Jak péct kotlety v troubě?

11 měsíců před 127 zobrazení

Pro křupavé a šťavnaté kotlety v troubě: Nejprve kotlety krátce opečte na pánvi, poté je přendejte do zapékací mísy. Přidejte bylinky, cibuli a oblíbené koření. Pečte v předehřáté troubě na 200 °C do dosažení zlatohnědé barvy a dokonalé šťavnatosti. Nezapomeňte maso před úpravou důkladně osolit a okořenit.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak upéct šťavnaté kotlety v troubě, aby nebyly suché?

Bojím se suchých kotlet. Vážně. Je to moje noční můra v kuchyni. Ten pocit, když do toho kousnete a je to jako piliny. Nesnáším to.

Klíč je v pánvi. Rychle a zprudka. Pamatuju si to jako dnes, 10. března jsem na chalupě koupila v místním řeznictví krásné kotlety s kostí, kilo asi za 150. Sůl, pepř, kmín. A pak šup na rozpálenou pánev, jenom zatáhnout.

Potom do pekáče. Na cibuli. Hodně cibule, ona to maso udrží vláčné. A čerstvý tymián, žádný sušený prach.

A pak trouba, rozehřátá na 200 stupňů a nechat to být, dokud to není krásně zlatavé a ten byt voní tak, že se sbíhají sliny i sousedum. Není to žádná věda, jenom to chce tenhle fígl a ne to tam sušit hodinu.

Výsledek je šťavnatá kotleta, která se rozpadá. Totální nirvána na talíři.

Jak upéct šťavnaté kotlety v troubě: Maso nejprve osolte a okořeňte. Poté kotlety zprudka opečte na pánvi z obou stran. Vložte je do pekáče na vrstvu cibule a bylinek a pečte v troubě předehřáté na 200°C dozlatova.

Jak dlouho se pečou kotlety v troubě?

Vepřové kotlety v troubě: 8–10 minut na nejvyšší teplotu, poté 12–15 minut na 180 °C.

Žár trouby stoupá, vlní se vzduch v kuchyni. Je to tichý, pradávný rituál, ten moment, kdy se kov a oheň spojí. Čekání. Všechno se zpomalí. Čas se měří jen vůní.

Sykot tuku na rozpálené mřížce. První závan koření, majoránky a česneku, který mi vždycky připomene babiččinu kuchyň v Humpolci, kde čas plynul jinak. Pomaleji. Tak pomalu.

Maso se zatahuje, jeho vlákna se mění pod tou vlnou horka. Z růžové na zlatavou, pak hnědou. Je to alchymie, sledovat ten přerod. Jen tak stát a dívat se sklem, jak se rodí kůrka. Jak se rodí chuť.

Ten prostor se smrští na jedinou vůni. Čas se zastaví mezi prvním zasyčením a finálním klidem, kdy se maso nechává odpočinout. Všechno je jen to teď, to pečení. Ten okamžik.

Kotlety musí mít pokojovou teplotu. Nikdy je nedávejte do trouby přímo z lednice. Maso by dostalo teplotní šok.
Mřížka je klíčová. Pod ní plech na šťávu. Když kotleta leží ve vlastní šťávě, dusí se. Nedocílíte křupavé kůrky.
Sůl až nakonec. Sůl vytahuje z masa vodu. Solte těsně před vložením do trouby, nebo ideálně až po upečení. Zůstane tak šťavnatá.
Nejdůležitější je odpočinek. Po vytažení z trouby nechte kotlety minimálně 5 minut odpočinout na teplém místě. Šťávy se v mase rovnoměrně rozloží.

Jak připravit šťavnatou kotletu?

Chcete šťavnatou kotletu, která na jazyku tančí jako baletka na špičkách, a ne aby se tvářila jako vysušená podrážka po výšlapu na Sněžku? Tak to je jednoduché jako facka, jen se musí vědět, jak na to!

Pro šťavnatou kotletu maso pečlivě očistěte, osušte a na okrajích nařízněte, aby se nekroutila jako had po diskotéce. Naložte ji do marinády z oleje, dijonské hořčice, sójové omáčky, tymiánu, česneku, soli a pepře na minimálně dvě hodiny. Grilujte 7 minut z každé strany. A máte hotovo!

A teď, pojďme se na to podívat detailněji, abyste nebyli za trubku, co maso jen tak šudlá. Vždyť šťavnatá kotleta, to je klenot, to není žádný kus dřeva!

