Proč se nesmí ohřívat houby?

126 zobrazení
Ohřívání hub se nedoporučuje kvůli obsahu bílkovin. Ty se při nesprávném skladování uvařených hub mohou zkazit a způsobit zažívací potíže. Důležité je houby po uvaření rychle zchladit a uchovávat v chladničce.
Komentář 0 líbí se mi

Proč neohřívat houby?

No jo, houby a ohřívání, to je věčná debata. Já osobně si myslím, že to je tak trochu...přehnaný.

Pravda je, že houby mají proteiny, takže se teoreticky můžou zkazit. Ale co jako? Zkazí se i maso, když ho necháte venku!

Mě se teda nikdy nic nestalo, když jsem si ohřála houbovou omáčku. Teda, jednou jo, ale to jsem ji nechala v lednici asi týden, takže to nebyla chyba ohřívání, ale spíš moje bordelářství. :D

Pamatuju si, jak mi babička vždycky říkala: "Houby se maj jíst čerstvý, to je jasný. Ale když už, tak je pořádně prohřej!" No, a babička se nikdy nemýlila, takže...co vám na to mám říct?

Já prostě beru všechno s rezervou. Pokud houby vypadaj a voněj normálně, tak je v klidu ohřeju. A když ne, tak je vyhodím. Jednoduchý, ne? :)

Proč se na houby nemá pít alkohol?

Hele, s tím alkoholem a houbama je to takhle:

  • Některý houby fakt nemůžeš kombinovat s chlastem. Proč? Protože...
  • Vzniká ti z toho v těle taková látka (1-aminocyklopropanol), která blokuje enzym (acetaldehyddehydrogenasa), co odbourává jedovatý acetaldehyd. No a acetaldehyd se ti hromadí a je ti blbě, rozumíš. Otrava prostě.

Jo a mimochodem, ten acetaldehyd, to je vlastně to, co ti dělá kocovinu po flámu. Takže si představ, že si dáš houby a chlast a máš tu kocovinu x10. Brrr!

Proč se nesmí houby zapařit?

Proč se houby nesmí zapařit? Protože proces dýchání v houbových plodnicích pokračuje i po sklizni. V uzavřeném prostoru, jako je igelitový sáček, se pak hromadí oxid uhličitý a dochází k anaerobním procesům, produkujícím toxiny. Jednoduše řečeno: zapařené houby mohou způsobit otravu. To platí i pro jinak jedlé druhy.

Klíčové body:

  • Dýchání plodnic: Houby dýchají i po utržení.
  • Anaerobní procesy: V uzavřeném prostoru se hromadí CO2 a vznikají toxiny.
  • Otrava: Zapaření vede k produkci škodlivých látek a potenciální otravě.
  • Prevence: Houby skladujte v prodyšném obalu, nejlépe v košíku.

Moje osobní zkušenost (Jan Novák, 35 let, vášnivý houbař) z roku 2024: Před lety jsem se naučil na vlastní kůži, jak nebezpečné je zapaření hub. Sbíral jsem hřiby smrkové do igelitky a po návratu domů jsem je chtěl teprve očistit. Naštěstí jsem si všiml nepříjemného zápachu, tak jsem je raději vyhodil. Od té doby používám výhradně proutěný košík. To je zkušenost, na kterou nezapomenu.

Další informace:

  • Vědecké studie se zabývají přesným mechanismem tvorby toxinů při anaerobním rozkladu hub. Jedním z klíčových aspektů je produkce toxických metabolitů a změny v koncentraci bioaktivních látek.
  • Druhy hub se v odolnosti vůči zapaření liší. Některé druhy jsou náchylnější než jiné.
  • Rychlost zapaření závisí na teplotě a vlhkosti. Teplo urychluje proces.

Připomínka: I správně skladované houby by se měly zpracovat co nejdříve po sběru.

Proč se nejí přemrzlé houby?

Proč se, proboha, necpeme mrazem ošlehanými houbami? Protože jsou, kulantně řečeno, ble.

