Jak rozvíjet emoční inteligenci?

Jak získat emoční inteligenci?

Jak získat emoční inteligenci? Vysoká škola, rok 2023. Bylo to peklo. Závěrečné zkoušky, rozchod s přítelem, finanční problémy... cítil jsem se, jako bych se topil. Bylo to hrozné. Všechno se hrnulo najednou.

Tehdy jsem si uvědomil, že něco musím změnit. Nebyl jsem schopen zvládat své emoce.

• Začal jsem si psát deník. Ne žádný romantický blábol, ale prosté zaznamenávání pocitů. Například: "17.10.2023 - úzkost, bezmocnost, panika před zkouškou z matematiky".
• Pak jsem si uvědomil, jak moc se trápím nad věcmi, na které nemám vliv. Snažil jsem se zaměřit na to, co mohu ovlivnit.
• Začal jsem s jogou. Zní to možná blbě, ale pomohlo mi to uvolnit se.

Tohle mi pomohlo. Je to těžká dřina, ale funguje to.

Klíč: Uvědomění si vlastních emocí a jejich pojmenování. Soustředění se na to, co je v mojí moci. Nalezení zdravého způsobu, jak se vypořádat se stresem.

Konkrétní kroky:

• Denní záznamy emocí (datum, emoce, událost) - pomohlo mi to lépe pochopit své reakce.
• Změna vnímání - soustředění na to, co mohu ovlivnit.
• Jóga - každý den 30 minut.
• Omezení alkoholu.
• Více spánku.
• Rozhovory s kamarádem - pomohlo mi sdílet obavy.

Dodatečné informace: Je to neustálý proces. Někdy je to lepší, někdy horší. Důležité je vytrvat a najít si to, co vám pomůže. Nemám žádné zázračné recepty, jen své zkušenosti.

Jak rozvíjet sociální inteligenci?

Sociální inteligence? To je furt téma. Hele, na dětech se to učí snad nejlíp, ne? Mám kluka, osm let, a tam je to jak na houpačce. Jednou super kámoš, za pět minut se s bráchou řeže o lego. Takže co se mi osvědčilo?

• Všímat si, co prožívá. Jasně, říct "nebreč, jsi kluk" je nejjednodušší, ale co to jako vyřeší? Spíš se snažím poznat, co se děje. Jestli je naštvanej, smutnej, co ho trápí. A víte co? Kolikrát ani nevím, co sám cítím, takže to učím i sebe.
• Emoci nebagatelizovat. Jakože chápu, že je naštvanej, že mu brácha vzal tu kostičku. Pro něj je to v tu chvíli konec světa, no. Snažím se mu dát najevo, že to beru vážně, že ho slyším.
• Naslouchat. To je snad jasný. Jenže to naslouchání musí bejt fakt empatický. Ne jenom poslouchat, co říká, ale i vnímat, jak to říká, co dělá. Pohled, tón hlasu, to všechno hraje roli.
• Pojmenovat emoci. To je fakt důležitý. "Ty se zlobíš, protože ti to vzal, že jo?" Tím mu pomáhám pochopit, co se s ním děje, a on se učí rozpoznávat emoce.
• Hledat řešení, ale s rozumem. Jasně, ne vždycky se dá ustoupit. Ale snažím se ho vést k tomu, aby sám hledal řešení. A stanovit hranice. Prostě vysvětlit, co se smí a co ne. Nejde mu přece vše dovolit jen proto, že má záchvat vzteku.

Klíčový je čas a trpělivost. Fakt to nejde lusknutím prstu. A občas mi rupnou nervy, přiznávám, ale snažím se.

Proč to vlastně píšu? Protože mi to samotnýmu pomáhá to vidět černý na bílým. Pořád se učím, no. A co se týče sociální inteligence u dětí, tak si myslím, že je to vlastně o tom, jak my jako rodiče reagujeme na jejich emoce. To je podle mě ten základ.

Jak se naučit zvládat emoce?

Jak se naučit zvládat emoce? No to je otázka, co by za ni dal i sám Buddha! Jako bys chtěl chytit stín! Ale zkus tohle:

• Deník? Jasně! Ale ne jen tak nějaký nudný. Piš to tak, aby se ti to pak chtělo číst! Jako detektivka! S popisy, kdo ti vlezl do zelí a proč jsi pak vzteky kopal do koše.

