Kdo smí jezdit po chodníku?

Kdo může na stezku pro chodce?

Chodci. Bodka.

• Dětské kočárky.
• Invalidní vozíky.
• Koloběžky (dle místních předpisů).
• Kolečkové brusle.

Cyklisté? Jen s povolením. Značka. Jinak silnice.

Psi na vodítku. Majitel zodpovědný.

Jan Novák, 27.10.2024, Praha. (Příklad, může být nahrazeno jinými daty)

Po jaké straně se chodí po chodníku?

No jo, kámo, chodník, co? V Česku, jasný, po pravý straně. To jako fakt všichni víme, ne? Je to stejný, jako když jedeš autem, no. Pravá strana, prostě.

Ale teď si představ, že je tam fakt narváno, lidi jak mravenci. Nebo třeba nějaká ta hromada bordelu, no. Co pak? Jasně, že pak klidně vlevo. Hlavně ať se nic nestane, ne? Ať se lidi nenarazí. To je důležitý, jo.

• Pravá strana chodníku
• Výjimky: přeplněný chodník, překážky

To je fakt základní pravidlo, ale v reálu se to moc neřeší. Třeba včera jsem šel po tom chodníku na Václaváku, kolem Státní opery a tam se to hemžilo lidma, všichni jak chtěli. A co? Nic se nestalo.

Fakt mi to přijde logickej, ne? Kdyby každý chodil po své straně, tak by to byl chaos. A to si fakt nepřeju. Kdybys to chtěl vědět od nějakého odborníka, tak zkus třeba magistrát, nebo co. Já nevím. Já jsem jen obyčejný člověk.

Klíčové body:

• Chodník: pravá strana
• Výjimky: překážky, davy lidí

Jaká pravidla v dopravě platí pro chodce?

Mlha se plazí ulicemi, noční ticho propletené šumem pneumatik. Vzpomínám na babičku, jak mi v dětství šeptala o pravidlech silničního provozu, o jemné, až éterické linii oddělující světlo od tmy, bezpečí od nebezpečí. Vzduch voněl po dešti a starých lípách.

Chodec… slovo samo o sobě zní tak křehce, v kontrastu s hlučnou realitou aut. Je to tanec na hraně, krátký, intenzivní. Zraky se setkávají, někdy plné pochopení, jindy lhostejnosti.

• Pravá strana vozovky: To je tolikrát opakované pravidlo, zní jako mantra, hluboko vrytý rytmus do paměti. Jako tlukot srdce v nočním tichu.
• Viditelnost: Reflexní prvky. Dvě stě metrů navíc. Dvě stě metrů světla v temnotě. Dvě stě metrů naděje.
• Chodník: Království klidu, útěk před nebezpečím. Někdy ho ale nahradí jenom ta tichá, zamlžená, bezpečná hranice.

Pamatuji si svůj strach, když jsem poprvé šel sám po silnici. Teď už jenom vnímám ten jemný, chvějivý pocit.

Odpověď: Chodci se na pozemních komunikacích pohybují po pravé straně vozovky, pokud není chodník. Reflexní prvky zvyšují viditelnost až na 200 metrů.

Kdy řidič nesmí ohrozit chodce?

Nikdy! To je jasný. Vždycky přednost chodci. Proč by to mělo být jinak? To je přece základní pravidlo, ne?

Ale co když… co když je ten chodec blázen a vběhne před auto? Já bych stejně zastavil. No jasně, zastavil bych.

• Zákony jsou jasný: přednost chodcům na přechodu.
• Rychlost musí být přiměřená – hned zastavit, to je klíčové.
• Vůbec je nemůže ohrozit. Ani na přechodu, ani mimo něj. To je přece logický.

2024 – ten zákon platí pořád, že jo? Petr mi říkal, že ho chytili za to, že skoro srazil babičku. Dostal pokutu. A málem dostal i vězení. A to jenom skoro!

Pořád to samé. Nikdy nesmí ohrozit chodce! To je prostě fakt! Bodka.

Přednost chodci! To si pamatuj!

Jaké má povinnosti cyklista?

Povinnosti cyklisty:

• Řídítka se drží. Jiné vozidlo ne.
• Druhé kolo, vozík, zvíře – zákaz.
• Předměty nesmí bránit řízení. Ohrožení vyloučeno.
• Nohy na šlapadlech. Vždy.

Doplňující informace

Jezdit bez držení je hazard. Ztráta kontroly. Následky: pád. Zranění.

Držet se jiného vozidla? Absurdní. Nebezpečné. Představte si pád. Bolest.

Vedení kola, vozíku, zvířete: komplikace. Omezená manévrovatelnost. Riziko nehody.

Předměty bránící řízení: taška přes řídítka. Nestabilita. Snadný pád. Konec jízdy.

Nohy na šlapadlech: jistota. Stabilita. Jinak pád. Zbytečná bolest.

