V jakých vodách žijí žraloci?

V jakých vodách žijí žraloci: 50 % pod 200 metrů

Pochopení toho, v jakých vodách žijí žraloci, pomáhá lidem lépe porozumět přirozenému chování těchto fascinujících mořských predátorů i celkovému fungování oceánů. Znalost jejich pohybu za potravou vás chrání před nečekanými setkáními v oblastech plných života. Zjistěte podrobnosti o jejich skutečném životním prostředí a zvyklostech bez zbytečných mýtů.

Kde všude na světě žijí žraloci?

Žraloci žijí v drtivé většině ve slaných mořích a oceánech celého světa. Najdete je v teplých tropech, chladných severních vodách i na mělkých pobřežích. Většina lidí si myslí, že se tito tvorové sladké vodě naprosto vyhýbají. Ale existuje jedna zásadní a velmi překvapivá výjimka - tu vám podrobně vysvětlím v sekci o sladkovodních druzích níže.

Pokud jde o přesná čísla, přes 50 % druhů žraloků žije v hloubkách pod 200 metrů. Vzácně dokonce sestupují až do ohromující hloubky 3 kilometrů. Zaznamenaná pozorování žraloků často pocházejí z pobřežních oblastí, kde je potrava nejsnáze dostupn^[3] á. To dává smysl. Tam, kde je život, tam jsou i predátoři.

Seznamte se s realitou. Mnoho začátečníků si myslí, že oceán je prostě jedna velká vana. Není tomu tak.

Mořská voda jako hlavní domov

Slaná voda je pro většinu žraloků naprosto přirozená. Jejich těla jsou evolučně uzpůsobena k tomu, aby filtrovala mořskou sůl a udržovala vnitřní rovnováhu. Pokud je hodíte do běžného jezera, rychle uhynou.

Abych byl upřímný, dříve jsem si myslel, že žraloci plavou bezcílně všude. Rychle jsem ale zjistil (a trvalo mi docela dlouho to plně pochopit), že každé prostředí má své specifické obyvatele. Útesoví žraloci se nikdy nevydávají na volný oceán. Je to pro ně jistá smrt.

Žijí žraloci i ve sladké vodě nebo řekách?

Zde je to tajemství, o kterém jsem se zmínil dříve: žralok bělavý dokáže plně fungovat ve sladké vodě. Tento robustní predátor dokáže plout stovky kilometrů proti proudu velkých řek, jako je Amazonka nebo Mississippi. Tajemství spočívá ve schopnosti jejich ledvin zadržovat sůl a zabránit její ztrátě v neslaném prostředí.

Kromě něj existují i specifičtí říční žraloci rodu Glyphis. Ti trvale žijí a množí se výhradně ve sladkých a brakických vodách. Je to vzácnost. Ale existují.

Když jsem poprvé slyšel o žralocích v řece, myslel jsem si, že jde o mýtus. Ale vědecká data mluví jasně. Sladkovodní druhy žraloků jsou méně běžné než mořské populace, takže běžný plavec v řece se opravdu bát nemusí. ^[4]

Výskyt žraloků v oblíbených destinacích: Chorvatsko a Egypt

Při plánování dovolené je přirozené mít obavy z výskytu žraloků v mořích a oceánech. Ve Středozemním moři se vyskytuje několik desítek druhů žraloků.^[5] Většina z nich je ale naprosto neškodná a drží se daleko od pobřeží. Riziko setkání na běžné chorvatské pláži je takřka nulové.

Rudé moře v Egyptě je naopak domovem bohatých korálových útesů, které přitahují mnoho druhů. Setkání se žralokem je tam pravděpodobnější, zejména pokud se potápíte. Útoky jsou ale stále extrémně vzácné. Přesněji řečeno, riziko nevyprovokovaného útoku žraloka je celosvětově velmi nízké. ^[6]

Rozdíly mezi vodními prostředími

Různé druhy žraloků vyžadují pro svůj život naprosto odlišné podmínky. Zde je přehled hlavních typů vod a jejich typických obyvatel.

Pobřežní mělčiny

- Menší útesoví žraloci, žralok citronový, žralok černocípý

- Nejvyšší koncentrace menších ryb a korýšů

- Slaná voda bohatá na kyslík a sluneční světlo, hloubka do 30 metrů

Otevřený oceán (Pelagická zóna)

- Žralok modrý, žralok mako, žralok dlouhoploutvý

- Potrava je rozptýlená, žraloci musí urazit obrovské vzdálenosti

- Hluboká slaná voda daleko od pevniny, stálé proudy

Sladké a brakické vody

- Žralok bělavý, říční žraloci rodu Glyphis

- Sladkovodní ryby, obojživelníci, menší savci

- Ústí řek, mangrovy a velké říční toky s minimem soli

Hledání žraloků v Chorvatsku

Petr, 30letý instruktor potápění z Prahy, chtěl na své dovolené v Chorvatsku mermomocí vidět volně žijícího žraloka modrého. Vycházel z chybných předpokladů a hledal je blízko přeplněných turistických pláží ostrova Krk.

První pokusy skončily naprostou frustrací. Strávil pět dní potápěním v mělkých vodách u pobřeží. Ztratil spoustu času i peněz za pronájem malého člunu, ale výsledek byl nulový. Neviděl ani jedinou ploutev.

Po rozhovoru se starým místním rybářem pochopil svou chybu. Zjistil, že větší pelagické druhy se drží v hlubokých vodách daleko od lodního ruchu. Petr okamžitě změnil plán a najal si loď na volné moře.

Úspěch se dostavil hned další den ráno. V hloubce 40 metrů konečně spatřil žraloka modrého. Pochopil, že úspěch nezávisí na štěstí, ale na hluboké znalosti specifik mořského prostředí a typů vod.