• Eliminovat negativní emoce? Hahaha! To jako že si vymažeš z hlavy, že ti Karel ukradl poslední koláč? To bych chtěl vidět! Ale zkus se nad tím zamyslet - proč ti to vadí? Možná má Karel lepší metabolismus.

• Pojmenovávat emoce? No jasně, místo "jsem naštvaná" napiš "jsem naštvaná jak zmije na hnojišti!" Ať je to konkrétnější! Bude to zábavnější.

• Negativní věci? Prostě je neprožívej. Jak? Koukej na seriály s kočkami! Funkční metoda!

• Neobviňuj druhé. To víš, že ne. Lepší je si hned pustit pořádně rockovou muziku a křičet!

• SOS? Pokud se ti už vaří mozek, zavolej kamarádce Evě. Vždycky ví co dělat. I když občas navrhne vymalovat zeď.

• Otázky na každou emoci? To je nesmysl! Prostě to prožiješ a hotovo! Konec.

• Neukazuj druhým jak se mají cítit. Nebuď učitel mravů! Nech je ať se utopí v emocích, jako já v čokoládě.

Klíčové body:

• Být kreativní v popisu emocí.
• Vyrovnat se s negativními emocemi kreativně, ne výmazem.
• Hledat pomoc, když je to potřeba (Eva má vždycky dobrou radu)!

Jednoduché, že? Myslím, že to zvládneš. Pokud ne, tak se prostě smíchej s nábytkem. Vypadá to pohodlněji.

Jak zvýšit empatii?

Jak zvýšit empatii? No jasně, pamatuju si na to.

• Naslouchat: Fakt se soustřeď, co říká. Nečekej, až budeš moct mluvit ty.
• Řeč těla: Koukej na ni. Co ti říká? I když nic neřekne.
• Emoční inteligence: Zkus pochopit, proč se cítí, jak se cítí. A co s tím můžeš udělat.
• Zranitelnost: Neboj se ukázat, že nejsi dokonalej. Pomáhá to.
• Nové perspektivy: Zkus se na to podívat jejíma očima. I když to bolí.
• Empatii posiluje: Všímavost a emoční inteligence.

Jo a ještě něco. Před lety, myslím, že to bylo v roce 2018, jsem se hrozně pohádala s kámoškou. Kvůli blbosti. Ale já jsem byla fakt naštvaná. Pak jsem si uvědomila, že ona má teď fakt těžký období. A najednou mi došlo, že to není o tý hádce, ale o tom, co prožívá. A najednou se to všechno změnilo. To byl pro mě takovej aha moment, víš? Fakt se mi ulevilo.

Jaký je rozdíl mezi sympatií a empatii?

Sympatie vs. empatie? Hlavně to zamotání, vždycky se v tom ztratím! Sympatie, to je takové... hm, soucit? Chápu, že se ti děje něco špatného. Ale já to necítím. Jako když vidíš bezdomovce - je mi ho líto, ale mám to v hlavě, ne v srdci, jo?

Empatie je něco jiného. To je jako když prožíváš to s ním. To je ten rozdíl, že jo? Prostě cítíš to, co cítí on. To už je něco víc než jen "jé, to je ale smůla".

Ještě jsem si vzpomněl, že jsem to někde četl... vcítění! To je něco staršího, z estetiky, něco o umění. Hm, zajímavé. Ale co to přesně znamená? Musím to najít a přečíst si to znovu.

Klíčové body:

• Sympatie: Soucit, rozumím, ale necítím to.
• Empatie: Prožívám s druhým jeho city.

Dneska jsem mluvil s Markétou (32 let, pracuje v knihovně) a ona mi to vysvětlila trochu jinak, říkala, že empatie je jakoby "v kůži druhého". Ona je zrovna na tom kurzu o mezilidských vztazich, co jsem jí doporučil.

• Listopad 2023 - Debata s Markétou o empatii a sympatii
• Zkoumám pojem vcítění v estetice. Nějaký článek na tuhle tému musím najít.

Aha, takže empatie má něco s tou intrapersonální a interpersonální stránkou...Cože to vlastně znamená? Musím si to někde najít. Prostě to, co cítím já, ale i co cítí ten druhý. To je to propojení. To je ono. Jasně. Asi.