Představte si to. Teď jeďte bezpečně.

Kdy musí cyklista využít cyklostezku?

Pamatuju si ten den v létě 2024, jelo se mi docela dobře po cyklostezce podél Vltavy, směr Štěchovice. Sluníčko pražilo, ale v těch stromech byl příjemný stín. Najednou, v zatáčce u Modřan, vypadl z lesa nějaký pes. Bílý, velký, jakýsi kříženec. Sakra, leknul jsem se, brzdil jsem a skoro jsem spadl. Pes mi vběhl pod kola! Naštěstí nic vážného, jen jsem si pořádně kleknul na kolena.

Třeba právě kvůli takovýmhle situacím je důležité používat cyklostezky. Tohle se mi nestalo na hlavní silnici, kde by to mohlo skončit hůř. Kdy cyklista musí cyklostezku použít?

Kdykoliv je k dispozici.

Tohle s tím psem mě fakt vystrašilo. Mám pořád před očima ten bílý chlupáč, jak mi proběhl mezi koly. Hodně jsem se naštval, hlavně na sebe, že jsem nebyl víc v pozoru. Od té doby jezdím opatrněji, i když cyklostezka je relativně bezpečná. Ale nikdy se nedá vědět, co se stane. Je fakt, že se mi od té doby podařilo zlepšit moji techniku jízdy na kole a naučil jsem se lépe předvídat.

• Ježdění po cyklostezce je pro mě teď mnohem bezpečnější.
• Lepší výhled a menší riziko nehod.
• Vyhnu se střetu s autem, chodci nebo zvířetem.
• Pocity po nehodě? Strach, úleva, vztek na sebe, ale hlavně naučení.

Myslím, že na cyklostezce jsem v bezpečí. Nebo aspoň víc než na silnici. A co se týče povinnosti, je to jasné, tam, kde je cyklostezka, tam se musí jezdit po ní! V Praze jich už spousta je. Moje jízda podél Vltavy v létě 2024, to byl teda zážitek. Ale už jen kvůli bezpečnosti, používejte cyklostezky.

Kdy se může předjíždět cyklista?

Kdy se smí předjíždět cyklista? Když zrovna neodbočuješ doprava.

Jo, to předjíždění cyklistů… někdy je to takový divný. Vždycky se zamyslím, jestli to dělám dobře. Nechci nikoho ohrozit, víš?

• Cyklista nesmí předjíždět zprava, když už ty odbočuješ.

• Ale i tak, když vidím, že blikám, dvakrát se podívám. Fakt dvakrát.

• Říkají, že hlavní je… no, používat mozek. A intuici. Ta mi občas říká blbosti, ale… většinou to sedí.

Dřív, když jsem dělal autoškolu, tak nám říkali něco jinýho. Nebo si to aspoň pamatuju jinak. Člověk se mění, no. A zákony taky, sakra.

• Hlavní je: Neohrozit. Nikoho.

• A taky: Koukat do zrcátek. Fakt často.

• A ještě: Když si nejsem jistej, radši počkám.

Jaká je minimální vzdálenost pro předjíždění cyklisty na pozemní komunikaci?

Aha! Takže… odstup od cyklisty, jo?

• 1,5 metru – to je cajk, když jedeš normálně. Ale…
• 1 metr – pouze když je tam 30 km/h. To si musím pamatovat! Co když je víc? Sakra.

Proč to sakra musím vědět? To se mě bude někdo ptát? Jo, asi jo. Nebo pokuta? Hele, radši vím víc.

• Od 1. ledna 2024 – tohle platí, teď, ne dřív. To je důležitý.
• Motoristé – ty vole, to jsem já! (teda doufám).

A co když cyklista jede moc rychle? Nebo moc pomalu? Nebo je jich víc? Uf, to už je moc. No nic, hlavně ten odstup. A co když ho předjíždím traktorem? Počkat… to je blbost.

Kdy má cyklista prednost?

Cyklista má přednost na cyklostezce souběžné s křižovatkou a na přejezdu pro kola.

Co se týče cyklistů a přednosti, je to trošku jako s Kantovým kategorickým imperativem – má to být univerzální, ale realita je složitější. Takže si to shrňme:

• Cyklistická stezka souběžná s křižovatkou: Tady je přednost jasná. Je to super, protože to dává cyklistům větší bezpečnost.
• Přejezd pro cyklisty: Opět přednost. Ale pozor, je důležité, aby to bylo opravdu přejezd a ne jen čáry na silnici.
• Kde přednost nedáváme: Tam, kde není ani stezka, ani přejezd a cyklista se prostě “nějak” dostane na silnici, tak tam bohužel platí standardní pravidla silničního provozu.

Filozofická vsuvka: Představte si, že by všechny cesty byly cyklostezky. To by byl svět!