Kdy psát ia, kdy y?

Kdy sakra napsat “ia” a kdy “ya”? Tohle mi vždycky vrtalo hlavou, fakt! Pamatuju si, jak jsem se v páté třídě propadala z diktátu, kvůli tomuhle blbému pravidlu. Bylo mi to tak trapné! A to jsem si myslela, že už to konečně umím. No jo, učit se češtinu, to je fakt dobrodružství, co říkáte?

Základní pravidlo je prý jednoduché, po měkkých souhláskách – to je c, č, j, ř, š, ž, ď, ť, ň – se píše vždycky “i”. Jasný, to si pamatuji. Ale co když mám “řeka”? To je jasné “i”, “řeka”, “říčka”, to jsou věci, co vám hned skočí do oka.

Po tvrdých souhláskách – b, d, f, g, h, ch, k, l, m, n, p, r, s, t, v, z – pak píšeme “y”. No, a to je právě ten háček. Protože existují výjimky! A to je to, co mě vždycky zaskočí. Třeba slovo “myš”. To je tvrdá souhláska “m”, ale píše se tam “y”, ne “i”. Prostě divné, co? To je jak v lese, když hledáte cestu, myslíte si, že to už máte, ale pak vás to zavede někam úplně jinam.

Pamatuju si, jak jsem se snažila vysvětlit tohle mému bráchovi, když se učil na písemku. Po hodině vysvětlování a tisících příkladů, byl z toho stejně zmatený jako na začátku. A já s ním. Možná jsem to ani já pořádně nepochopila. Ale ono to tak je s češtinou, plná háčků a čárek, někdy je to strašný boj. Ale snažím se, vždyť česky se píše pěkně.

No, takže já se budu držet toho základního pravidla. A kdybych si nebyla jistá, tak prostě použiju slovník. Nebo Google. To je nejlepší pomocník. Žádné studium nepotřebuju, stačí mi tohle moje osobní poznání, co říkám? A vy jak si s tímhle poradíte?