Jak se vaří srnčí guláš?

Jak dlouho vařit srnčí?

Srnčí trofej? Jo, to jsem vařil naposled loni v listopadu. Pamatuju si, jak mi táta říkal, že mladý kus stačí tak 15-25 minut. U staršího, co měl mohutný parohy, jsme to vařili klidně i 45 minut, fakt. A ta pěna! To je hnus, furt sbírat. Nechali jsme to pak chladnout ve vodě, než jsme to oškrábali. Fuj, to byl smrad.

• Mladší srnec: 15-25 minut
• Starší srnec: 35-45 minut

Důležitý je to nechat vychladnout! Jinak se to blbě oškrabuje, fakt. A sbírat tu pěnu, to je klíčový, jinak to bude smrdět ještě víc.

Jaké koření na srnčí guláš?

Srnčí guláš? Jemně.

• Paprika: Méně. Srnčí není maďarský hovězí.
• Bobkový list: Naopak, víc.
• Tymián/Rozmarýn: Ano. Trochu lesní vůně neškodí.
• Jalovec: Zvaž. Hodně lidem to chutná, dodá to divočinu, ale snadno to přehnat. Dávkuj opatrně.
• Černý pepř: Čerstvě mletý. Vždy.
• Sůl: Mořská. Hrubá.
• Někdo dává i nové koření: Nemám s tím dobrou zkušenost, osobně nedoporučuji.
• Cibule: Základ. Hodně cibule, pomalu restovaná. To je klíč.
• Česnek: Střídmě. Srnčí není topinka.
• Srnčí guláš: Nepřebít, podpořit. To je vše.
• Důležité: Kvalitní srnčí maso. Bez toho je to jedno. Sežeň si dobré maso.
• Osobní tip: K srnčímu guláši se hodí šípková omáčka. Zkus to.

Jak dlouho vařit kance?

Kance? 25-30 minut v tlakovém hrnci. Nebo 1,5 hodiny v normálním. Velikost kusů rozhoduje.

• Tlakový hrnec: efektivní, rychlé. 25-30 minut postačí. Jan Novák, zkušený kuchař, to tak dělá.
• Klasický hrnec: delší proces. 1,5 hodiny je minimum. Závisí na kuse. Marie Novotná, moje babička, používala tuto metodu.

Prosmažení, pivo, vývar. Standardní postup. Nic víc. Nic méně. Výsledek? To záleží na kuchaři. A na kánci.

Klíčové body: Doba vaření závisí na použité nádobě. Tlakový hrnec značně urychluje proces. Kvalita masa je důležitá.

Čím zvýraznit chuť guláše?

Takže, čím vylepšit ten gulášek, aby byl jako od babičky, co tajně chovala jednorožce a krmila je paprikou?

• Cibulka: Nešetři, osmaž ji do hněda, až bude vonět jako sen! Prostě hodně moc. Ať plave v sádle jak Jágr v bazénu.
• Sůl: Bez soli je to jak svatba bez nevěsty, smutný. Ale pozor, ať to není jak Mrtvé moře, to by nikdo nejedl!
• Paprika: Sladká paprika je jak make-up pro guláš, dodá barvu a šmrnc. Klidně i pálivá, ať má ten guláš říz! Prostě ji tam nasyp.
• Kmín: Ten malej prevít zvýrazní maso, jako když detektiv najde důkaz.
• Rajčatový protlak: Spojí všechny chutě dohromady jak lepidlo. A dodá guláši takovou tu správnou barvu zapadajícího slunce.

No a co se týče toho, co dělá tu pravou gulášovou chuť? No přeci všechno! Ale hlavně láska, to je jasný jak facka. A taky trocha trpělivosti, ať se to maso krásně rozpadá na jazyku, jako vzpomínky na mládí.

Navíc, když už jsi v tom gulášovém rauši, zkus přidat:

• Česnek (ten nikdy nezklame!).
• Majoránku (pro vůni jak v babiččině zahrádce).
• Špetku chilli (pro ty, co rádi pálí mosty za sebou!).

Jak zahustit kančí guláš?

Jak zahustit kančí guláš? No, s kančím gulášem je to jako s manželstvím – čím déle trvá, tím je to... no, doufejme lepší.

• Zásada číslo jedna: Čas hraje prim. Dvě hodinky minimálně, než vůbec pomyslíš na zahušťování. To je takový kulinářský "dejme tomu šanci".
• Zahušťovadlo: Hladká mouka rozmíchaná ve vodě, to je náš tajný agent. Žádné hrudky, prosím! Pamatuj, je to guláš, ne cement.
• Rozvařit: Až to tam vliješ, poctivě rozvař. Aby se mouka nerozloučila s gulášem jako Britney Spears s Kevinem Federlinem.
• Finále: Když už je po všem, a plotna zhasne, přidat prolisovaný česnek a majoránku. To je jako poslat guláši pusu na dobrou noc.

