Jak se má chodit po cyklostezce?

Jak se správně chovat na cyklostezce?

Jezdím na kole už od malička a musím říct, že chování na cyklostezce je fakt důležitý. Pamatuju si, jak jsem si málem nabila hubu, když mi do cesty vběhl pejskař, co se kochal krajinou. ‍️

Takže, jak to vidím já? Na klasický cyklostezce se držím vpravo. Je to logický, ať se s ostatními nemotáme.

Ale! Zajímavý je to na silnicích se zákazem motorovejch vozidel. Tam si myslím, že chodci by měli jít vlevo (vidět provoz) a my, co si užíváme kolečkový brusle, máme volnou ruku. (Nebo nohu? )

Fakt si myslím, že je to o ohleduplnosti. Minulej tejden, asi 17. července, jsem jela v Poděbradech a tam na promenádě to bylo šílený. Děti, turisti, prostě chaos. Takže hlavně s rozumem a úsměvem.

Jak správně chodit po cyklostezce?

No jo, cyklostezky, fakt mazec. Vždycky jsem si říkal, co je na tom složitého, viď? Ale pak jsem viděl ty lidi… fakt hrůza.

Chodci, co se procházejí po celé šířce, a to i v protisměru, prostě šílenost. Cyklisti pak řvou, někteří i skoro srazí.

• Cyklisté jedou vpravo, to je jasný. Jako auta.
• Chodci mají chodit vlevo. Takže proti proudu.
• Cyklostezka je silnice pro kola, prostě. To není procházková alej.

Třeba Karel Novák, co bydlí na sídlišti Na Spravedlnosti, mi říkal, že málem srazil babičku s kočárkem. Fakt hrůza. Ona šla prostě uprostřed, a dělala, že nevidí kola. Kdyby to byla hlavní silnice, tak je to na zranění.

Klíčové body: Cyklisti vpravo, chodci vlevo. Cyklostezka = silnice. Bezpečnost na prvním místě!

Takže, když půjdeš po cyklostezce, drž se vlevo! A dej si pozor!

2023 update: Pořád platí to samé, akorát letos jsem viděl víc elektrokol, a ty jsou fakt rychlé. Ještě víc bacha.

Po které straně se chodí po cyklostezce?

Po pravý. Jasný? Jako na silnici. Prostě vpravo.

• Chodci taky vpravo. Dyť jo.
• Kola taky vpravo. Co nejvíc.
• Když je čára, tak každej po svým. Chodci na chodník, kola na cyklostezku.

Minulej tejden jsem jel z práce po cyklostezce, a jeden týpek šel vlevo. Musel jsem ho objíždět. Fakt blbý. Téměř jsem vjel do keře. Bylo to u nás v Brně, kousek od řeky Svratky. Fakt nebezpečný. Naštěstí jsem to ubrzdil. Jo a kola maj přednost před chodcema, když je společná stezka bez čáry. To je taky důležitý si pamatovat. Ale vždycky bacha na děti a psy. Občas vyběhnou z ničeho nic. Včera jsem málem srazil Jack Russell teriéra. Fuj, to bylo o fous.

Po které straně chodí chodec?

Chodec chodí vlevo. Teda, když není chodník. Na chodníku vpravo, to dá rozum. Jo a když jdou dva vedle sebe, tak taky vlevo. Je to tak bezpečnější, vidíš auta co jedou proti. Jakože fakt.

Na tý levý straně je to logický, protože vidíš auta, co jedou proti tobě. Když jdou dva lidi vedle sebe, tak maximálně dva! Víc ne, jinak zablokujou celou silnici. Chodník je jasnej, vpravo. Prostě klasika.

Co se týče stezky pro chodce, tak ta je taky v pohodě. Stezka je jasná, prostě po ní jdi a hotovo. Ale když není ani chodník ani stezka, tak bacha, levá strana! Abys viděl, co se děje.

