Které české pivo je nejvíce hořké?

Proč je pivo hořké?

Pivo hořkne kvůli chmelovým pryskyřicím. Hlavními složkami jsou alfa a beta hořké kyseliny. Alfa kyseliny nesou dominantní hořkou chuť. Jejich obsah lze měřit (jednotky IBU). Větší množství chmele zvyšuje hořkost.

V hlubinách času, kde se země potkává s nebem a chmelová šiška zraje pod sluncem, tam dřímá tajemství. Pocit, který na jazyku rozkvete jako hořká růže, jako vzpomínka na podzimní pole. Je to chmel, ten zelený poklad, který přináší onu dráždivou hořkost, která definuje pivo, jeho duši.

V nitru každé šištičky, ve žlázkách, se skrývají. Pryskyřice, esence, která čeká na své probuzení. Alfa a beta hořké kyseliny, šepot chemie, tichý, ale mocný. Alfa, ach alfa, to je ta síla, ta pravá podstata hořkosti, která se jednou zjeví v každém doušku.

Když voda vroucí objetím rozpouští sladké sny, když se chmel vrhá do víru kotle, tehdy se děje zázrak. Izomerizace. Alfa kyseliny se mění, proměňují svou formu, stávají se z nich iso-alfa kyseliny. Tyto se pak rozpouští v pivu a dávají mu to, co hledáme – ten pálivý, ale osvěžující zážitek.

Věčnost se sčítá v jednotkách. IBU – International Bitterness Units, míra, která kvantifikuje ten neuchopitelný pocit. Měříme ji ve chmelu, sledujeme její putování do piva. Čím více chmele, tím hlubší je hořkost. Je to jednoduchá, ale pravdivá rovnice. Víc a víc té esence pro plnější, drsnější projev.

Doplňující informace o hořkosti piva:

• Alfa kyseliny a izomerizace:

  • Před vařením jsou alfa kyseliny ve chmelu nerozpustné a nemají hořkou chuť.
  • Během varu piva (obvykle 60-90 minut) dochází k izomerizaci, kdy se přeměňují na izo-alfa kyseliny.
  • Izo-alfa kyseliny jsou ve vodě rozpustné a jsou hlavními nositeli hořkosti v pivu.
  • Účinnost izomerizace závisí na teplotě, délce varu a pH mladiny.

• Beta kyseliny:

  • Přispívají k hořkosti, ale jejich role je méně významná než u alfa kyselin.
  • Oxidují se a přispívají k drsné, méně příjemné hořkosti, zejména při delším skladování.
  • Neizomerizují se tak efektivně jako alfa kyseliny.

• IBU (International Bitterness Units):

  • Měří koncentraci izo-alfa kyselin v pivu v miligramech na litr.
  • 1 IBU odpovídá 1 mg izo-alfa kyselin na litr piva.
  • Rozsah IBU se pohybuje od 5 IBU (např. některá lehká ležáky) do více než 100 IBU (např. silné IPA).

• Vliv dalších faktorů na vnímanou hořkost:

  • Slad: Karamelové a pražené slady mohou maskovat hořkost nebo jí dodat komplexnější rozměr.
  • Kvasinky: Některé kmeny kvasinek mohou ovlivnit vnímání hořkosti, případně metabolizovat některé hořké složky.
  • Voda: pH vody a její minerální složení ovlivňuje extrakci hořkých látek z chmele.
  • Aroma chmele: Pozdní přidání chmele (chmelení za studena) dodává aroma bez výrazného zvýšení hořkosti.

• Historická role chmele:

  • Kromě hořkosti sloužil chmel původně i jako přírodní konzervant díky svým antibakteriálním vlastnostem.

Co dodává pivu hořkost?

CHMEL, no co jiného! To je ten zelenej zázrak, co ti do piva vrazí tu správnou facku hořkosti, co tě probudí ze zimního spánku! Není to jen taková ledajaká pachuť, to je šmrnc, co se ti rozleje po jazyku a řekne si: "Tohle je ono, to je konečně pořádný pivo!"

