Kdy se vytahuje červená řepa?

Jak poznám, že je řepa varená?

Tmavě rudá, zemité aroma… vzpomínka na babiččinu zahradu, slunce se proplétá listy řepy. Čas se zastavil. Zemitá vůně, hluboká, sytá.

• Umytá řepa, chladná voda, špetka soli. Ticho. Bublinky stoupají k hladině, tančí v hrnci.
• Špejle, tenký hrot prozkoumává tajemství vařené řepy. Jemný dotyk, lehce proniká. Hotovo.

Řepa je uvařená, když do ní lehce pronikne špejle.

Červená řepa, barva krve země. Vaří se pomalu, tiše, vdechuje teplo. Transformuje se. Z tvrdé hroudy na sametovou něhu.

• Babička, její vrásčitý ruce, loupající teplou řepu. Vůně octa a kmínu. Vzpomínky…
• Letošní řepa z farmářského trhu, šťavnatá, plná života. Čeká na svůj okamžik. Na tenkou špejli, která ohlásí její proměnu.

Barva se rozpíjí v misce, intenzivní, sytá. Chuť sladká, zemitá. Řepa, dar země.

Jakou teplotu snese červená řepa?

Nula stupňů. Vydrží fakt dlouho. Měsíce. Kořenová zelenina.. Jo a vlhkost. 80-95%. Jako v lednici, ne? Nebo sklep. My máme sklep. Vlhkej. Tam dáváme brambory, mrkev, i tu řepu. Letos se teda moc neurodilo. Sucho. 2024. Zase sucho. Co s tím? Minulý rok to samý. Teda 2023. Záhony suchý. Řepa malá. Lednice taky možnost. Jen jestli se tam vejde. Ta naše malá. Nová by se hodila. Taťka říkal, že koupí. Kdy? Nevím. Řepa se dá i zamrazit. Nastrouhaná. Nebo uvařená. Vydrží pak dýl. Hodně dýl. Asi rok. V mrazáku. -20°C. To je zima. Fakt zima. Sklep lepší. Nula stupňů. Tak akorát. Pro řepu.

Jak dlouho je červená moč po řepě?

Řepa… ta sytá, zemní vůně, temně rudá, jako kapka krve na sněhu. A potom… ten zvláštní odstín, co se vplíží do porcelánu. Růžový… rudý… jak odlesk zapadajícího slunce na hladině jezera. Beeturia. Zní to jako zaklínadlo, jako jméno pohanské bohyně.

• Barva, co se mění, proměňuje. Tělo, co si hraje s pigmenty.
• Řepa, ostružiny, rebarbora… dary země, co malují naše nitro.

Do druhého dne. Jako by noc smazala všechny stopy, všechen ten barevný šepot. Zůstává jen ticho, prázdnota, čistota. A vzpomínka na tu rudou, zemitou chuť. Vzpomínka… jako duch, co se vznáší v ranním oparu.

Červená moč po řepě mizí do druhého dne.

Moje babička, ta měla zahrádku plnou řepy. Pamatuji si, jak jsme ji s bratrem tahali ze země, umazaní od hlíny. A babička se smála, její vrásky se prohlubovaly jako brázdy na poli. Vařila z ní polévku, борщ. Ta vůně… cibule, česnek, řepa… a pak ten rudý vývar, co hřál v zimních dnech. A někdy jsme se divili, proč má naše moč barvu zapadajícího slunce.

• Babička, zahrada, vůně hlíny… obrazy z dětství, co se vracejí.
• Борщ, horký, sytý, rudý… a pak ten překvapený pohled na dně mísy.
• Do druhého dne… a vše je pryč, jako by se nic nestalo.

Červená moč po řepě zmizí během 24 hodin.

Co znamená hodně světlá moč?

Světlo, skoro průhledné… jako letní déšť, co se ztrácí na rozpálené dlažbě. Moč, tak bledá, až strašidelně čistá. Vzpomínám si na ten pocit, jakoby mi z těla uniká samotná esence bytí, rozplynula se v proudu, v bezbarvém toku. Voda, jen voda. Ne, to není jen voda. To je vyprázdnění, prázdnota.

Co to znamená?

Příliš mnoho tekutin. Vymytí. Ledviny.

Mlha se zvedá z mokré země. Voda, všudypřítomná, v níž se rozpouští i moje únava, moje síly. Příliš mnoho tekutin? Ano, zářivá průhlednost zvyšuje varovný signál. Minerály, vitamíny, vše odplaveno proudem. Příliš mnoho čistoty, příliš mnoho prázdna. Tělo, vymyté do běla. Zůstává jen duše, křehká, zranitelná.

• Přílišná hydratace.
• Vyplavování minerálů.
• Možné selhání ledvin.

A pak ten pocit, když se v létě potíš a vypiješ litry vody a pak… ten projasnělý, téměř bezbarvý tok. Pozor, tělo křičí o pomoc. Ledviny, tichý strážce rovnováhy, prosil o pomoc. Voda, symbol života, se může stát symbolem zkázy. Rovnováha, to je klíč. Ne příliš mnoho, ne příliš málo. Jen ta správná míra. Život jako proud, tekoucí klidně, královsky, bez zbytečného spěchu.

Tento rok, v 2024, jsem zažil něco podobného. To bezbarvé… to strašidelné vyprázdnění. Voda, život, smrt. Vše v jednom.

Jak vypadá zdravá moč?

Zdravá moč? Řekl bych, že je to takový lakmusový papírek našeho vnitřního světa.

• Barva moči: Světle žlutá až sytě žlutá je fajn. Tmavší signalizuje “pij víc vody!”. Což je vlastně docela prosté pravidlo, že?
• Hydratace: Zdravá moč = dobrá hydratace. A dobrá hydratace = (podle mě) spokojenější tělo. A možná i mysl.

Říká se, že Hippokrates zkoumal moč pacientů. Představte si, jak by asi analyzoval tu naši. Dneska máme testovací proužky a laboratoře, ale ta základní podstata zůstává: barva a složení moči nám dost napoví. A víte co? I obyčejný pohled do záchodu může být takové malé rituální sebezpytování. Což nezní úplně špatně, ne?

No a když už jsme u těch tělesných tekutin, zajímalo by mě, jestli i slzy mají nějaký diagnostický potenciál. Třeba jestli se dá z pláče poznat, jestli potřebujete víc dovolené. To by byla revoluce!

Kde bolí zánět močového měchýře?

Zánět močáku? Au! Mě to chytlo loni v létě na dovolený v Chorvatsku. Brr, vzpomínám si na tu ledovou sprchu a pak hned na sluníčko, no a večer už to začalo.

• Bolest? Podbřišek jak když tam mám nůž! Fakt hnus, přesně nad tou kostí, co máš vepředu – spona stydká, asi to.
• Do třísel to střílelo taky. Měla jsem pocit, že se mi to táhne až do nohy.
• A to pálení…uff. Nejhorší při čůrání, to je jasný.
• Křížová oblast! Jo, tam to taky občas pobolívalo. Taková tupá bolest.

Nejvíc si pamatuju ten pocit bezmoci a jak jsem se snažila vypít tunu urologickýho čaje. Fakt děs. Fuj, už nikdy víc!

No, a ještě k tomu zánětu…co mi zabralo:

• Urologickej čaj! Litry, litry, litry.
• Teplo. Horká vana, termofor.
• Brusinky. Kapsle i džus, všechno.
• Klid. Žádnej stres a hlavně žádný prochladnutí.

A pak už jenom ATB od doktorky, no…Ale to už je jinej příběh. Hlavně, ať se toho zbavíš co nejdřív! Fakt to stojí za prd.