zpět.

Bramborový salát nevznikl v Česku, ale vyvinul se postupně z evropských a ruských receptů od 17. století. První zmínky pocházejí z německých a rakouských klášterů, u nás ho zpopularizovala Magdalena Dobromila Rettigová a jeho dnešní podoba má kořeny v luxusním ruském salátu.

První krůčky: Od klášterů k Rettigové

Historie jídla bývá často spletitá. Pokud chceme zjistit, kdo vymyslel bramborový salát v jeho úplně nejobyčejnější formě, musíme se podívat k našim sousedům. První zmínky o salátu z vařených brambor s octem, olejem a cibulí pocházejí ze 17. století z německých a rakouských klášterních zápisků.

Byla to chudá strava. Rychlá. Levná. Majonézu byste v ní hledali marně.

Magdalena Dobromila Rettigová a její zemčatový salát

Do českých kuchyní pronikl tento pokrm v 19. století. Magdalena Dobromila Rettigová ve své legendární kuchařce z roku 1826 popsala takzvaný zemčatový salát. A abych byl upřímný - nebyla to zrovna kulinářská poezie, ale spíš geniální způsob, jak zužitkovat zbytky.

Byla to směs teplých brambor, zbytků masa jako byla šunka nebo telecí pečeně, vajec a octové zálivky. Já sám jsem kdysi zkoušel podobný historický recept uvařit. Výsledek? Kyselá kaše, kterou nikdo nechtěl jíst. Trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopil, že tehdejší chutě byly zkrátka jinde.

Ruská stopa aneb Kdo vymyslel bramborový salát s majonézou

Tady to začíná být opravdu zajímavé. Ten hutný majonézový zázrak, který dnes známe, nevymyslela česká babička, ale francouzský nebo možná belgický šéfkuchař v Rusku.

V Moskvě v 60. letech 19. století vytvořil Lucien Olivier ve své restauraci luxusní salát. Obsahoval telecí jazyk, kaviár, raky a originální francouzskou majonézu. Byla to absolutní špička tehdejší gastronomie pro smetánku.

Změna na lidový pokrm

Ale jak už to tak bývá, luxus se brzy okopíruje a zlevní. Olivierův žák Ivanov později v adaptované verzi nahradil drahé suroviny dostupnější kořenovou zeleninou a bramborami. Raci a kaviár zmizeli. Zůstala majonéza a zelenina.

Zajímavé je, že tento levnější klon se postupně rozšířil po celé Evropě. původ českého bramborového salátu tak v podstatě leží v ruské snaze o zlevnění francouzského luxusu.

Cesta do Česka a svatební tanec s vánočním kaprem

Kdy se tedy náš salát stal českým a navíc vánočním? Za první republiky se podobné verze salátu s majonézou a kořenovou zeleninou začaly objevovat v českých kuchařkách ve 20. a 30. letech 20. století.

Dlouho jsem žil v omylu. Myslel jsem si, že kapr se salátem tvoří nerozlučnou dvojici od nepaměti. Skutečnost je ale jiná.

Tradiční kombinace s rybou se u nás plně prosadila až v 50. letech 20. století. Po válce lidé toužili po sytém a na pohled bohatém jídle. Majonézový salát tento pocit hojnosti dokonale splňoval a kořenová zelenina byla v zimě snadno dostupná.

Srovnání: Jak se liší česká verze od svých předchůdců?

Český vánoční salát (⭐ Doporučeno pro tradici)

- Chlazený, ideálně odleželý do druhého dne

- Brambory, kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel), hrášek, kyselé okurky, vejce natvrdo

- Majonéza, případně odlehčená jogurtem či hořčicí, lák z okurek

- Vánoce (k obalovanému kaprovi nebo řízku)

Německý/Rakouský (Erdäpfelsalat)

- Teplý nebo vlažný, bez majonézy

- Brambory varného typu, červená cibule, případně pažitka nebo slanina

- Horký hovězí vývar, ocet, olej, trochu hořčice

- Celoroční běžná příloha k masu

Původní Salát Oliviera (19. století)

- Luxusní studený předkrm

- Telecí jazyk, raci, kaviár, kapary, brambory

- Domácí francouzská majonéza podle tajného receptu

- Slavnostní menu moskevské smetánky

Pátračka po rodinném receptu a srážka s realitou

Jana, pětatřicetiletá amatérská kuchařka z Brna, chtěla loni na Vánoce překvapit rodinu pravým původním bramborovým salátem podle starých českých tradic. Očekávala objev nějakého zapomenutého, složitého kulinářského zázraku.

V antikvariátu našla starou kuchařku z roku 1924. Zkusila recept připravit přesně podle tehdejšího návodu. Byla to chyba. Výsledek byl neuvěřitelně kyselý, plný syrové cibule a úplně bez majonézy. Děti se toho ani nedotkly a manžel si šel raději namazat chleba.

Po tomto fiasku si uvědomila, že tradice se vyvíjí. Místo slepého lpění na historii vzala jen lehký octový základ ze starého receptu, ale zkombinovala ho s majonézou a vařenou kořenovou zeleninou přesně tak, jak to dělávala její babička v 70. letech.

Výsledkem byl perfektní salát, který propojil historii s chutí, na kterou je rodina zvyklá. Jana zjistila, že neexistuje jeden správný historický recept - skutečnou tradicí je to, co rodinu udrží spokojenou u jednoho stolu.