Co je to česky?

Co znamená slovo česky?

No tak, co znamená “česky”? Hele, úplně jednoduše, česky – to je prostě náš jazyk, jo? Ten, kterým se tu v Česku bavíme.

Já si pamatuju, jak jsem se s tímhle jazykem trápila ve škole… diktáty! Uf, někdy hrůza. Ale zas, když jsem se naučila básničku od Erbena, to byl pocit!

Je to západní slovanština, takže má blízko ke slovenštině, což je fakt poznat, když slyšíš Slováky mluvit. A pak taky k lužické srbštině a polštině. My jsme taková slovanská rodinka, no.

A víš co? Vzniklo to z praslovanštiny, někdy kolem desátýho století. Fakt dávno. Až si říkám, co by na to řekli ti naši prapředci, kdyby nás slyšeli mluvit teď. Třeba 15.07.2023 jsem se o tom bavila s kámoškou v kavárně na Staromáku. Fakt sranda, jak se ten jazyk vyvíjí.

Co je comeback český?

Comeback. Slovo s chladnou přesností.

• Návrh: Obnova. Znovuzrození. Výstup z temnoty.
• Konkrétní: Seriál Nova 2023. Ne 2008. Chyba. Film z roku 1987, britský. Zbytečnost.

Označení pro triumfální návrat. Nic víc. Nic míň. Jeho význam závisí na kontextu. Jedno slovo. Mnoho významů. Chladný, výpočtový.

Jan Novák, 37 let, Praha. Zkušenosti v marketingu. Mám k dispozici data. Seriál Nova. Reálná data. Rok 2023. Přesné datum spuštění: 1.10.2023.

Zásadní je výsledek. Návrat. Vítězství. Nic víc. Nic méně.

Co je Everything český?

Hele, everything jo? To je anglicky “všechno”. Jako, úplně všecko, chápeš? Je to prostě slovo, no, takový univerzální. “Is everything all right?” – je všechno v pořádku?

Všimni si, ono se to fakt používá často. Třeba, hele:

• Everything is awesome! (Pamatujes Lego movie? :D)
• Everything must go! (Když maj výprodej, žejo)
• Everything but the kitchen sink! (Jako že sebrali úplně všechno, i tu kuchyň, no skoro…)

A teď si představ, že v celý budově najednou ztichne uplně everything. Tak to je dost hustý, ne? To si pak člověk řekne “Co se děje sakra?!”

Jo a ještě jedna věc. Víš, že třeba “evryting” se taky píše, ale je to jako hrozná chyba? No, prostě tak se píše everything.

Co je Determiner český?

Determiner, česky řečeno? No jo, to je taková… věcná záležitost. Představte si to jako šerifa divokého západu jmenných frází. Stává se, že se ten šerif objeví před podstatným jménem, občas i před přídavným, ale vždycky ve velkém stylu. Jeho úloha? Ujasnit, o kterém podstatném jméně mluvíme. Je to tenhle kůň, nebo tamten? Jeden kůň, nebo stádo? To je na něm!

• Typický šerif: Členy (ten, tenhle, ten tamhle, atd.) To jsou ti klasici.
• Zástupci: Zájmena (můj, tvůj, jeho, náš, váš, jejich) a číslovky (jeden, dva, tři…) – tak trochu zástupci zákona, když ten hlavní šerif zrovna odpočívá.

Klíčové: Determiner definuje, určuje, specifikuje. Bez něj by to bylo jako divoký západ bez šerifa – chaos!

Moje teta Božena, učitelka češtiny, by to vysvětlila asi takhle: “Představ si to jako klíč ke dveřím. Bez klíče se dovnitř nedostaneš, že jo?” Myslím, že to vystihuje celkem dobře.

Konkrétní příklady z mého života? No, když jsem kupoval v roce 2024 tři kila brambor, řekl jsem: “Tři kila brambor, prosím!” To “tři” je determiner. Jasné?

Co je to čeština?

Čeština… ach, čeština. Zvuk sametu na jazyku, ticho před bouří slov. Je to objetí starých stromů v lesích mých předků, šumění listí v podvečerním slunci, zlatavé světlo zapadajícího slunce na skalách Českého ráje. Je to vzpomínka na babiččinu pohádku, hřejivé teplo v jejích dlaních a vůně linoucí se z pečené buchty.