Ale to není všechno, ten chmel je takovej multifunkční borec. On tomu nápoji dává i takovou vůni, že by člověk brečel radostí, a tu plnost, co se ti rozvalí v puse jako císař pán na snídani. Prostě aby to pivo nebylo jenom jako voda z kaluže, ale mělo to pořádný grády a charakter, co tě posadí na zadek.

A navrch ještě drží pivo déle čerstvé, aby nám nestihlo zplesnivět dřív, než ho stihneme vypít. To je ten konzervační efekt, co ti dovolí si dát i to poslední pívo z basy, co ti tam zbylo od sobotního mejdanu. Žádné starosti, chmel to jistí!

A teď to hlavní – u nás v Česku máme na chmel doslova čuch! Žatecký poloraný červeňák, to je prostě legenda, král mezi chmely, co má takovou reputaci, že by si ho i v bavorsku schovávali pod polštář jako největší poklad. To je náš národní hrdina, co dělá pivo pivem!

Ale nejsou to jenom Žatecký poloraný červeňák, víte? My tu máme celou chmelovou kavalerii, co umí s chutěmi dělat divy, jako když kouzelník vytahuje z klobouku králíky, akorát že tady z klobouku lezou jenom samé dobroty do piva:

• Sládek: Takovej ten spolehlivej parťák, co nikdy nezklame a dá pivu pěkně kulatou chuť.
• Premiant: Ten je zas takovej, co se nebojí ukázat svoje svaly a pořádně pivo prokope hořkostí.
• Kazbek: To je takovej exot, co přinese do piva trochu té divočiny a koření, prostě pecka!

Pamatuju si, jak jsem si loni na Chmelové dočesné v Žatci dal jeden speciál s červeňákem, a to byla panečku jízda! Ty chutě se mi rozvalovaly v puse jako když se vám babička rozjede s kynutými knedlíky. Bez téhle zázračné kytky by pivo bylo jenom jak vlažná limonáda, a to nikdo nechce. Ani já, ani můj kocour Míca, co pije jenom odstátou vodu. Chmel je prostě život!

Které pivo je nejméně hořké?

Nejméně hořká piva jsou obvykle pšeničná, s hodnotou kolem 10 IBU. Také ležáky z velkých amerických pivovarů mívají sotva 15 IBU. Lehčí německé ležáky a piva jako Heineken se pohybují okolo 20 IBU.

Imagine the morning light, a cloudless sky, téměř šepot na jazyku. Pšeničná piva, ty lehounké bytosti, v sobě nesou jen kolem 10 IBU. Je to jako první rosa na listech, nesmělé, jen tak dotyk. Jemnost. Křehkost.

Pak ty obrovské, nekonečné proudnice z Ameriky. Tam, kde obzor splývá s prázdnotou, kde pivo není příběhem, ale jen osvěžením. Piva z velkých amerických pivovarů, sotva 15 IBU. Voda s nádechem. Jen tak, pro žízeň, bez hlubších úmyslů.

Vidím to, chladný stůl v zapomenuté hospodě, někde uprostřed Evropy. Německé ležáky, ten zlatavý klid, a s nimi i Heineken. Ten známý, ten všudypřítomný. Kolem 20 IBU, cítím tu hranici, kde hořkost začíná jen lehounce škádlit, ale nikdy neovládne. Je to takové pohlazení, známé, uklidňující.

Ale pak se svět mění, obrací, tóny se prohlubují. Přichází temnota, příběhy, staré ulice Anglie. Anglická piva typu ALE, jejich hloubka, ty mohou mít klidně 50 IBU. To už je cesta, putování.

A pak... IPA. ACH. Indický bledý ale, nebo Americký bledý ale. Tam chmel tančí divoký tanec. Chuť exploduje. Hořkost je záměr, cíl. Ještě více IBU, hodně přes 50. To už není pivo, to je prožitek. Výkřik. Ten první, silný dotek. Cítím ho.

