Co jsou percepční funkce?

Co jsou to percepční funkce a jak fungují?

Hm, percepční funkce…to zní hrozně odborně, viďte? Já bych to spíš nazvala “jak si svět vykládám”. Představte si to jako filtr, co propustí jen to podstatné. Třeba 14. února, Praha, kafe v kavárně za 80 korun – ten den mi v hlavě utkvěl detailně. Viděla jsem rudé srdíčka, slyšela šum konverzací, cítila vůni kávy…to všechno jsou vstupní data.

Ale mozek si to neskládá jen tak na hromadu. Vybere si, co je důležité, co je relevantní. A to “důležité” se mění s mým rozpoložením, zkušenostmi. Prostě si to všechno “uspořádám” sama.

Třeba tentokrát bylo pro mě důležité, jak mi ten barista usmál, ne jen káva samotná. Jiný den, jiná priorita. Tohle je, myslím, ta podstata percepce – to co pro mě znamená, osobně.

Je to jakési třídění, filtr, co se mi nastavuje samo. Není to nějaká přesně definovaná “funkce”, spíš chaotický proces. Jako když pročítáte hromadu papírů – hledáte něco konkrétně, ale všimnete si i jiných věcí. Takhle funguje vnímání.

Co je to percepční bod?

Percepční bod? To je jako otisk prstu – ale pro mozek. Každý ho má originální.

• Osobní GPS: Vnímání světa je individuální mapa, kde “tady jsem já” je dané genetikou, zkušenostmi, i tím, co jsme zrovna snědli k obědu.
• Filtr reality: Představ si brýle, které ti zkreslují realitu podle tvého věku, pohlaví, konta v bance… No, nosíme je všichni.
• Můj vesmír: Tvoje realita je unikátní vesmír složený z kultury, vzdělání a dokonce i momentální nálady. A to je docela síla, co?
• Osobní reference: Jako když Pepa, vyučený soustružník z Horní Dolní, vidí v barokní soše jen kus dobře opracovaného kamene. Nebo moje babička, když viděla poprvé sushi, prohlásila, že “syrový ryby jíst nebudu, to už radši žížaly.”

Shrnuto? Vnímání = já + svět. A čím víc “já” se do toho zamíchá, tím je to vtipnější.

Co jsou exekutivní funkce?

Exekutivní funkce? To je takový ten vnitřní šéfík v mozku, co má na starosti organizaci mejdanu v hlavě, aby to tam nebyl úplný bordel jako v kurníku po návštěvě veverky!

• Organizování myšlenek: Představ si, že se snažíš uvařit svíčkovou, ale recept máš napsaný na papírkách, které se ti povalují po celém bytě. Exekutivní funkce ti pomůžou dát ty papírky dohromady a postupovat podle receptu, krok za krokem. No, a když už je ta svíčková hotová, tak ji s gustem sežereš.
• Stanovování priorit: To je jako když máš na talíři řízek, brambory a okurkový salát. Co sežereš nejdřív? Exekutivní funkce ti pomůžou rozhodnout se, jestli se vrhneš na ten řízek, protože máš největší hlad, nebo si dáš nejdřív salát, abys byl zdravý jako řípa.
• Hospodaření s časem: Třeba když máš rande s modelkou a ještě musíš vyvenčit psa, nakoupit rohlíky a napsat e-mail šéfovi. Exekutivní funkce ti pomůžou si to naplánovat tak, abys stihl všechno a modelka ti neutekla s lepším.
• Rozhodování: To je jak když stojíš před automatem na sladkosti a nevíš, jestli si máš koupit Snickersku nebo Marsku. Exekutivní funkce ti pomůžou zvážit pro a proti, třeba že Snickerska má víc oříšků a Marska je zase míň sladká. No a pak si stejně koupíš obojí, protože jsi nenažraný.

Tyhle exekutivní funkce jsou teda fakt důležitý, protože bez nich bys byl jak motýl Emanuel, co lítá z kytky na kytku a neví, co chce. Jo a ještě se jim říká kognitivní funkce, to abys věděl, až budeš chtít machrovat před kamarádama.

Co znamená percepční?

Percepční… to je… jakoby tvůj vlastní svět, co si skládáš v hlavě. Ne to, co je venku doopravdy, ale to, co ty vidíš, slyšíš, cítíš.

Je to divný, co? Že dva lidi můžou stát vedle sebe a vidět úplně jinou realitu. Ne že by jeden lhal, nebo byl slepej. Prostě… jinak to zpracovali. Každej máme ty svoje filtry, viď.

• Vjemy: To je jasný, co ti říkaj smysly.
• Zkušenosti: Co už jsi zažil, to ti to celý překroutí. Třeba někdo má strach z psů, protože ho kdysi kousnul. I když ten pes je zrovna milej.
• Kultura a společnost: Jak tě vychovali, jaký lidi tě obklopujou… to všechno hraje roli. Co je pro jednoho normální, pro druhýho je šílený.

