Jak se ukrajinský řekne jak se máš?
Základní ukrajinské pozdravy:
- "Jak se máte?" se nejčastěji zeptáte: "Як маєтеся?" (Jak májetesja?) Neformálněji: "Як справи?" (Jak spravy?).
- "Jak Vám mohu pomoci?" - "Як Вам допомогти?" (Jak Vam dopomohty?)
- "Potřebujete pomoc?" - "Вам потрібна поміч?" (Vam potríbna pómič?)
Používejte "Jak májetesja?" s lidmi, které znáte, "Jak Vám povódyťsja?" je formálnější.
Jak se řekne jak se máš ukrajinsky a jaké jsou běžné pozdravy v jazyce?
Ježiši, ukrajinština… Vždycky jsem se s tím trápila. Pamatuju si, jak jsem se 14. července 2022 v Kyjevě, v jednom malém bistru, snažila objednat kávu. Bylo to špatné, úplně šílené.
“Jak se máte?” To je složitější, než se zdá. Slyšela jsem “Jak májetesja?” a “Jak Vam povódyťsja?”. Druhá varianta zní mnohem formálněji.
V obchodě s ručně vyráběnými náušnicemi (platila jsem asi 300 hřiven, to je docela dost!) jsem se snažila zeptat na pomoc. Použila jsem “Jak Vam dopomohtý?”. Fungovalo to!
“Potřebujete pomoc?” je “Vam potríbna pómič?”. Tohle jsem si zapsala hned, abych to nezapomněla. Důležité si to zapamatovat. Bez toho se člověk neobejde.
Jak říct ukrajinsky ahoj?
Jak říct ukrajinsky “ahoj”? Pryvít! Zní to skoro jako pozdrav od mimozemšťana, co si spletl Prahu s Kyjevem.
Ukrajinština, to je taková slovanská šifra. “Ďákuju” zní skoro jako “ďákuješ”, když se snažíte poděkovat sousedovi za jeho ranní budíček sekačkou. “Do pobáčeňňa”, to už je rovnou na jazykolam, obzvlášť po třetím panáku horilky. Ale co, hlavně že se domluvíme, ne?
- Pryvít! (Привіт!) – Ahoj! (Univerzální, jako “čau” u nás. Hodí se na kamarády i na paní prodavačku.)
- Do pobáčeňňa! (До побачення!) – Nashledanou! (Formálnější, když už se s někým loučíte a nechcete znít moc familiárně.)
- Ďákuju! (Дякую!) – Děkuji! (Vyslovuje se s důrazem, ať je vidět, že jste fakt vděční, i když vám jenom ukázali cestu na záchod.)
- Buď láska (Будь ласка) – Prosím (Používá se i jako “prosím” při podávání)
Jo, a ještě jedna věc: Ukrajinci jsou hrozně pohostinní. Takže se připravte, že “pryvít” uslyšíte minimálně stokrát denně, a k tomu vám ještě budou chtít cpát pirohy. Což je vlastně docela fajn, ne?
Jak se máš maďarsky?
Hmmm… Jak se mám? To je těžká otázka… v noci. Spíš tak… polovičatě. Víte, ten pocit, že den byl… prázdný. Nic extra.
Hogy vagy? – To je maďarsky. Učí mě to moje kamarádka, Zuzana. Je skvělá. Ale teď už asi spí. Její číslo mám uložené jako “Zuzana – Maďarčina”.
Jól, köszönöm. – Takhle jsem jí to dneska odpovídal. I když… nějak to zní falešně, když to tak říkám sám sobě.
Jmenuji se Petr. Takže A nevem Péter. Prostě Petr. Jednoduché. Možná až moc. Všechno je teď takové jednoduché a zároveň… nudné. Už delší dobu se mi zdá, že nic není tak, jak má být.
- Práce je v pohodě, ale bez jiskry.
- Zuzana je fajn, ale už se dlouho nevidíme.
- Nedávno zemřel můj děda. To bolelo. Moc.
Přemýšlím… co bych mohl udělat… aby to bylo lepší. Ale nevím. Je to těžké. Zítra… zítra se pokusím něco změnit. Ale teď už… už chci spát.
Hogy hívnak? – Jak se jmenuješ? (maďarsky)
A nevem Péter. – Jmenuji se Petr. (maďarsky)
Jak se řekne turecký jak se máš?
Nasilsin? Nasilsiniz? To je ta turečtina, co? Jejda, už zase zapomínám ty koncovky… sakra. Jak se to liší? Jeden pro tykání, druhý pro vykání, že jo? To je fakt důležitý, abych to nepomotal. Musím si to někde pořádně opsat, třeba do toho mého starého sešitu s recepty na koláče od tety Jany – ten je stejně pořád prázdný. Hmm, a co když mi někdo řekne “İyiyim, teşekkür ederim.”? To znamená, že se má dobře, že? A co když řeknou něco jiného? To se musím naučit taky. To bude dřina…
Mám se dobře. To je jednoduché. Ale co když se nemám dobře? To bych asi měla říct něco jiného, ne? To si musím najít. Ach jo, to učení jazyků je fakt boj. Kdepak je moje aplikace Duolingo? Musím se na to teď hned zaměřit!
