Jaký je rozdíl mezi hořkou čokoládou a čokoládou na vaření?

Tajemství dvou čokolád: Hořká vs. čokoláda na vaření

Čokoláda. Slovo, které vyvolává obrazy rozkoše, sladkých chvil a hřejivého pocitu. Ale i mezi čokoládovými produkty panuje značná diverzita, a to i v zdánlivě jednoduchém rozlišení mezi hořkou čokoládou a čokoládou „na vaření“. Rozdíl však není jen v názvu, ale především v kvalitě a složení, jež ovlivňuje nejen chuť, ale i využití v kuchyni.

Základem rozdílu je obsah kakaové sušiny. Hořká čokoláda je definována zákonem, který jí garantuje minimální podíl kakaové sušiny na úrovni 35 %. Tento vysoký podíl kakaové hmoty se odráží v intenzivnější, komplexnější a méně sladké chuti. Chuť hořké čokolády je ovlivněna i poměrem kakaové hmoty a kakaového másla, čímž se liší i její textura – od křehké až po hedvábně hladkou. Kvalitní hořká čokoláda se proto skvěle hodí k samotné konzumaci, k přípravě dezertů, kde se má vyniknout její bohatá chuť, nebo jako součást rafinovaných pokrmů.

Čokoláda „na vaření“ se v tomto ohledu pohybuje v šedé zóně. Neexistuje pro ni legislativní norma ohledně minimálního obsahu kakaové sušiny. Často se jedná o produkt s nižším obsahem kakaové hmoty, často doplněný o větší množství cukru a jiných pojidlových a aromatických látek. Může se tak jednat o kakaovou pochoutku s menším podílem kakaa, která se vzhledem a chutí podobá čokoládě, ale v podstatě jí nesplňuje všechny atributy. Její použití je spíše v receptech, kde je čokoláda pouze součástí celku a její chuťová nuance není tak důležitá, například v pečení koláčů, kde převáží chuť jiných ingrediencí.

Závěr je tedy jasný: pokud hledáte skutečnou čokoládu s bohatou, plnou chutí kakaa, sáhněte po hořké čokoládě s deklarovaným obsahem kakaové sušiny. Čokoláda „na vaření“ je vhodná pro recepty, kde je prioritou spíše funkční použití než sofistikovaná chuť čokolády samotné. Pozor tedy na označení – slova „na vaření“ nezaručují, že držíte v ruce skutečnou čokoládu.