Doplňkové info:

• Alternativa: Místo mouky můžeš zkusit strouhaný perník. Dodá to takovou tu "něco navíc" chuť, víš, jako když si koupíš ponožky s obrázkem jednorožce.
• Dávkování: S moukou opatrně. Lepší méně, než aby ti guláš stál lžíci. Představ si, že je to botox – v malých dávkách omladí, ve velkých... no, vypadáš jak kačer Donald.
• Česnek: Česnek zásadně až po vypnutí. Jinak zhořkne jako tchýně, když jí řekneš, že její koláč je průměrný.

A ještě jedna rada na závěr: při vaření guláše se hlavně bav. Protože když se bavíš ty, baví se i ten guláš. Teda, aspoň doufám.

Jak stáhnout hlavu srnce?

Stáhnout srnčí hlavu? Jo, to znám! Jednou jsem se s tím trápil na chatě u Křivoklátu, bylo to v říjnu, myslím. Fuuj, ta vůně!

• Stáhnutí kůže: Nejdřív nožem opatrně oddělám kůži od lebky. Šlo to ztuha, hlavně kolem paroží.
• Oči ven: Světla, teda oči, jsem vyndal, bléé, radši se na to moc nekoukat.
• Mozek: Pak jsem se lžičkou snažil vydolovat mozek. To je mazec, fujky! Nakonec jsem to vypláchl vodou z hadice.
• Máčení: Hlavu jsem pak nechal ve kýblu se studenou vodou. Fakt 24 hodin! Vodu jsem měnil asi 3x, smrdělo to dost.

Co dál? Důležitý je to fakt pořádně vyčistit, jinak to bude smrdět i po preparaci. Fakt! A dávej bacha na ruce, ať se neřízneš.

Poznámka: Tohle je fakt jen můj postup, nejsem žádnej profík preparátor!

Jak vybělit starou trofej?

Jak efektivně vybělit starou trofej?

Okamžitě po preparaci, dokud je trofej vlhká (ne suchá!). Bělení je pak mnohem účinnější.

• 30% peroxid vodíku: Klíčová složka. Opatrně nanášet (injekční stříkačkou) na lebku. Chraňte parůžky!
• Nádoba na bělení: Zajistí rovnoměrné působení peroxidu.

Filozofická vsuvka: Není krása jen povrchní záležitost? U trofeje asi ne. Vracíme jí lesk, obnovujeme zašlou slávu. A co my? Nepotřebujeme občas taky peroxid vodíku na duši?

Osobní postřeh: Pamatuju, když jsem bělel trofej kamarádovi z mysliveckého spolku. Málem jsem mu postříkal parůžky! Od té doby používám mikroštětečky. Preciznost je základ.

Doplňující informace:

• Alternativy: Existují i méně agresivní metody bělení, např. speciální bělící pasty.
• Bezpečnost: Peroxid vodíku je žíravina. Používejte ochranné pomůcky (rukavice, brýle).
• Neutralizace: Po bělení trofej důkladně opláchněte vodou, abyste neutralizovali peroxid.

Bonus: Věděli jste, že bělení trofejí má tradici už od středověku? Tehdy se používaly přírodní bělidla jako popel nebo vápno. Jiné metody, stejný cíl: zachovat památku na lov.

Jak preparovat kosti?

Sakra, tohle je fakt dřina! Kosti… hmm. Vyříznout, jasně. Nožem, asi. Pak voda, vařící. To jsem zkoušel, s tou kachnou od tety Jany, pamatuješ? Ta kostička z krku, hrůza, co? Voda, aby se to maso uvolnilo. Potom drhnutí, fakt pořádně. Štětcem? Nebo jen rukama? Fuj, to maso…

Benzín… fuj. Tetrachlór, to je co? Nějaká chemie? To bych nechtěl. Peroxid vodíku, jo, to znám. 7-10%, to je dost silné, ne? V lékárně koupím? Musím si zjistit koncentraci. Bělení. Aby byly hezky bílé. Jako v muzeu.

Klíčové body:

• Vyříznout kosti
• Vařit ve vodě
• Odstranit maso
• Vybělit peroxidu vodíku (7-10%)

Kosti z té kachny… měly být čisté, ale nějak jsem se s tím patlal. Možná jsem málo drhnul. A ten peroxid… koupím ho v té lékárně na rohu, u pana Nováka. Doufám, že mi to poradí. Mám ten recept od Markéty, ale nevím, jestli je to ten správný poměr peroxidu. Musím si to ověřit. Už se na to těším, až budu mít konečně tu lebku z jelenice. Ale nechci, aby to smrdělo.

Pro příště: Vyzkoušet drátěný kartáč na čištění. A pořešit ten benzín… možná to zkusím bez něj.