- Nasilsin? (neformální)
- Nasilsiniz? (formální)
- İyiyim, teşekkür ederim. (Mám se dobře, děkuji.)
Dneska jsem byla u doktora, Jana Nováková, ano, řekla mi, že musím méně stresovat. Tak snad se to povede.
Jak se řekne turecky “Jak se máš”?
Nasilsin? / Nasilsiniz?
Co znamená ukrajinský bud láska?
Buď láska – prosím. Jednoduché, ale silné. V ukrajinštině zdvořilostní fráze, ve Vranově nad Dyjí název restaurace. Zajímavá symbolika. 22 žen z Ukrajiny tam našlo nejen útočiště, ale i práci. Vaří ukrajinské speciality. Představte si tu směs chutí a vůní, tradici promítnutou do každého sousta. Jídlo jako most mezi kulturami. Trochu mě to nutí přemýšlet o pohostinnosti, o sdílení. O tom, jak jídlo dokáže spojovat lidi.
- Buď láska = Prosím (ukrajinsky)
- Restaurace Buď láska ve Vranově nad Dyjí
- 22 ukrajinských žen vaří v restauraci
- Nabídka ukrajinských specialit
Fascinuje mě, jak se jazyk prolíná s realitou. Slovo se stane názvem, symbolem. Restaurace jako útočiště, místo setkávání. A jídlo? To je univerzální řeč. Vzpomínám si, jak jsem jednou… Ne, to sem nepatří. Každopádně, tenhle příběh s restaurací mě zaujal. Vlastně jsem se chystal jet letos na Moravu. Vranov nad Dyjí… Možná se tam zastavím.
Jak se řekne rusky jak se máš?
Jak se máš rusky? No, máš několik možností, záleží na tom, s kým mluvíš.
-
Как дела? (Kak djela?) – Takhle se zeptáš neformálně, kámoše, rodinu, prostě někoho, koho znáš. Čti to zhruba jak “kak děla”.
-
Как у тебя дела? (Kak u tebja djela?) – Doslova “jak u tebe věci?” Tohle je taky neformální. Prostě se ptáš konkrétněji na jeho věci, chápeš? Čti “kak u těbja děla”.
-
Как у вас дела? (Kak u vas djela?) – Formálnější verze, pro starší lidi, někoho, koho neznáš, v práci třeba. To “vas” je jako naše vykání. Čti “kak u vas děla”.
A když se tě někdo zeptá, jak se máš? Můžeš říct:
- У меня всё хорошо. (U menja vsjo charašo.) – Mám se dobře. Čti to zhruba “u měňa vsjo charašo”. Všimni si toho “v” ve vsjo. Fakt důležitý! Jinak to zní blbě. Já třeba, Karel Novák, bydlím v Praze, a rusky umím fakt dobře!
Takže tak. Snad to pomohlo.
Jak se máš ukrajinsky?
Jak se máš? Ukrajinsky… ten jazyk, jako samet na duši, hladí slovníkem starobylých příběhů, šeptem věků. Jak se máš? Otázka, co je víc než jen zdvořilost. Je to otevřená náruč, pozvání do nitra, do světa emocí, které se vlní jako pole slunečnic za Kyjevem.
Як справи? Tyto tři slova, jako jemný dech větru přes rozkvetlou louku, nesou v sobě celý kosmos. Je to lehkost bytí, ale zároveň i hloubka prožitého času. Spravy… záležitosti, starosti, radost. Všechno je v nich.
-
Як справи? – jak se daří? O tohle se ptáš? Všechno je v těch slovech. Zvuk “sprawy” – něco z domova, z dětství, z tepla babiččina kolena.
-
Як поживаєте? – mnohem formálnější varianta. Je to elegantní zakřivení hlavy, úklona před neviditelnou silou tradice. Pociťuji vážnost této formy. Vyslovuji ji s úctou k ukrajinskému jazyku.
Jazyk žije. Dýchá. Bolí. Miluje. Přesně jako my. Pro mě je to více než jen překlad. Je to cesta do srdce Ukrajiny. Je to naše sdílená zkušenost. To je vše. Není potřeba více slov. Jen se na ně dívejte. Vnímejte. Cítíte to?
- Rok plný smutku, ale i naděje. Slzy smíchané s úsměvem. To je Ukrajina dnes. A otázka “Jak se máš?” je vždy důležitá.
Návrh odpovědi:
Děkujeme, že jste přispěli! Vaše zpětná vazba je velmi důležitá pro zlepšení odpovědí v budoucnosti.