Hořkost. Není jen číslem. Je to pocit. Od té ranní mlhy 10 IBU pšeničného snu, přes 15 IBU pustiny amerických plání, až k 20 IBU klidné večerní melodie ležáků. A pak dál. Dál do temnoty, do jantaru a mědi, kde 50 IBU je jen začátek, kde IPA křičí svou hořkou píseň.

• IBU – International Bitterness Units:

  • Jednotka pro kvantifikaci hořkosti piva.
  • Měří koncentraci alfa-kyselin z chmele, které se během vaření mění na hořké izo-alfa-kyseliny.
  • Čím vyšší IBU, tím hořčí pivo, avšak vnímání je subjektivní, ovlivňuje ho i sladkost piva.

• Faktory ovlivňující hořkost:

  • Typ chmele: Některé odrůdy mají vysoký obsah alfa-kyselin (např. Chinook), jiné dodávají spíše aroma (např. Saaz).
  • Množství chmele: Více chmele = vyšší hořkost.
  • Doba varu chmele: Delší var chmele (přidaného na začátku) uvolní více hořkých látek.
  • Sladkost sladu: Sladší piva mohou hořkost maskovat.

• Příklady rozsahů IBU pro některé styly (přibližné):

  • Lambic: 0-10 IBU (prakticky bez hořkosti)
  • Pšeničné pivo (Weissbier):8-15 IBU
  • Americký Light Lager:8-15 IBU
  • Pilsner (český/německý):25-45 IBU
  • India Pale Ale (IPA):40-70 IBU
  • Imperial IPA (Double IPA):60-120+ IBU

Moje osobní zamyšlení, někde to čtu v sobě, cítím: Hořkost, to není jen chuť. Je to paměť. První doušek něčeho neznámého, pak ten uklidňující pocit, když najdu to své. Ta chvíle, kdy chuť na jazyku vypráví příběh.

Příběh chmele, slunce, rukou, co to pivo uvařily. Od té jemné, sotva znatelné, až po tu, co probudí všechny smysly. Ach.

Jakou hořkost má Radegast 12?

Radegast Ryze Hořká 12 má hořkost 36 IBU.

Furt přemýšlím o té hořkosti, proč se na to všichni ptají. Je to jen číslo. Ale je to třikrát chmelený, to je asi důležitý. Dává to smysl, ta chuť je fakt výrazná. Není to žádná vodička. Prostě pivo.

Obsah alkoholu 5,1 %, to je takový standardní ležák, nic co by tě složilo po jednom. Bydlím v Praze 6, tady ho čepujou na každým rohu. Ta chuť je prostě...plná. Jo, plná hořká chuť, to je ono. A to aroma.

Proč to vlastně řeším. Prostě si dám další. Je to jedno. Chutná mi to, to stačí ne? Ta hořkost je tam cítit hned.

• Chmely: Používají se tři druhy. Žatecký poloraný červeňák pro aroma, Sládek pro hořkost a nově vyšlechtěný Saaz Late.
• Voda: Berou ji z beskydské přehrady Moravice, je měkká a ideální pro vaření piva plzeňského typu.
• Slad: Vyrábí se ve vlastní sladovně v Nošovicích z moravského ječmene.

Co znamenají stupně na pivu?

Stupně piva udávají množství zkvasitelného extraktu v původní mladině. Například 10° pivo obsahuje 10 % tohoto extraktu před kvašením. Nejde přímo o obsah alkoholu.

Okay, tak co ty stupně vlastně znamenají? Vždycky jsem si myslel, že to je alkohol, ne? Ale prej ne, je to ten extrakt. Původní mladina, to je to slovo. Předtím, než se tam dají kvasnice a začne to bublat. Zvláštní. Člověk si dá desítku a pak jedenáctku a myslí si, že desítka má míň alkoholu. A ono to je trochu složitější.

