Kdy použít will a kdy would?

kdy použít will a kdy would: Rozdíl mezi faktem a hypotézou

Správné pochopení toho, kdy použít will a kdy would, je klíčové pro plynulou komunikaci v angličtině bez zbytečných nedorozumění. Zvládnutí těchto pomocných sloves pomáhá přesně vyjádřit záměry mluvčího v různých společenských situacích. Naučte se základní pravidla pro správné použití a zlepšete svůj projev okamžitě.

Jak se vyznat v rozdílech mezi will a would

Rozlišit mezi pomocnými slovesy will a would je pro studenty angličtiny zásadní krok k plynulosti, přestože statistiky ukazují, že mnoho chyb u mírně pokročilých mluvčích souvisí právě s nesprávným použitím modálních sloves.^[1] Zatímco will nás ukotvuje v realitě a budoucnosti, would nás přenáší do světa hypotéz, zdvořilosti a minulé perspektivy. Pochopení tohoto rozdílu mezi will a would není jen o gramatice, ale o tom, jak přesně dokážete vyjádřit svůj záměr.

Existuje však jedna specifická situace, kdy byste slovo would nikdy neměli použít, i když se to v češtině zdá naprosto přirozené - k tomuto kritickému pravidlu se dostaneme v části o minulých zvycích. Pro začátek si pamatujte, že will je o jistotě a rozhodnutí, zatímco would je o představách. V korpusu současné americké angličtiny se will objevuje často na milion slo^[2] v, což z něj dělá jedno z nejpoužívanějších slov vůbec.

Kdy použít slovo WILL: Budoucnost a okamžitá akce

Sloveso will používáme primárně tehdy, když mluvíme o věcech, které se skutečně stanou, nebo o kterých jsme se právě rozhodli. V běžné komunikaci tvoří will základ pro mnoho všech profesních příslibů a závazků v e-mailech. ^[4] Když napíšete I will send the report, dáváte jasně najevo svou ochotu a záměr věc dokončit.

Kdy po will sáhnout? Okamžitá rozhodnutí: Sedíte v restauraci a číšník se ptá, co si dáte. Reagujete hned: Ill have the pizza. (Dám si pizzu.) Předpovědi s jistotou: Na základě faktů věříte, že se něco stane. It will rain tonight. Sliby a nabídky: Chcete někomu pomoci nebo něco zaručit. I will help you with the luggage. Ochota: Vyjádření, že někdo je ochotný něco udělat.

Pamatuji si, jak jsem v začátcích v Londýně neustále používal I am going to pro úplně všechno. Znělo to hrozně strojeně. Pak mi jeden rodilý mluvčí řekl: Hele, když se rozhoduješ teď, prostě tam práskni will. Od té doby se mi mluvilo mnohem lehčeji. Je to o té rychlosti reakce. Will je prostě bleskové rozhodnutí.

Kdy použít slovo WOULD: Svět 'kdyby' a zdvořilost

Slovo would je v podstatě jemnější a méně přímá verze will. Používá se často na milion slov,^[3] což dokazuje jeho důležitost zejména ve formální a hypotetické mluvě. Jeho hlavní funkcí je vytvořit odstup od reality - buď časový, nebo představový. Je to to naše české by.

Hlavní oblasti použití zahrnují: 1. Podmiňovací způsob: Situace, které nejsou realitou. I would travel the world if I were rich. (Cestoval bych, kdybych byl bohatý.) 2. Zdvořilé žádosti: Místo strohého I want použijeme I would like. Zní to mnohem lépe a v anglicky mluvících zemích je to standard. 3. Minulé zvyky: Popis věcí, které jste dříve dělávali pravidelně. When I was a kid, we would play football every day.

Tady je ten háček, který jsem sliboval dříve. Pozor na to! Slovo would pro minulé zvyky můžete použít jen u akcí (chůze, hraní, běh). Nikdy ho nepoužívejte pro stavy. Nemůžete říct I would be happy ve smyslu býval jsem šťastný. V takovém případě musíte použít used to. To je chyba, kterou dělá snad každý druhý student, a upřímně, i mně trvalo roky, než jsem si to zautomatizoval.

Časová souslednost: Když se will mění na would

Dalším velkým tématem je nepřímá řeč. V angličtině platí pravidlo, že pokud mluvíme o minulosti, musíme posunout časy. Pokud tedy někdo v pondělí řekl I will call you, a vy to v úterý někomu vyprávíte, musíte říct: He said he would call me. Will se zkrátka v minulém kontextu mění na would.

Tato změna je pro české mluvčí matoucí, protože my v češtině čas neposouváme. Řekneme: Řekl, že zavolá (budoucí čas zůstává). Angličtina je v tomto logičtější - pokud je úvodní sloveso v minulosti, musí být v minulosti i zbytek věty. Would je totiž historicky minulý tvar od will.

Někdy mi to připadá jako skládání lega. Musíte ty kostičky prostě sladit. Pokud začnete minulostí, zbytek musí ladit. Jednoduché? Na papíře ano. V reálném rozhovoru, kdy máte na rozmyšlenou půl sekundy? To je jiná káva. Ale nebojte, po pár stovkách vět vám to přijde přirozené.

Srovnání funkcí WILL a WOULD

Výběr správného slova závisí na tom, zda mluvíte o realitě, nebo o hypotetické možnosti.

WILL

1. Vysoký - sliby, fakta a pevná odhodlání
2. Přímé, někdy až příliš strohé pro žádosti
3. Okamžité, učiněné v momentě mluvení
4. Budoucnost (realistická a očekávaná)

WOULD

1. Nízký - sny, představy a teoretické scénáře
2. Vysoký - ideální pro restaurace, obchody a prosby
3. Závislé na podmínce (kdyby... tak...)
4. Hypotetická přítomnost nebo opakovaná minulost

Janova lekce v Londýnské kavárně

Jan, student z Brna na svém prvním výletě v Londýně, přišel do kavárny a chtěl být co nejrychlejší. Když na něj přišla řada, vyhrkl na obsluhu: "I will have a latte!" s pocitem, že použil správný budoucí čas pro objednávku.

Obsluha sice objednávku přijala, ale Jan si všiml, že lidé kolem používají složitější věty. Cítil se trochu jako neotesanec, protože jeho věta zněla spíše jako příkaz než jako prosba o kávu. Příští den se rozhodl zkusit něco jiného.

Místo will zkusil použít by - tedy "I would like a latte, please." Všiml si, že baristka se okamžitě usmála a konverzace proběhla mnohem hladčeji. Došlo mu, že will je sice gramaticky správně pro rozhodnutí, ale postrádá tu správnou společenskou vrstvu.

Během týdne Jan zjistil, že použití would zvýšilo úspěšnost jeho dotazů u místních o více než polovinu. Domů se vrátil s vědomím, že gramatika není jen o časech, ale o budování vztahů s lidmi skrze tón hlasu.