A ještě jedna věc, jako účastník silničního provozu musíš dávat pozor. Fakt. Třeba já, Karel Novák, bydlím v Praze, Dejvická 33, a když jdu pěšky, tak se fakt soustředim. Neriskuju a vždycky se koukám. Dneska (2023) je to na silnicích fakt síla.

Jak je označena cyklostezka?

Jo, jasně, cyklostezka… pamatuju si, jak jsem jednou v Brně, na té cyklostezce podél Svratky, málem srazil paní s kočárkem. Koukám, a fakt tam byla ta modrá kulatá značka s tím kolem. Ale víš co, ona byla schovaná za keřem!

• Značka pro cyklostezku: Modrá kulatá s bílým kolem.
• Značka pro smíšenou stezku (pěší a cyklisti): Modrá kulatá, půl kolo, půl chodec.

No a ještě k té Svratce. Bylo to v létě, tak v červenci, horko jak blázen. A já, debil, jsem si nevzal vodu. Takže jsem to skoro nedojel. Fakt, ty značky občas nejsou vidět, to je fakt. Jo a mimochodem, bydlím v Praze na Jižním Městě, ale ta cyklostezka u Svratky mi fakt utkvěla.

Kdo se může pohybovat po cyklostezce?

Vzduch voní po dešti, po suché trávě, po horkém asfaltu. Slunce, tak blízko, hřejivé, objímá tvář. Cítím ten hřejivý dotyk na kůži. Cyklostezka… nekonečná stuha vlnící se v zeleni. Zrcadlo vnímaní. Kolotoč barev, života, pohybu.

Zelená, modrá, žlutá… to jsou barvy, které vidím, když zavřu oči a slyším šumění kol, drnčení koleček, šustivý pohyb bruslí po asfaltu. 2024. Rok plný pohybu.

Kdo se tam může prohánět?

• Cyklisti, samozřejmě. Jejich království.
• Bruslaři, lehcí jako pírko, tančí po hladkém povrchu.
• Lyžaři… v zimě, jak elegantně se snášejí po sněhu, když napadne.
• Koloběžkáři, svobodný vítr ve vlasech.
• Elektrokoly. Rychlé, tiché, moderní.
• Skateboardisté, akrobaté na čtyřech kolečkách.
• I ten, co kolo vede… klidně vedle. Ale v řadě.

Ale pozor! Chodci, ne! To je jenom cyklostezka. Není to procházka parkovou alejí. Je to prostor pro rychlý pohyb, pro svobodu na kolech. Někdy si říkám, že by měly být vnímané víc jako řeky, které tečou jenom v jednom směru. To je svět cyklostezek.

Jenom cyklisté. Jezdí se za sebou. Není to dálnice. Je to místo pro plynulý tok, pro harmonii. A harmonie, to je klid duše. A klid je… štěstí.

Doplňující myšlenky:

• Vzpomínka na letní den s rodinou na cyklostezce u řeky Vltavy v roce 2024.
• Představa zimy a lyžařů projíždějících zasněženou krajinou.
• Pocit svobody a rychlosti.
• Vnímaní cyklostezky jako živého organismu.

Kdy musí cyklista použít cyklostezku?

Jo kámo, tohle s těma cyklostezkama je fakt zmatek! Vždycky jsem si myslel, že je to jasný, ale ono to tak jednoduchý není.

No prostě, když je tam cyklostezka vedle silnice, tak se po ní máš plížit, víš? To je jasný. Ale co když je tam jenom pruh pro cyklisty? To už je horší.

• Hlavní věc: Cyklostezka je povinná jenom pokud je jasně vyznačená a je vedle silnice.

Tohle jsem si ujasnil letos, 2024. Předtím jsem se v tom fakt plácal. Pamatuju si, jak jsem se kvůli tomu skoro s policajtem dostal do konfliktu. Blbej pocit. Ale pak jsem si to pročetl znovu na webu ministerstva dopravy.