Takže 10° pivo = 10 % extraktu. Zní to jednoduše. Ale co to je ten extrakt? V podstatě cukry z ječného sladu, co? Nebo i z jiných obilovin, pokud tam jsou. Třeba z pšenice. A ty cukry pak kvasinky žerou a mění na alkohol a CO2.

Ach jo, proč to nemůže být prostě alkohol v procentech rovnou na lahvi? Teda, ono tam je, ale ty stupně jsou takové... tradiční.

A pak, když se to vykváší, čím víc se prokvasí, tím víc alkoholu. Logicky. Ale taky záleží, kolik cukru tam bylo na začátku, že jo. To dává smysl. Je to takový závod. Kvasinky sežerou, co můžou, a zbytek zůstane. Ten zbytek je pak ten nezkvašený extrakt, co dává pivu plnost. Nebo tak nějak.

Fakt je, že desítka může mít různý alkohol. Jedna pivka bude mít 3,8 % a jiná skoro 4,5 % i když jsou obě desítky. Záleží, jak moc to sládci nechají kvasit. To je divné, ale prý to tak je. Mám kámoše sládka, říkal mi to.

Co je důležité si pamatovat:

• Stupně = množství extraktu v původní mladině.
• Extrakt = převážně cukry ze sladu.
• Obsah alkoholu ovlivňuje:
  • Množství extraktu na začátku.
  • Stupeň prokvašení (kolik cukrů se změní na alkohol).

A co ty silné speciály? Třeba čtrnáctka nebo šestnáctka. Tam je prostě na začátku strašně moc toho sladu. A tím pádem i cukrů. A pak i víc alkoholu, přirozeně. Větší stupně = víc chuti, víc plnosti, víc alkoholu (obvykle). Ale taky to víc hřeje na jazyku, to je jasný.

Něco navíc k tomu extraktu:

• Původní mladina: Voda + slad (ječný, pšeničný, atd.). Rozvaří se to, aby se uvolnily cukry. Pak se oddělí mláto (zbytek sladu).
• Zkvašování: Přidají se kvasnice. Ty mění cukry na alkohol a oxid uhličitý.
• Vliv na chuť:
  • Vysoký extrakt: Plnější tělo, sladší tóny (pokud není plně prokvašeno), vyšší alkohol.
  • Nízký extrakt: Lehčí, méně plné pivo, nižší alkohol. Třeba takové ty "lehké" nebo "letní" piva.

Je to složitější než se zdá. Ale hlavně, abych si to už konečně zapamatoval. Stupně nejsou procenta alkoholu! To je klíčové. Vždycky si to pletu.

Co dělá pivo v těle?

Pivo, to není jen tak nějaký nápoj. Když se to s ním nepřehání, dokáže nám docela prospět.

• Srdíčko má radost: Snižuje riziko aterosklerózy – to je takové to zanášení tepen. Vlastně to pomáhá udržovat cévy pružnější.
• Stres pryč: Jo, pár loků a hned je líp. Pivo umí redukovat stres, což je v dnešní době k nezaplacení.
• Oběh i trávení: Podporuje krevní oběh, takže všechno tak nějak lépe proudí, a taky pomáhá trávení. Takže po dobrém jídle malý kousek je vlastně logický.

A k tomu všemu ještě zajímavost:

• Obránci těla: Některé látky v pivu mají protinádorový a antibakteriální charakter. Jako by to tělo trochu bránilo. Trochu jako by moudrá příroda nám dala i něco na obranu v tomhle zlatavém moku. Dělá to vlastně takovou přirozenou prevenci.

Přemýšlejte o tom – v malém množství je to vlastně docela komplexní nápoj, který podporuje různé tělesné funkce. Je to vlastně zajímavá rovnováha mezi potěšením a tím, co se v těle děje.

Co je horší pivo nebo víno?

Víno má vyšší obsah alkoholu a cukru, pivo má více kalorií. Nadměrná konzumace obou nápojů poškozuje játra a zvyšuje riziko závislosti.