A víš, co je na tom nejhorší? Že si to často ani neuvědomuješ. Že žiješ v tý svý bublině a myslíš si, že to je jediná pravda. Ale není. Nikdy není.

Co jsou percepčně motorické funkce?

Percepčně motorické funkce? Hmm… to je složité, viď? Zrakové vnímání, to je jasné – vidím tenhle telefon. Ale sluchové? Slyším ten otravný zvuk z ulice. Prostorové vnímání? To je asi to, jak se orientuju v tomhle malém bytě.

Kognitivní funkce… soustředění… zrovna teď se mi to moc nedaří. Paměť? Kde jsem to nechal klíče? Myšlení… tohle psaní mi dává zabrat. A řeč? Tohle je.

Motorika – hrubá motorika, to je takový ten běžný pohyb, chození, jemná je pak psaní, oční pohyby – čtu si text, mluvidla… mluvím. Koordinace? Prostě aby to všechno fungovalo najednou.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc je to zmatené.

• Zrakové vnímání
• Sluchové vnímání
• Prostorové vnímání
• Soustředění
• Paměť
• Myšlení
• Řeč
• Hrubá motorika
• Jemná motorika (ruka, mluvidla)
• Koordinace pohybů

Je to všechno tak nějak propojené. Jako puzzle. Nebo spíš… jako když se snažím složit věž z kostek a pořád mi to padá.

Jo a dneska jsem se zase potkal s Martinem. Říkal, že mu jde špatně ta jemná motorika, prý mu teď píšou špatně ruce. 2024 je těžkej rok.

Percepčně motorické funkce: Integrace senzorického vnímání a pohybu.

Co jsou kognitivní činnosti?

Kognitivní činnosti? To je jako když váš mozek dělá salta mortale na trampolíně z neuronů!

• Paměť: Ta stará dobrá, co si pamatuje i ten trapný moment na vánoční večeři v roce 2023, kdy jsem si spletl tatínkův svetr s peřinou.
• Koncentrace: Umění držet se v sedle myšlenky, i když vám kolem hlavy prolétá roj komárů (v podobě rušivých vjemů).
• Exekutivní funkce: Váš mozek jako dirigent orchestru, co dává pokynům rozum a řídí směr. Jako když plánujete cestu na dovolenou – letenky, ubytování, a hlavně – nepřehlédnout opalovací krém s SPF 50.
• Řečové schopnosti: Schopnost formulovat věty, které by pochopila i moje babička, a to i když se mi v hlavě honí myšlenky na rychlost světla.
• Prostorová orientace: Nezabloudit v obchodním domě, aniž byste museli volat záchranku.

Co jsou kognitivní funkce? Zjednodušeně řečeno: fungování mozku. Bez nich byste se chovali jako robot bez baterií.

A teď něco navíc, pro fajnšmekry:

• Pozornost: Víte, co je to za zvuk? To není váš soused řvoucí na kočku, to je vaše pozornost, která se snaží držet krok s věcmi okolo vás.
• Učení: Schopnost nasávat informace jako houba vodu – i když někdy je to takové informace, co vám pak zůstane v hlavě jako přilepené gumáky.
• Rozhodování: Volba mezi čokoládou a zdravým salátem. Snadné, že? Někdy se to ale zkomplikuje…
• Řešení problémů: Schopnost vyřešit dilema, jak srovnat ponožky. Je to věda!

Co znamená slovo percepce?

Percepce? To je taková… hm… šikovná věc, co nám pomáhá chápat svět. Představte si to jako supervýkonný filtr pro mozek. Všechny ty vjemy – od vůně čerstvě posekané trávy až po ten otravný zvuk souseda vrtákajícího do zdi v neděli ráno – všechno projde tím filtrem.

A výsledek? Vjem. Jaká je barva té trávy? Jak otravný je ten soused? To je percepce v akci! Trochu jako když si dáte kafe – zrnka kávy sama o sobě nic moc, ale po projití “filtrem” (mlýnkem, kávovarem) máte úžasnou směs chutí a vůní.

• Klíčové: Percepce = vnímání = filtrování informací.
• Analogie: Kávovar pro mozek.

Ale pozor, ta percepce je subjektivní věc! Co pro jednoho je rajská vůně, pro druhého smrdí jako… no, nechme to být. Moje teta Božena třeba vnímá vůni kapusty jako uklidňující, zatímco já mám spíš pocity podobné hlubokomořské expedici.

Mozek si tu informaci prostě utvoří dle vlastního uvážení a zkušeností. A to je ten “kouzelný trik”. Vjem je vlastně výsledek téhle “úpravy”.

• Důležité: Subjektivní, závislé na zkušenostech.

Percepce je tedy základní stavební kámen našeho chápání světa. Bez ní bychom byli jenom takové… zelené, bez tvaru. Asi tak jako nerozbalená krabice od pizzy. Ale ta aspoň voní.

#Percepce #Smysly #Vnímání