Co je to blanketní právní norma?

Tak jo, pojďme se podívat na ty blanketní právní normy, co to vlastně je. Píšu to takhle pro sebe, a možná i pro tebe, kdo to čteš. Abys to pochopil(a), jako když si s někým povídám, jo?

Blanketní… jako deka? Hm, spíš jakože prázdná. No a v právu? Představ si to jako takovou právní normu, co ti sama o sobě neřekne, co máš dělat. Jo, slyšíš dobře. Ona jen ukazuje prstem někam jinam!

“Kam, prosím tě, ukazuješ?” říkám si občas, když na to narazím.

Ona totiž říká něco jako: “Hele, pravidla najdeš jinde.” Ukazuje buď na nějaký už existující zákon, vyhlášku… nebo, a to je teprve legrace, ti jenom dá oprávnění si to pravidlo vytvořit! Představ si to, máš takovou moc! Teda, spíš ji má ten, koho ta norma zmocňuje.

Mám takový pocit, že si říkáš, k čemu je to dobrý, že jo? Tak já nevím, ale asi se tím šetří místo. No, možná taky ne… Ale vážně, asi to má usnadnit reagovat na nějaký změny. Třeba si představ, že se mění nějakej zákon. Tak nemusíš přepisovat milión malejch prováděcích předpisů, ale jen tu jednu blanketní normu, co na ten zákon ukazuje. Nebo tak nějak.

Vzpomínám si, jak jsme se o tom učili na právech. Ty jo, to už je ale dávno! Pan profesor, jméno už si ani nepamatuju, říkal něco o flexibilitě právního řádu. No, flexibilní… Zní to dobře, že jo? Ale někdy si říkám, jestli to spíš nevytváří víc zmatku než užitku. No, nevím.

Takže, abych to shrnul(a), co si pamatuju: Blanketní norma ti sama nic neřekne. Ale když víš, kam ukazuje, tak už jsi v obraze. Doufám teda. Jestli ne, tak se klidně zeptej znova! A já se pokusím to vysvětlit líp, jo? No, snažím se.