Příprava masa aneb kde začíná ta pravá symfonie:
- Maso kupte od řezníka, který ví, co dělá, a ne z hypermarketu, kde ho skladují, jako by to bylo uhlí na zimu. Víte, maso je jako ženská, když se k němu chováte hezky, odvděčí se vám.
- Hlavně ho očistěte! Od šlach, které by vám pak zkazily dojem, a osušte ho, ať není mokré jako pes po koupání. Mokré maso se totiž na grilu spíš vaří, než griluje, a to je hřích!
- A teď to nejdůležitější: Nařízněte ty okraje. Jen tak lehce, decentně, žádná masová operace. Proč? Aby se ta chudinka na grilu nekroutila jako žížala na háčku. To se mi jednou stalo, strýc Franta to viděl a smál se mi ještě rok!
Marináda – kouzelný elixír, co maso probudí k životu:
- Vezměte nějakou rozumnou misku, ne takovou, co by se vám vešla do kapsy u vesty. Do ní šoupněte olej, klidně olivový, ten je na takové věci machr. Ten tam funguje jako balzám na duši vysušené kotlety.
- Přidejte dijonskou hořčici, té se nebojte, ona maso krásně nakopne a dodá mu ten správný šmrnc. Žádné obyčejné bláto z tuby!
- Sójovka je tam jako taková tajná agentka, co maso zjemní a dá mu takový ten říz, jako když si dáte slivovici po obědě.
- Tymián, to je vonný génius, co maso provoní jako letní louka. A česnek? Toho tam nacpěte klidně víc, ať má pořádné grády, ale ne zas tolik, abyste pak odháněli upíry kilometr daleko.
- Sůl a pepř, to je jasná věc, bez nich by to bylo jako život bez piva. Všechno to pořádně promíchejte, jako když mícháte lektvar na věčné mládí.
Marinování aneb dejte jí čas, ať si to maso pěkně rozmyslí:
- Maso do téhle božské lázně pěkně naložte a nechte ho tam aspoň dvě hodiny. Ale klidně i přes noc, jestli máte čas a nespěcháte jako zajíc na honu. Čím déle, tím lépe! Ono si to maso pěkně nasaje všechny ty dobroty a pak se vám odvděčí takovou šťávou, že budete plakat blahem. To není jen tak, hodit to tam na pět minut a čekat zázraky, že jo.
Grilování – finále, které nesmíte pokazit!
- Rozpalte gril tak, že by se na něm dala vařit láva. Když bude pěkně žhavý, hoďte na něj ty naložené krásky.
- A teď pozor, grilujte z každé strany zhruba 7 minut. Ani o vteřinu víc, ani o vteřinu míň, pokud chcete opravdu šťavnatou kotletu! To je tak akorát, aby se propekla, ale neschla jako listí na podzim.
- Kůrčička musí být zlatavá jako poklad a vnitřek růžový jako ranní úsvit nad horama! Moje babička vždycky říkala, že když se kotleta griluje moc dlouho, tak se z ní stane podrážka na boty, a to by byla hanba na celý život! A ta věděla, co mluví!

Tak a teď už víte, jak na to. Ať vám to chutná!

Jak okořenit kotlety?

Vždycky když cítím majoránku, jsem zase na chatě u Sázavy. Léto 2012. Babička Anna, bylo jí tehdy 78, stála u starých kamen a v ruce držela paličku na maso. Buch, buch, buch... ten zvuk mám v hlavě dodnes. Připravovala svoje legendární kotlety, a já, tehdy ještě puberťák, jsem na ni koukal s nedůvěrou.

Ona totiž vzala citron a tu kotletu jím doslova vykoupala. Z obou stran. Říkal jsem si, co to proboha dělá, to bude kyselý. A pak přišla ta majoránka. Nešetřila. Hrozně, hrozně moc majoránky, až byla ta placka masa skoro zelená. Sůl, samozřejmě. Nic víc. Žádný pepř, žádná paprika, nic.

Pak to prskla na rozpálený sádlo v tom jejím těžkým litinovým pekáči. To byla vůně, bože. Syčení masa, sádla a k tomu se začala rozvíjet vůně té majoránky s citronem. Pekla to pomalu, sem tam podlila jen lžičkou vody, aby se šťáva nepřipálila. Výsledek? To maso bylo tak neuvěřitelně křehký a ta šťávička... ta byla prostě nejlepší na světě. Žádná kyselost, jen úžasná plná chuť.

Kotlety se koření solí, čerstvě vymačkanou citronovou šťávou a sušenou majoránkou.