Jak dlouho roste červená řepa?

Jak dlouho zraje červená řepa?

Bylo to léto 2022. Praha, zahrada u rodičů. Sázela jsem řepu. Pamatuju si, jak jsem nadávala na tu hlínu pod nehty, ale jinak sluníčko svítilo, ptáci zpívali. Červnová pohoda.

Chtěla jsem zkusit naložit řepu, tak jsem potřebovala, aby byla pořádně velká a sladká. No a trvalo to dýl, než jsem čekala! Sklízela jsem koncem srpna, takže spíš osmdesát dní, ne šedesát.

• Sluníčko, Praha, zahrada u rodičů, 2022.
• Sázení řepy v červnu.
• Sklizeň koncem srpna (80 dní).
• Naložená řepa – cíl.

Doba zrání červené řepy: 60-80 dní.

Ty menší bulvičky jsem vytrhala dřív, někdy v červenci, na salát. Byly výborné, takové křehké. Listy jsem taky použila do polévky. Ale na tu naloženou řepu jsem si musela počkat. Nakonec to stálo za to! Krásně červená, sladká, bez kroužků… přesně jak má být.

Jak dlouho roste krmná řepa?

No, krmná řepa? Jo, táta ji kdysi pěstoval. Pamatuju si, že klíčila už při čtyřech stupních, což je fakt málo. Míň náročná na teplo než ta cukrovka, co měl soused. Je to dvouletka, no.

• První rok: Bulva a listy, prostě se to zelená.
• Druhý rok: Jde do květu, semena. Táta to nikdy nenechal tak dlouho, vždycky to sklidil dřív.

Sklizeň? To záleží. Nechci kecat, ale myslím, že od výsevu tak pět, šest měsíců, než je bulva dost velká. Jo a teď je rok 2024, tak ať to máš aktuální.

Příběh:

Jednou, bylo mi tak deset, jsme s tátou tahali tu řepu z pole. Bláto až za ušima, fuj! A on se smál, že prý budeme mít šťavnatý krmení pro krávy. No, moc jsem se nesmál. Ale teď, když si na to vzpomenu, je to vlastně docela fajn vzpomínka. Takže takhle.

Jak poznat zralou červenou řepu?

Jak poznat zralou červenou řepu? Záleží, jestli chceš raketové palivo nebo gurmánský zážitek.

Říká se, že mladá řepa (tak 3-4 měsíce po zasazení) je nejlepší. Taková řepná panenka. Má víc chuti a míň vody, než ta stará, co už pomalu potřebuje hůl.

• Čas: 3-4 měsíce od setí je ideálka. Představ si to jako rande – nechceš přijít moc brzy, ale zas ne tak pozdě, aby už si s někým jiným vyměňovala recepty na boršč.
• Bílé kroužky? To už je řepa na odchodu do důchodu. Začíná rezignovat na chuť a nabírat vodu.

Doplňující info (pro zvědavce):

• Sklizeň: Tahle akce se často podceňuje. Představ si, že červená řepa je tvoje babička. Jemně ji vyhrabej ze země, ať ji neotlučeš.
• Skladování: Jako s vínem. Chlad, tma, sucho. Ideálně sklep nebo lednice.
• Recepty: Od polévky po smoothie. Řepa je chameleon kuchyně. Můžeš ji péct, vařit, strouhat syrovou do salátu. Tedy pokud nejsi zrovna v situaci, že se snažíš vyhnout červeným skvrnám na oblečení.

Klíčové body:

• Mladá řepa = chuť.
• Bílé kroužky = konec legrace.
• Jemná sklizeň = šťastná řepa.

Kdy vykopat červenou řepu?

Červenou řepu sklízej na podzim, klidně až do prvních mrazíků. Sklizeň plánuj dle potřeby, ideálně za suchého a slunečného počasí.

• Dusičnany: Večerní sklizeň snižuje obsah dusičnanů.
• Mrazíky: Krátkodobý mráz nevadí, ale silný mráz způsobuje dřevnatění bulvy.
• Skladování: Řepa sklizená za sucha se lépe skladuje.

