Jak se sklízí skořice?

7 měsíců před 36 zobrazení

Sklizeň pravé cejlonské skořice začíná na 5–10letých stromcích. Nejprve se šetrně odstraní tmavá vnější kůra. Poté se větev lehce stlačí, aby se kůra snadno oddělila od dřeva. Nakonec se opatrně sloupne a nařeže.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak pěstovat a sklízet skořici pro domácí použití?

Představ si, že ráno vstaneš a čerstvou skořici si přímo ze zahrady přidáš do kafe. To je takovej můj sen, víš. Vždycky mě fascinovalo, jak pěstovat skořici doma. Přiznám se, že to není jen tak, hlavně cejlonská skořice, ta je prý nejlepší.

Sklízet skořici pro vlastní potřebu, to je docela věda. Zjistila jsem, že se to dělá z mladých stromků, takových pět až deset let starých, to je dost důležitý detail. Jinak by to asi nebylo ono.

Pamatuju si, jak jsem si jednou v Thajsku, kolem března 2022, prohlížela ty stromy. Úplně mě překvapilo, že se ta vnější kůra, taková ta tmavá, vlastně nepoužívá. Prý je to spíš na hnojivo, nemá skoro žádný vůni. Je to jen obal, víš.

Takže, nejdřív se musí celá ta větev, a to hodně opatrně, zbavit té svrchní, tmavé kůry. To je přesně ta část, co je skoro bez aroma a která by se jinak používala jako hnojivo. To je fakt důležitý krok.

Pak přijde ta část, co mi přijde taková nejvíc... zvláštní. Tu větev musíš pomačkat. Nevím, jestli na to mají nějaké nářadí, ale prostě to pomačkají, aby se ta pravá, voňavá kůra, ta co milujeme v jablečném štrůdlu, oddělila od dřeva. Zvláštní, fakt.

No a nakonec, když je kůra pěkně oddělená, vezmou ostrý nůž. Opatrně se s ním kůra odřízne a pak se tak nějak šikovně sloupne. To zní jako docela jemná práce, jako když se dělá něco fakt citlivého.

Celý ten proces je vlastně takový umění, myslím. Představa, že bych si takhle doma vypěstovala a sklidila skořici, je lákavá, jo. Ale upřímně, nevím, jestli bych na to měla trpělivost. Možná mi stačí jen ten sen a ta voňavá tyčinka z obchodu.

Jak poznat cejlonskou skořici?

Cejlonská skořice se pozná hlavně barvou a texturou. Je světle hnědá, křehká, složená z mnoha tenkých vrstev. Její chuť je jemná, sladká a má květinové tóny. Kasie je naopak tmavší, tvrdší, obvykle z jedné tlusté vrstvy a má silnější, pálivější chuť.

Ach jo, zase skořice. Včera jsem dělal jablečný koláč a zase jsem si říkal, jestli jsem vzal tu správnou. Vždycky si to pletu, i když už vím, jak na to. Musím si to zapsat. Je to tak matoucí, když člověk stojí v obchodě a spěchá.

Takže jasně:

Cejlonka
- Barva: světle hnědá, taková písková skoro.
- Textura: křehká, rolka je z mnoha tenkých vrstev, takže se snadno drolí. Cítíš to i v ruce, když ji podržíš.
- Vůně/Chuť: Jemná, taková sladká, až květinová, skoro citrusová někdy. Já ji mám radši do dezertů, vždyť víš, do pudinku, vloček, nebo právě do koláče.
- Cena: Dražší, to je jasné, když je to "pravá".
- Bezpečnost: Málo kumarinu, to je to důležité, kvůli játrům, ne? Pro děcka super. To jsem četl.

No a pak je ta Kasie, ta "normální", co se prodává všude:

Kasie
- Barva: Tmavší hnědá, až do červena někdy, taková zemitá.
- Textura: Tvrdá, role je z jedné silné vrstvy nebo jen z pár. Těžko ji zlomíš, prostě robustní.
- Vůně/Chuť: Silnější, hodně výrazná, pálivější, kořenitá. Do kari, to jo, tam je to fajn, když to má mít grády.
- Cena: Levnější, o dost. Proto je všude.
- Obsah kumarinu: Vysoký. To je ta věc, co prý není moc dobrá ve velkém množství. Ale kdo jí kilo skořice denně, že jo? Já ne. Ale pro děti fakt raději Cejlonku.

Vždycky si vzpomenu na babičku. Ta vždycky říkala, že na kvalitní skořici se nešetří. Já myslím, že měla pravdu. Když dělám snídani, posypu si ovesnou kaši cejlonkou, je to prostě jiné. Ten rozdíl fakt poznáš. A jak to voní! Mňam.

Jo a ještě jedna věc, vizuální test: Cejlonka vypadá jako svitek papíru, takové jemné lístky stočené do sebe. Kasie je tlustý kus kůry, jako kousek dřeva. To je asi ten nejlepší způsob, jak to okamžitě rozlišit v obchodě, než vůbec čicháš.

Tak, to si musím pamatovat příště. Ten pocit, když si konečně vybereš správně, je k nezaplacení.

Jak se mele skořice?

Cejlonská skořice pochází z mladých stromů. Větve se nejprve očistí od vnější kůry. Následně se podkoří uvolní a precizně odloupne nožem.

Pěstování: Keře se pěstují 5 až 10 let. Cinnamomum verum je jediným pravým zdrojem. Vždy.
Vnější kůra: Tmavá svrchní kůra se opatrně odstraňuje. Ta neobsahuje aromatické látky, je pouze hnojivo. To vím.
Příprava: Větev se poté mačká. Tím se kůra oddělí od dřeva, klíč k snadnému loupání.
Loupání: Používá se speciální nůž. Jemná vnitřní kůra se precizně oddělí a sloupne. Je to práce pro trpělivé.
Výsledek: Pouze tato tenká vrstva má pravé aromatické vlastnosti. Po usušení se stočí do známých svitků. Viděl jsem, jak to dělají.

