Jak poznat sladkou kukuřici?

Takže, jak poznat tu opravdu sladkou kukuřici? To je otázka, na kterou jsem si sama musela odpovědět, víckrát než bych si přála! Pamatuju si, jak jsem jednou koupila pytel kukuřice, vypadala krásně, zelená, ale doma? Katastrofa! Suchá jak troud. Hořká. Prostě hrůza. Zbytečně vyhozené peníze. A to mě naučilo…

No, vidíte, je to tak trochu věda, ale i umění. Hlavně se dívejte na to zrnko. Když ho naříznete, měla by z něj vytéct taková… mléčná tekutina, víte? Jako by se tam mléko schovávalo! To je ten znak, že je kukuřice v té správné fázi zralosti, mléčné zralosti, jak se tomu říká. Pamatujete si na tu babiččinu kukuřici? Ta tekla jako blázen! To byl zážitek! Takovou sladkost jsem už dlouho neměla.

A pak jsou ty “vlasy”, ty chloupky na palici. Když už jsou hodně hnědé, už je asi pozdě. To už je kukuřice moc zralá, sušší. I když, někdy je i tak dobrá, ale spíš na kaši, ne? Ne na grilování. Víte, co myslím? Já si vždycky říkám, že to je jak s těmi rajčaty. Když jsou moc zralé, jsou vodnaté, ale i moc nezralé jsou kyselé. Je to prostě o tom najít ten správný okamžik, tu perfektní rovnováhu.

Asi jsem si to moc zjednodušila, ale v podstatě to je tak. Myslím, že je to víc o citu, než o přesných číslech a studiích. I když, někde jsem četla, že ideální doba sklizně je… no, to už si nepamatuju přesně, ale myslím, že to bylo něco kolem… třeba 20 dní po opylení? Ale to je spíš pro ty odborníky. Já se spíš řídím tím mlékem a těmi vlasy. A trochou štěstí, samozřejmě. A vy? Jak vy poznáte tu perfektně sladkou kukuřici?