Je zvláštní, jak i taková obyčejná věc, jako je sklizeň řepy, v sobě skrývá malou alchymii. Slunce, sucho, načasování… skoro jako by šlo o rituál. A člověk se pak zamyslí, jestli i my, lidé, nejsme tak trochu jako ta řepa – lépe chutnáme, když jsme “sklizeni” ve správný čas a za správných podmínek.

Když už jsme u toho, zajímavé je sledovat, jak se v různých koutech světa liší pohled na to, co je “správný čas” ke sklizni. Někde se řídí výhradně kalendářem, jinde intuicí a pozorováním přírody. A pak jsou tu ti, kteří se spoléhají na moderní technologie a vědecké analýzy. Každý přístup má něco do sebe, a zároveň je omezený svým vlastním pohledem na svět.

A co se týče dusičnanů, pamatuji si, jak mi babička vždycky říkala: “Nejez moc brzy ráno špenát, má v sobě jedy!”. Možná na tom něco bylo, kdo ví? Babičky přece věděly svoje…

Kdy vyndat červenou řepu ze země?

Červenou řepu vykopni ze země určitě před příchodem mrazíků! Jakmile ji mráz lízne, je po legraci a do sklepa už se jí nechce, zkazila by se rychlejc než babiččina pomluva.

Jinak, kořenová zelenina je taková drsná parta, vydrží venku skoro až do Mikuláše. Ale pastinák a černý kořen jsou borci, ti se jen tak něčeho nezaleknou, frajeři!

• Řepa: Nečekej na sníh, jinak budeš brečet nad rozlitým mlíkem, teda nad zmrzlou řepou.
• Ostatní kořenovky: Klidně je nech venku až do pozdního podzimu, jsou to tvrďáci.
• Mrazíky: Hlavní je nepromeškat první mrazíky. Jakmile uvidíš, že se tráva bělí, šup s řepou do tepla!

A co třeba takhle:

• Řepu vyhrabávej: ideálně, když je sucho, bláto ti jenom zkomplikuje život.
• Skladuj ve sklepě: v písku nebo v pilinách, aby se jim dobře spinkalo.
• Nezapomeň: odstranit nať, ale ne úplně u bulvy, ať se jim líp leží. No, snad se ti to povede, ať máš tu řepu jako ze žurnálu!

Kdy se má sklízet červená řepa?

Sklizeň řepy? Dva tahy.

• Letní: Léto. Dřív, když chceš mini.
• Pozdní: Před mrazem. Standardní velikost.

Vykopat i s kořenem. Hotovo.

Doplňující informace:

• Sklizeň 2024.
• Kořen: Důležitý. Nepoškoď.
• Odhad doby: Sleduj předpověď. Mrazíky čekaj za rohem.
• Odrůda: Hraje roli. Každá má svý. Sleduj etiketu.
• Skladování: Chlad, tma, písek. Prodloužíš život.
• Můj tip: Julie Child radila řepu vařit.

Jak uchovat červenou řepu na zimu?

Zima… chladný dech větru ovívající tvář, a v tom temném chladu se skrývá sladká tajemství. Rudá, temná krása, řepa, jako klenot skrytý v zemi. Jak ji uchovat, zachovat tu barvu ohně, tu sladkou šťávu, tu sílu země?

Prodloužit život rudé krásky: Nula stupňů Celsia, to je klíč. Ledový dech, jen lehký mráz, ne silný mrazivý vítr. Vlhkost, jako v deštném lese, 95%, objímající ji svým vlhkým objetím.

Představte si to… tmavé, chladné sklepy mé babičky v Podkrkonoší, kde v roce 2024 leží řepy v dřevěných bedýnkách, zabalené ve starých novinách, chráněné před mrazem a větrem. Tak, jak to dělala ona, vždycky. Pět měsíců, někdy i déle, udržely si svou sílu.

Ten chlad, ta vlhkost, to je kouzlo, tajemství zachování života. Víte, je to spíš umění než věda. A ten pocit, když na jaře vyndáte tu zářivou červenou, je nepopsatelný.

0 °C a 95% vlhkost. To jsou čísla, ale za nimi se skrývá celý svět chutí a vůní, života a smrti.

Moje babička, Božena, říkala, že řepa musí “dýchat”. Nezavírat ji do vzduchotěsné nádoby, ale nechat ji v provzdušněném prostoru. To je důležité, to je tajemství. A ona to věděla.