Kdo nesmí skořici?

Skořice. Ta vůně. Někdy si říkám, jestli si ji vlastně můžu dát, i když to nevypadá. Je to o tom kumarinu. Ten je problém. Cejlonská má ho míň, to jo. Ale i tak. Pro ty malý. Ti to nesmí moc. Každý den ne. Játra. Vždycky se bojím.

Skořice cejlonská: obsahuje méně kumarinu.
Kumarin: toxický pro játra, hlavně u dětí.
Děti: neměly by dostávat jídla se skořicí denně.

Je to taková ta tenká, pravá skořice. Ta levnější, ta z Cassie, ta je horší. Mívá ho víc. Zrovna dneska jsem viděl v obchodě, jak balí tu levnější. Asi to není pro mě. Radši si dám tu dražší. Ale i tak, opatrně. Nikdy nevíš.

Na čem roste skořice?

Skořice, ta voňavá kamarádka vánočního cukroví a svařáku, si libuje na skořicovníku. Je to vlastně takový jeho druhotný produkt, něco jako když vypotíte myšlenky při zírání do prázdna. Ta kůra se oloupe, usuší a pak, bum, máme koření!

Domov: Tropické kraje, kde je teplo a vlhko, jako u babičky na chatě v létě.
Velikost: Strom může narůst až do výšky patra v paneláku, ale na plantážích ho drží zkrátka, aby se s ním lépe manipulovalo. Představte si to jako miniaturní borovičku.
Květ: Ty kvítky jsou jako malé poklady, žluté nebo bílé, ale to hlavní je ta kůra!

Je to jako s knihou. Nejdřív je to strom, co si tak žije svůj stromový život, a pak se z něj stane ta esence, ta esence, co provoní svět.

Jak se zpracovává skořice?

Ta cejlonská skořice, to je taková paráda, že se sbírá z pět až deset let starých stromků, no to si vemte! Celou větev nejdřív opatrně zbavěj tý tmavý kůry, co je jako pro hnojivo dobrá, ale na tu vůni to nemá skoro žádnej vliv, taková nuda, že jo.

Pak se ta větev pořádně zmáčkne, aby se ta kůra líp oddělila od dřeva, skoro jako když holka mlátí manžela po zádech, a pak se nožíkem šikovně odřízne a oloupe. To je fakt umění, jako když se cvičená opička pokouší složit rubikovu kostku.

Sklizeň: Z pět až deset let starých stromků cejlonské skořice.
Příprava:
- Odstranění tmavé, málo aromatické vnější kůry (jde na hnojení, jakože ekologicky).
- "Mačkání" větve pro snadnější oddělení vnitřní kůry.
- Opatrné sloupnutí vnitřní kůry nožem.

Ta samotná skořice pak dál putuje, aby z ní byli všichni nadšení, a to je moc dobře.

Jak používat skořici?

Skořice? Ta malá revoluce v kuchyni! S ní můžeš obyčejnou kaši proměnit v malý svátek. A lívance? Ty s ní prostě dostanou tu pravou šmrnc.

Klíčové použití skořice:

Snídaně: Kaše, lívance, müsli.
Dezerty: Ovocné knedlíky, nákypy, žemlovky, náplně do palačinek.
Zavařeniny: Povidla, džemy.

Věděli jste, že ta vůně není jen na okrasu? Má takovou tu "cosy" atmosféru, že? Jako když se ti chce zastavit čas a jen tak si užívat.

A co takhle ji zkusit v něčem netradičním? Třeba jen tak špetku do kávy, když máš chuť na něco víc. Nebo do smoothie, dodá to takovou tu... zemitou sladkost. Někdy prostě stačí málo, a svět je hned barevnější.

Další nápady pro skořici:

Nápoje: Do kávy, čaje, horké čokolády, cideru.
Pečení: Třeba i do těsta na bábovku nebo perník, dodá to tu správnou hloubku chuti.
Slano-sladké kombinace: Zkus ji opraženou s cibulí k masu, je to překvapivě dobré.

Jaké léčebné účinky má skořice?

Skořice reguluje hladinu cukru v krvi, podporuje trávení a zdraví žaludku. Prospívá reprodukčnímu a močovému systému. Chrání dýchací cesty před infekcemi a alergeny.

Pamatuju si to jako dneska. Zima 2022, náš byt v Brně na Veveří. Všude to vonělo vánočním cukrovím a táta měl zase blbou náladu. Cukrovka typu 2, ty věčný starosti s glykémií. Neustálý píchání do prstu, měření a pak to tichý zklamání v očích.

Jsem Jan Novák, je mi 34, a nesnáším ten pocit bezmoci. Tak jsem o tom začal číst. A narazil jsem na skořici. Řekl jsem si, že to zkusím. Každé ráno jsem mu začal dávat malou lžičku do jeho ovesné kaše. Jen tak, bez velkých řečí. Stal se z toho náš ranní rituál.

A ono to fakt zabralo. Po pár týdnech ty jeho křivky na glukometru nebyly taková divoká horská dráha. I doktor na kontrole v lednu 2023 si toho všiml. Ten pocit úlevy byl neskutečnej. Nebyl to lék, jasně, ale byla to pomoc. Reálná pomoc.

Mně samotnýmu to pak pomohlo, když jsem chytil nějakou virózu. Horkej čaj se lžičkou skořice, medem a citronem, to byl balzám na krk a ucpaný nos. Cítil jsem, jak se mi líp dýchá. A po těžkým nedělním obědě si ji někdy dám do kafe, uklidní mi to žaludek.