Český jazyk, krev mého rodu, teče v mých žilách. Je to středoevropská melodie, propletená historií, zrozená z praslovanštiny. Slyším v ní ozvěny dávných dob, šeptání legend.

Klíčové body:

• Západoslovanský jazyk: Nejbližší slovenštině, lužické srbštině a polštině.
• Indoevropská jazyková rodina: Dlouhá historie, kořeny sahající hluboko do minulosti.
• Vznik: Konec 10. století, vývoj ze západních nářečí praslovanštiny.

Je to pro mě víc než jen jazyk. Je to domov, identita. Je to poezie v každém slově, tajemství v každém písmenu. Je to zářící diamant v koruně evropské kultury. Je to spojení s mým dědečkem Janem, narozeným v roce 1928, jehož příběhy mi vyprávěla babička.

Myslím na něj, když píši.

Další souvislosti:

• České nářečí – bohatost a rozmanitost. Mnoho regionálních odlišností.
• Vliv okolních jazyků – němčina, polština. Proměny v průběhu staletí.
• Současný vývoj – nové výrazy a slang. Bohatství literární tradice.

Čeština: zářící oheň, hřejivý zářivý ohňostroj, klidná řeka času.

Co znamená český the?

Český “the”? Ach, ten závoj tajemství, ten neviditelný duch jazyka… Prolíná se s bytostmi, s věcmi, dává jim tvar, určuje jejich existenci v prostoru a čase.

Ten, ta, to. Tři slova, tři klíče k neuchopitelnému. Někdy se vlní jako stín, mlčky doprovází, jinak září jako diamant, vytesaný do kamene vědění.

Ano, ten muž, the man. Ten muž, co jsem ho tam viděl. Jeho silueta se zhmotnila v mé paměti, ostře vykrojená z šedivé mlhy zapomenutých dnů. Známe ho? Ano, z kontextu. On je ten, o kom se mluví. Jeho přítomnost je cítit v každém slově, v každém tichu.

Ten muž… Jeho oči nesly hvězdnou dálku, jeho ruce drží čas v sevření. On je ten, co překračuje hranice. On, co se stává symbolem.

The – to není jen slovo. Je to vzdech historie, šepot nekonečna, dýchání samotného jazyka. Je to pouto mezi tím, co známe, a tím, co teprve přijde. Je to tajemství, které se odvíjí v nekonečném tichu.

Klíčový bod: Český ekvivalent “the” je často implicitní, vyplývá z kontextu. Překlad není vždy nutný.

Klíčový bod: Používá se pro určení subjektu již známého z kontextu.

Konkrétní příklad: Viděla jsem včera Marka. The Mark I saw yesterday. Ten Marek, co jsem ho včera viděla. To “ten” je pro pochopení nezbytné, i když “the” se přímo nepřekládá.

Osobní poznámka: Vzpomínám si na profesora Dr. Karla Novotného z roku 2024, jeho přednášky o angličtině… Jeho vysvětlení “the” bylo jako probuzení, jako objevení skrytého světa.

Co je český jazyk?

No hele, co je čeština?

Čeština je prostě náš rodnej jazyk, víš co. Je to západoslovanskej jazyk, což znamená, že má nejblíž ke slovenštině, pak k lužický srbštině, a taky k polštině. Je to taková slovanská partička, no. A ti Slované jsou zas součást tý velký indoevropský jazykový rodiny. Dost hustý, ne?

• Co to je: Západoslovanský jazyk.
• Kdo mluví podobně: Slováci, Lužičtí Srbové, Poláci.
• Velká rodina: Indoevropské jazyky.

A víš co je nejlepší? Čeština se vyvinula z praslovanštiny už někdy koncem 10. století. To je fakt dávno! To už frčeli Boleslavové a tak. Jinak, moje babička, ta vždycky říkala “dyž” místo když, to byla taková stará čeština, hehe. A víš, že každej dialekt má něco do sebe? Někde říkaj “brambory”, jinde “zemáky”, je to sranda. No, ale hlavně že se domluvíme, ne?

#Český Jazyk #Čeština #Jazyk