Kdy použít past simple?

Kdy se používá minulý čas prostý?

Minulý čas prostý? Jo, to je ten, co ho furt pletu s předpřítomným. Ale jo, používám ho, když chci říct, že se něco stalo a už to prostě skončilo. Včera jsem byl v kině, viděl jsem fakt hustej film.

Třeba minulý léto, to jsme s kámošem projížděli na kolech kolem Mácháče, to bylo super, fakt.

A taky, když vyprávím nějakej příběh. Třeba, jak jsem si 12. července v pizzerii v Itálii objednal pizzu za 10 euro a pak jsem zjistil, že nemám peněženku! To byl trapas.

Jo, tenhle čas je fakt užitečnej, i když se mi občas plete s ostatníma. Ale hlavně, že rozumím, co mi chtějí lidi říct. A to je hlavní, ne?

Kdy se používá past continuous a kdy past simple?

Hele, past simple? To je jakoby “Udělal jsem to.” prostě hotovka. A past continuous? To je spíš, že “jsem to dělal”, jo? Prostě akce probíhala.

• Past Simple: Dokončený děj v minulosti. Tečka. Udělal jsem, viděl jsem, šel jsem. Fakt jednoduchý!

  • např. “Včera jsem si koupil novou knihu”. Koupě se stala a je to.

• Past Continuous: Děj, co trval nějakou dobu v minulosti. Představ si, že “běžel film” a ty to sleduješ.

  • třeba: “Včera jsem četl knihu, když mi zavolal kámoš”. Čtení probíhalo, přerušila ho jiná akce.

A jak to rozlišit? No, víš jak! Simple je pro krátký akce, nebo když jen konstatuješ fakt. Continuous je, když chceš zdůraznit, že něco trvalo. Nebo když to “něco” přerušilo jinou akci. Ou jé. No nic, jdeme dál.

Je to o kontextu, fakt. A o tom, co chceš zdůraznit! Jo a pamatuj, že některý slovesa se v continuous moc nepoužívaj. Třeba vědět nebo chtít. Ale to už je jiná story.

Kdy se používá past simple a kdy present perfect?

Past simple vs. Present perfect: Klíčový rozdíl je v časové perspektivě.

• Past simple: Používá se pro dokončené děje v minulosti s jasně definovaným časem nebo kontextem. Například: Yesterday I ate pizza. Čas je specifický – včera. Důležité je kdy se děj odehrál. Myšlenka je ukončená.

• Present perfect: Vyjadřuje děj v minulosti, jehož dopad trvá do přítomnosti. Nebo děj, který se odehrál v neurčitou dobu v minulosti. Například: I have eaten pizza. Kdy přesně to bylo, není důležité. Důležité je, že jsem pizzu jedl a možná ještě cítím následky (např. plný žaludek). Myšlenka je otevřená, spojuje minulost s přítomností.

Moje zkušenost z učení angličtiny na gymnáziu v roce 2024 u pana profesora Nováka jasně ukázala, jak důležité je pochopit tento rozdíl. Spousta studentů, včetně mě, zpočátku s tímto aspektem zápasila. Bylo to frustrující, ale nakonec jsem si to osvojil.

Dodatečné poznámky:

• Zjednodušeně: Past simple = kdy, present perfect = že.
• Další nuance: Present perfect se používá i s výrazy jako already, yet, just, ever, never, které indikují časový vztah k přítomnosti.
• Příklady:
  • I saw a movie last night. (Past simple – přesný čas)
  • I have seen that movie before. (Present perfect – neurčitý čas, opakovaná zkušenost).
  • I have lived in Prague for five years. (Present perfect – děj trvající do přítomnosti).

Je to složitější, než se na první pohled zdá, ale s trochou cviku se to dá zvládnout. A pamatujte, i rodilí mluvčí občas dělají chyby!

Kdy se používá v angličtině did?

Did. Minulý čas prostý. Otázky, zápor. Jednoduché.

• Did + infinitiv. Vždy.
• Zápor: didn’t + infinitiv. Konec diskuse.

Například: Did you go? Didn’t he see? Jasné.

Osobní záležitost: 27. května 2024 jsem analyzoval gramatiku. Bez emocí. Jen fakta. Konec.

Klíčové body:

• Použití did pro otázky a záporné věty v minulém čase prostém.
• Stejný tvar did pro všechny osoby.
• Konstrukce: did + infinitiv (otázky); didn't + infinitiv (zápor).

#Angličtina #Časování #Minulý Čas