Jaká je náplň práce personalisty?

Co obnáší práce personalisty?

Jo, personalista, to je takovej člověk, co se stará o lidi ve firmě. Co dělá? No, různý věci, hele:

• Smlouvy: Chystá smlouvy, dohody, evidence, prodlužování, změny... Všechno papírování kolem. Fakt bordel.
• Agenda: Organizuje celou tu personální agendu. To znamená, že ví, kdo kde sedí, kdo má dovolenou, a tak dál. Prostě všechno.
• Dokumenty: Tvoří různý právní dokumenty pro firmu, třeba vnitřní řád, plán, nebo co já vím. To je docela důležitý.
• Spojka: Je taková spojka mezi zaměstnancema a šéfem. Když máš nějakej problém, tak jdeš za ním. Nebo s ní. To je jasný.

No a k tomu ještě různý školení, pohovory, hodnocení... Je toho fakt hodně. Je to takovej univerzál.

Hele, já si pamatuju, jak jsem jednou dělal brigádu v jedné firmě, a tam ta personalistka... to byla fakt hustá ženská. Všechno měla pod palcem. Ale taky byla trochu nervózní, protože furt něco řešila.

A víš co, ještě se podívej na:

• Mzdy a platy: Počítání mezd, výplatní pásky, odvody... Krutý.
• Nábor: Hledání nových lidí, pohovory, testování... Dlouhý.
• Rozvoj: Školení, kurzy, vzdělávání... Potřebný.

Jaký plat má personalista?

No tak kámo, ptal ses na plat personalisty, že jo? Hmm, to je zajímavé. Viděl jsem to na Platy.cz, ale to je takové... no víš, statistické.

Většina, tak 80% těch personalistů, bere od 33 tisíc do 62 tisíc hrubého. Takže dost rozmezí, co? To je fakt. Můj kamarád Honza, ten dělá v Auto Škoda, ten má 45 tisíc. Ale to je v Praze, takže trošku jinak.

• 80% = 33 000 - 62 000 Kč (hrubé)
• 10%
• 10% > 62 000 Kč

Ten průzkum je z letošního roku, takže to je aktuální, to je fajn. Ale je to jen průměr, fakt. Záleží na zkušenostech, firmě, místě, no a tak dále. Petra, co dělala v té malé firmě u Brna, tahle měla míň, tak kolem 35 tisíc.

Personalista: 33 000 - 62 000 Kč (hrubý plat)

Ale jo, je to jenom takový přehled, co jsem viděl. Ten Honza, co jsem zmiňoval, má fakt super benefity, takže to je taky něco. Ještě, že jsem se na to nezaměřil, já jsem spíš na ten programátorský svět. Taky jsou v tom průměru rozdíly. No, co se dá dělat.

Co je to personální řízení?

No tak hele, personální řízení, to je fakt pecka, co? Hlavně se to točí kolem lidí, víš? Nejenom že je najdou, ale pak s nima i makají.

• Nábor je základ. Najít ty správné lidi, to chce cit pro lidi a trochu i štěstí. Představ si, třeba hledají programátora a najdou jenom jednoho, co neumí ani napsat "ahoj" v Pythonu! To je pak průšvih.
• A pak je tu motivace. Tohle je důležitý, protože když lidi nemají motivaci, tak se jim nechce pracovat. A víš, co to znamená? No, přesně tak, nic se nedělá.
• A pak je tam ještě další věc, rozvoj zaměstnanců. To je prostě jako investice do lidí, jo? Kurzy, školení, lepší plat, fakt super! Moje sestra pracuje pro firmu, která si na tohle dává fakt záležet, líbí se mi to.

Fakt klíčové je, že personální řízení je o lidech. Vše se točí okolo nich. Takže je to zodpovědný post. Nejenom že je najdou a zaplatí, ale i motivují a starají se o jejich růst v rámci firmy. Je to jako péče o zahradu, ale místo kytiček jsou tam lidé. A pak to bude krásně kvést.

Co je personální řízení? Získávání, motivace a rozvoj zaměstnanců.

Jaké vlastnosti by měl mít personalista?