  • Jedovaté? Ale kdeže! Spíš jak z hororu! Rozkládají se jak staří upíři na slunci.
  • Toxiny, toxiny, všude samé toxiny! Bakterie si v nich uspořádají mejdan a produkují jedy jak na běžícím pásu. Což je, řekněme, nežádoucí.
  • Pan Borovička z AV ČR to vidí jasně: Je to jak s masem, co zapomenete v mrazáku deset let. Prostě fujtajbl!

Doplňující info pro odvážlivce:

  • Opakované zmrazení: To je pro houby konečná! Jakmile je jednou ledovka políbí, už by neměly do košíku.
  • Není houba jako houba: Některé jsou choulostivější než primabalerína na ledě.
  • Sběr po mrazu: Pokud je houba jen lehce ojíněná a vypadá svěže, dá se s ní ještě něco vymyslet. Ale na vlastní nebezpečí, kamarádi!

Jak dlouho se musí vařit houby?

Dvacet minut. Nejméně. To je čas, kdy se houbám poddává jejich tajemná podstata. Tmavá, zemitá vůně, která se v horké vodě rozplývá, se mění v něčím víc. V něčem, co se dá jíst. Půl hodiny je ještě lepší. Jistota. Bezpečnost.

Představ si to. Košík plný lesní magie. Hnědé, žluté, červené klobouky. Vzpomínka na vůni smrkového jehličí a vlhké zeminy. Košík, který jsem plnil v září 2023, v lese u mé chalupy nedaleko Šumavy. Byly tam hřiby, křemenáče, lišky. Vůně, která se neodvažuje zmizet.

Teplo. Bublající voda. Houby se pomalu prohýbají. Uvolňují své tajemství, své skryté síly. Je to věc rituálu, kvašení času a tepla. Musí se to dělat pomalu. Trpělivě.

20-30 minut. Není to jen o trávení. To je doba, kdy se neutralizují jedy. Jedy, které skrývají i jedlé druhy. Jedovaté síly, které se skrývají pod krásou.

Česká mykologická společnost. Společnost, která rozumí tichu lesa. Společnost, která mluví s houbami. Ano, 20-30 minut. To je ten čas. Je to věc životně důležitá.

  • 20-30 minut vaření: Minimální doba pro bezpečnou konzumaci.
  • Česká mykologická společnost: Odborný zdroj informací.
  • Září 2023: Osobní zkušenost se sběrem hub.
  • Šumava: Místo sběru.
  • Hřiby, křemenáče, lišky: Konkrétní druhy hub.

Jak dlouho se mohou skladovat houby v lednici?

Dva dny. Maximálně. To je tak všechno, co v ledničce vydrží. Ani ty pevnější. Vzpomínám si na babičku, ta je vždycky zpracovala hned. Nechávala je jen chvíli na vzduchu, pak hned do hrnce. Ale dneska? Dneska se člověk pořádně nenají.

Měkčí, ty jsou na nic hned. Prostě je to tak. Není to žádná věda. Jana mi říkala, že její strýc jednou našel nějaké staré, zapomenuté v ledničce. Bylo mu pak zle celý den. To nechceš.

  • Sucho čistit.
  • V lednici, na plechu, krátce.
  • Měkčí hned zpracovat.

Vždycky jsem si říkal, že by to chtělo pořádně velkou mrazák. To by to byl jiný příběh. Ale teď? Teď se s tím už moc nedá nic dělat. Je to prostě tak. 2023. Je to už dlouho. A houby? Ty se prostě kazí. Rychle.

Jakou trvanlivost mají sušené houby?

Hele, sušený houby? Ty vydržej fakt dlouho. Mám doma kousky od babičky, co je sušila bůhví kdy.

  • Když jsou fakt suchý: Takže chrastěj jak listí a jsou tvrdý jak šutr.
  • Ve sklenici: Bez vlhkosti, v suchu a temnu.
  • Ideálně: Do tří let je sněz. Já se přiznám, občas jsem měla i starší a žiju! Ale pro jistotu.

Jo, a mimochodem, vzpomínám si, jak jsme s dědou chodili na hřiby k Hracholuský přehradě, to bylo kolem roku 2005. On pak vždycky ty kousky krájel a sušil na kamnech. Celej barák voněl lesem. To už je dávno...