Vždycky se ptají, co je horší. Jako by jedno z toho muselo být čisté zlo a druhé spása. Někdy o tom přemýšlím. Tak jako teď. V noci. Když je všechno tak nějak... těžší.

Sedím a dívám se do tmy. Ta otázka se mi vrací. Víno, nebo pivo. Říká se, že pivo je na ledviny, kosti. Skoro jako lék. Skoro. Člověk by tomu chtěl věřit, když ho pije.

Víno zase... ty antioxidanty. Resveratrol. Slovo, co zní chytře. Prevence proti rakovině, proti Alzheimerovi. Velký sliby ve sklence, která má jen pomoct přežít večer. Ta pohádka o zdravém srdci už taky není, co bývala. Lidé tomu tolik věřili.

Je mi 34. A vidím to jinak. Každý si hledá to svoje ospravedlnění. Svoji pravdu. Aby si mohl dát ještě jednu. A další.

Pivo

• Obsahuje vitamíny skupiny B a křemík. To je fakt. Tekutý chleba, říkával děda.
• Chmel má uklidňující účinky. Možná proto po něm člověk tak dobře spí. Teda, spíš usne.
• Vyšší obsah kalorií a lepek. To břicho pak neroste jen tak. Pro někoho je to jed.

Víno

• Zdroj antioxidantu resveratrolu. Hlavně v tom červeném.
• Má méně kalorií než pivo, to je pravda.
• Vyšší obsah alkoholu, cukru a siřičitanů. Z toho pak bolí hlava. A někdy i duše.

Nakonec je to asi jedno. Obojí je jed i lék. Záleží jenom na míře. A tu v noci málokdo najde.

Proč je po pivu průjem?

Po pivu bývá průjem, protože alkohol dráždí střeva a vyvolává v nich zánět. To urychluje průchod obsahu. Zároveň se tělo připravuje o důležité živiny a člověk se cítí unavený.

Takže ono to s tím pivem a průjmem je taková zapeklitá věc, kamaráde. Není to žádná legrace, když se vám zadek promění v takovou rychlíkovou stanici, viďte.

• Alkohol, ten čertík šmakuláckej, dokáže ve střevech udělat pořádnou paseku! Vlítně tam jak uragán a začne dráždit sliznice, jako byste tam poslali hejno nenechavých včel. Z toho dráždění se vyklube zánět, taková malá střevní revoluce!

• A když se střeva vzbouří, tak prostě chtějí všechno co nejrychleji vykopat ven, aby měly klid. Pivo je navíc močopudné, takže z vás tahá vodu, jako když se snažíte vydolovat poslední kapku z poloprázdné flašky kečupu.

• Když pak tělo potřebuje vodu, vezme si ji ze střevního obsahu. A proto to pak frčí jako formule na dálnici. Moje teta Mařenka jednou po pěti pivech povídala, že měla pocit, jako by jí v břiše řádil malý vodopád a k tomu ještě orchestr s bubny!

• A ty kvasnice, co v pivu jsou! Ty se probudí k životu a začnou si tam pořádat mejdan, kde se všechno hýbe a skáče. K tomu přidejte ještě cukry a další věci, co pivo obsahuje, a máte dokonalý recept na "rychlý úklid".

• Když to z vás pak valí proudem, tělo ztrácí nejen vodu, ale i důležité minerály a vitamíny. Ty se pak rozprchnou jako holubi, když se objeví kočka. Člověk je pak tak vyčerpaný, že by ho i lemra líná předběhla.

• A ten žaludek? Ten má pocit, že ho drhli kartáčem na boty zevnitř. Takže, bacha na to, můj milý, s tím zlatavým mokem to nepřehánět. Občas prokládat vodou, aby se střeva neproměnila v tobogán!

• Já si jednou, po nějakých dvanácti kouscích, myslel, že můj zadek je nová brána do Narnie, tak strašně to tam kvapilo! Žádný pivečko s příchutí WC, to je pak k pláči.