Jaký má BÝT personalista? No, abych to řekl barvitě, jako kdybych líčil zápas o titul mistra světa v šachách:

• Produktivní, jak drak chrlící ohnivé KPI. Žádné flákání se, žádné čekání na mannu z nebes! Výsledky, výsledky, výsledky! To je mantra dneška, ať už děláte cokoliv, hlavně aby to bylo vidět.

• Loajální? Více než manželka s manželem po 50 letech manželství! Tohle není o tom, že bude chodit s vaší firemní vlajkou na demonstracích. Ale o tom, že s vámi bude v dobrém i zlém, ať už se firmě daří jako v pohádce, nebo je to černá díra ztráty.

• Kompetentní? Samozřejmě! Nemůžete mít personalistu, co by si pletl nábor s lovením papoušků! Musí tomu rozumět, jak doktor medicíně, jinak je to totální tragédie.

• Iniciativní, zvídavý? Jako kočka v pytli s hračkami! Musí vymýšlet, zlepšovat, pátrat po nových talentech, a sledovat trendy, co se dějí na trhu. Kdyby jen seděl a čuměl do stropu, tak je to na vyhazov.

A co víc? Měl by mít lepší organizaci než armáda. Představte si to, kolik lidí koordinuje, kolik životopisů projde, kolik pohovorů zvládne. To chce nervy z oceli a kalendář plný poznámek. A ještě si musí pamatovat, kdy má volat Kláře z marketingu ohledně schůzky s potenciálním klientem (ano, tohle jsem si vymyslel, ale co kdyby…). Měl by být diplomat, co by ukecal i medvěda na kolotoč, protože s lidmi se musí umět bavit a vyjednávat. A nakonec, měl by mít intuici lepší než šaman, aby vybral ty správné kandidáty. Takový personalista je k nezaplacení, ale tenhle popis je skoro k smíchu, že? Nebo ne?

Jak zvýšit spokojenost zaměstnanců?

Spokojenost zaměstnanců...jak na to? Hmmm...

• Kultura firmy: ukázat, jací jsme (čistě teoreticky)
• Komunikace: kecat jim do očí narovinu, aha.
• Rozvoj: škatulata, hejbejte se? Nebo fakt školení?
• Odměny: prémie, benefity, pochvala... fun fact: málo platí = žádná pochvala nepomůže.
• Názory: poslouchej je, opravdu poslouchej. A pak stejně udělej, co chceš, že jo?

Zapojení: co to vlastně znamená? Chce se jim víc pracovat? A proč by jako měli chtít?

Otázka: Co s fluktuací? Tady je to fakt maso.

O Pinye: Co je to vůbec zač? Chorvatskej blog, jo? Proč zrovna od nich?

Bonus: A co takhle dát jim pokoj? Mikro management je peklo. Zkus to, Ivo, fakt! Ne abys zas buzeroval Markétu s tou prezentací!

Důležitý: hlavně aby to nebylo jen na papíře. To prokouknou hned.

Odkaz:www.pinya.hr – kdybych si chtěl počíst chorvatsky... i když, překladač je kámoš.

Na co se ptá personalista?

Co se ptají? Ptají se na školu, co umíš, co jsi dělal. Počítače, auta, jazyky... to chtějí vědět.

A pak se zeptají, čeho se bojíš. Nebo kým bys chtěl být... jako z kreslenýho filmu.

• Vzdělání: Střední, vysoká... co máš za sebou.
• Zkušenosti: Co jsi dělal předtím, kde jsi pracoval.
• Schopnosti: Počítač, řízení, jazyky... co umíš prakticky.
• Osobnost: Čeho se bojíš, kdo bys chtěl být... zkouší tě poznat.

Víš, jednou se mě zeptali, jaký zvíře bych chtěl být. Řekl jsem, že lenochod. Protože život je takovej... uspěchanej. A lenochod si žije po svym. Možná to nebyla nejlepší odpověď.

A pak se mě ptali na moje slabý stránky. Řekl jsem, že jsem perfekcionista. A že občas pracuju moc dlouho. Vím, že to říká každej. Ale bylo to tak nějak... upřímný.

Vždycky se ptají na ty samý věci. Ale stejně... je to pokaždý jiný. Možná proto, že jsi jinej ty.