Na jakou školu jít, když chci být fyzioterapií?

Na jakou školu jít: Přijetí na fyzioterapii

Zájem o obor na jakou školu jít když chci být fyzioterapeut v posledních letech narůstá, což zvyšuje nároky na uchazeče. Správná příprava na přijímací řízení je nezbytná pro zvládnutí vysoké konkurence. Prozkoumejte náročné požadavky fakult včas a vyhněte se chybám, které většinu neúspěšných studentů připravují o šanci na zahájení studia.

Na jakou školu jít, když chci být fyzioterapeut: Základní cesta

Odpověď na otázku, na jakou školu jít když chci být fyzioterapeut, závisí na vašich cílech. Neexistuje jen jedna správná cesta. Vždy ale musíte získat minimálně bakalářský titul z akreditovaného oboru na vysoké škole.

Zájem o fyzioterapii v posledních letech raketově roste. Úspěšnost přijetí se u těch nejžádanějších fakult pohybuje pouze kolem 15-20 %. Většina uchazečů totiž podceňuje přípravu z exaktních věd, což vede k rychlému neúspěchu hned u prvního kola. Ale existuje i jeden nečekaný faktor, který 80 % studentů přehlíží - vysvětlím ho podrobně v sekci o přijímací zkoušky na fyzioterapii níže.

Střední škola: Je nutná zdravotnická příprava?

Spousta lidí si myslí, že bez střední zdravotnické školy nemají šanci. To je omyl. Gymnázium vám pro přijímací zkoušky na fyzioterapii často poskytne mnohem lepší základ.

Budu upřímný - sám jsem viděl desítky studentů ze zdrávky, jak pohořeli na testech z fyziky. (A věřte mi, fyzika na lékařských fakultách je opravdu náročná). Gymnazisté mívají u písemných testů úspěšnost vyšší díky hlubším znalostem chemie a biologie. Zdravotnická škola vám sice dá skvělou praxi do prvního ročníku, ale k přijetí vám cestu nutně neulehčí. Obojí má zkrátka své plusy.

Co tedy zvolit? Vyberte si školu podle toho, co vám jde hůře. Jste slabí v teorii? Běžte na gymnázium. Potřebujete praxi a jistotu v nemocničním prostředí? Volte zdravotnickou školu.

Přijímací zkoušky: Síto, které neodpouští

Tady je ten háček, který jsem zmiňoval dříve: rozdíl mezi lékařskou a sportovní fakultou nespočívá jen v předmětech, ale hlavně ve fyzických testech. Mnoho uchazečů se drtí celou noc biologii, ale pak neuběhne patnáctistovku pod časový limit.

Specifika fyzických testů na Fakultě sportovních studií

Sportovní fakulty vyžadují splnění praktických pohybových zkoušek. Běžně se testuje plavání (100 metrů na čas), gymnastika (sestava s kotouly a stojkami) a atletika (vytrvalostní běh). Rychlost běhu musíte většinou stlačit pod 6 minut na kilometr. Pokud nesportujete pravidelně, narazíte. Velmi tvrdě.

Málokdy vidím studenta, který by tyto testy zvládl bez několikaměsíční cílené přípravy. Znalosti z biologie a chemie jsou sice základ, ale fyzická kondice je přesně to, co rozhoduje o přijetí na vysoké školy nabízející fyzioterapii se sportovním zaměřením.

Srovnání: Lékařská vs. Sportovní vs. Zdravotnická fakulta

Lékařská fakulta (např. 1. LF UK, LF MUNI)

• Těžké písemné testy z biologie, fyziky a chemie. Bez fyzických testů.

• Studenti se silným vědeckým základem, kteří chtějí pracovat v nemocnicích.

• Klinická praxe, anatomie, neurologie, těžké stavy pacientů.

Fakulta sportovních studií (např. FSpS MUNI)

• Písemný test z biologie a chemie plus náročné praktické talentové zkoušky.

• Aktivní sportovci, kteří chtějí pracovat ve fitness nebo se sportovními týmy.

• Sportovní medicína, kineziologie, práce se sportovci a prevence zranění.

Fakulta zdravotnických věd (např. UPOL)

• Biologie, základy fyziky/chemie a často test obecných studijních předpokladů (OSP).

• Univerzální cesta pro ty, kteří hledají balanc mezi medicínou a praxí.

• Komplexní zdravotnická péče, rehabilitační centra, lázeňství.

Příběh Tomáše: Zklamání a nová strategie

Tomáš, 19letý student gymnázia z Brna, se rozhodl pro studium fyzioterapie na MUNI. Měl skvělé známky z biologie, ale fyziku nenáviděl a mimo občasného fotbalu nesportoval. Věřil, že to nějak zvládne.

Při svém prvním pokusu se přihlásil na Fakultu sportovních studií. Na písemných testech uspěl, ale u fyzických testů - konkrétně u gymnastiky - přišel drsný náraz. Neuměl správně udělat ani obyčejný kotoul a čas u vytrvalostního běhu výrazně přetáhl. Skončil hluboko pod čarou.

Místo aby to vzdal, uvědomil si, že musí změnit přístup. Zaplatil si trenéra na gymnastiku a zároveň přidal 3 hodiny týdně doučování z fyziky, aby si otevřel dveře i na lékařskou fakultu, kde fyzické testy nejsou.

Další rok se dostal na obě fakulty. Svůj čas v běhu zlepšil o celou minutu. Nakonec si ale vybral lékařskou fakultu - zjistil totiž, že mu více vyhovuje klinické prostředí než neustálý dril. Zjistil, že tvrdá práce překoná i počáteční nedostatek talentu.