Jak správně dát výpověď?

Tak jo, výpověď. Uf. Jen to slovo mi nahání husí kůži. Pamatuju si, jak jsem podávala tu svoji první… klepala se mi ruka, jak jsem tu obálku strkala do schránky. Vážně písemně? No jasně, že jo! Aby to bylo oficiální. Žádný ústní sliby, to je pak jenom problémy. A taky je dobré si schovat kopii. Víte, pro všechny případy… co kdyby…

Musí tam být důvod? No, pokud dává výpověď šéf, tak prej jo. Něco jako § 52, nebo tak nějak. Ale upřímně, kdo si to pamatuje? Já teda ne. Ale když odcházíte vy, tak důvod psát nemusíte. Co je komu do toho, že? Třeba už prostě nemůžete vystát tu kolegyni z vedlejší kanceláře, co pořád chroupe jablka. Nebo vás nebaví vstávat v šest ráno. Nebo… prostě chcete zkusit něco nového! Není to vaše věc?

A co když si to pak rozmyslíte? No, stane se. I mě se to stalo. Chvíli panika, co teď? Musí to být zase písemně a hlavně… musí s tím souhlasit i šéf. Takže jo, můžete se pokusit vrátit, ale není to jistý. Já měla štěstí, šéf byl v pohodě. Ale kamarádka… ta to štěstí neměla. Už měli někoho jiného. Takže bacha na to. Odvolání výpovědi? Možné to je, ale… no, radši si to dvakrát rozmyslete, než ten papír vůbec podepíšete. Co?