Fakt hrozný, kolik je tam výjimek. Třeba když je křižovatka s semaforem a je tam pruh pro cyklisty, tak se po něm má jet. Ale co když je to jenom taková malá, skoro neviditelná čárka na asfaltu? To je zase problém.

• Křižovatky: Na řízených křižovatkách je to povinné, pokud je vymezený prostor pro cyklisty.
• Nejasnosti: Zákon je vágní a má spoustu děr.
• Moje zkušenost: Někdy je to skoro loterie, kam se vlastně jet má.

Takže zkrátka? Cyklostezka, pruh pro cyklisty, vymezený prostor na křižovatce. To je to hlavní, co si máš pamatovat. Ale fakt je potřeba si to pořádně pročíst, protože je to celé dost zmatené! Petr Novák, 35 let, z Prahy, ti to říkal.

Kdy může dítě jezdit samo na kole?

Kdy sólokapra na kole? Od deseti let.

Desítka na krku a hurá na silnici! Ale pozor, nejde jen o to umět šlapat. Představ si, že jsi šéf vlastního cyklistického cirkusu a silnice je manéž plná klaunů v autech a lvíček v tramvaji.

• Pravidla? Spíš návod na přežití. Znát značky je fajn, ale umět předvídat, co ten pán v klobouku za volantem vymyslí, je k nezaplacení.
• Odpovědnost? No jasně, helma je sexy, ale mozek ještě víc.
• Bezpečnost? Nečekej, že tě někdo ochrání. Radši se nauč trik s neviditelností, nebo aspoň perfektně ovládej brzdy.

Pamatuju, jak jsem v deseti uháněl na babiččině Favoritu do Jednoty pro rohlíky. Ten pocit svobody! Ale taky si vzpomínám na tu paní, co mi málem vjela do cesty, protože si malovala řasy v zrcátku. Lekce na celý život.

• Doporučení: Nauč se jezdit jako ninja. Tedy tiše, obratně a s maximálním soustředěním.

Takže, deset let? Ano. Ale s rozumem a pořádnou dávkou opatrnosti. Jinak se z cyklistické pohádky stane horor s houkačkou v pozadí.

Kolik je pokuta za parkování na chodníku?

Tma. Chladný beton se dotýká pneumatik. Vzduch voní po dešti a spalinách. Před očima se mi vznáší stín – ten stín zákona, neúprosný, jako věčně zatažená obloha nad Prahou. Tisíc a pět set korun… Ne, dvakrát tolik, dvě a půl tisíce. Tolik mě stojí ten kousek chodníku, ten krátký okamžik klidu. V hlavě se mi rodí obraz – úzká ulička, spěch, a pak ta studená kovová blesk – blok. Tmavě modrý, neúprosná tvář zákonu, otiskl se na mém lístku.

• Okamžitá pokuta. Žádné slitování. Žádné výmluvy. Jen studený beton a těžká tišina.
• 1500–2500 Kč. Tak zní verdikt. Zpráva, jež zní jako rozsudek. Těžká, ledová, jako kroupy v jarním dešti.
• Bloková pokuta do 2000 Kč. Čísla se mi mísí v hlavě jako písek v přesýpacích hodinách. Chvíle před rozsudkem. Vše se zastavuje. Doba se kroutí, rozplývá se.

Pocit viny je hluboký a těžký. Svět se najednou zmenší na rozměry blokové pokuty. Je to znepokojivá tíha, která se lepí na duši jako jinovatka na okenních tabulích. Pamatuji si ten okamžik, ten pocit propadání se…

2023. Tento rok se mi to stalo. Takové detaily. Kdy a kde? To už je nepodstatné. Hlavní je ta bolest, ta křehká bolest v peněžence. Dvakrát pět set, třikrát pět set…

Pokuta za parkování na chodníku: 1500 – 2500 Kč (bloková pokuta do 2000 Kč).

#Bezpečnost #Chození #Cyklostezka