Jak se vaří polévka brokolicový krém?

Jak se vaří brokolicový krém?

Na másle zpěňte nakrájenou cibuli, přisypte mouku, zašlehejte. Zalijte vodou, přidejte kusy košťálu, osolte a vařte 30 minut. Sceďte. Vložte růžičky brokolice, nechte přejít varem. Rozmixujte dohladka. Zjemněte smetanou, dochuťte muškátovým květem a utřeným česnekem se solí.

Uf, to je tak ten základ. Ten recept, co si pamatuju. Ale... takhle to píšou všude, co? Já to dělám... no, skoro stejně, ale pokaždé nad tím tak nějak přemýšlím. Co když nemám smetanu? Nebo česnek? Včera jsem neměl, tak jsem dal jen ten muškát.

Cibule – jemně nakrájená samozřejmě. Kolik? Jedna střední? Někdy dám malou, někdy velkou. Podle toho, kolik cibule zrovna je v košíku. A na čem to dělám? Máslo je nejlepší, dodá tu chuť, víš. Ale jednou jsem neměl, tak jsem dal olivový olej. Jde to taky. Jen ta chuť je jiná. A ta mouka, jo, ta se tam dá, aby to bylo husté. Zasmahnout, no. Aby to nebyla jen mouka syrová.

Voda. Nebo vývar? Když mám po ruce nějaký zeleninový vývar, použiju ten. Je to pak stokrát lepší. Ale voda je rychlejší, jasně. A ten košťál, to je důležité! Všichni ho vyhazujou, ale proč? Má chuť, vitamíny. Jen ho vařím déle než ty růžičky. Vždyť je tvrdej jak... no, jak ten košťál. Nakrájím ho na kousky, aby se uvařil rychleji. A sůl hned na začátku. Proč? Nevím, prostě se to tak dělá, aby se chuť natáhla.

Pak to scedím. Někdy necedím, když chci mít v polévce kusy. Ale krém... krém má být krém, že jo? Takže scedit. A ty růžičky brokolice! Ty se tam dají až nakonec, fakt. Jen na chviličku, aby se jen prohřály, zůstanou pak krásně zelené a ne rozvařené. Nesnáším rozvařenou brokolici.

A pak mixér! Ty jo, to je zážitek. Ten můj teda dělá hluk. Ale dohladka to umí. Někdy ale, když chci, aby to mělo takovou tu... strukturu, tak nenechám úplně hladký. Záleží na náladě. Pak ta smetana. Smetana na vaření, nebo klidně i šlehačka, když chci, aby to bylo fakt tučné a hříšné. Ale tak 12% je fajn. Jde to i bez smetany, když je člověk na dietě. Zkusil jsem to jednou s trochou mléka, ale nebylo to ono.

Muškátový květ – čerstvě nastrouhaný, to je klíč! Mám doma celý oříšek, ten voní nádherně. A česnek? Dva stroužky, nebo i tři, když mám chuť. Rozetřít se solí, pak se to krásně rozpustí v té polévce. Někdo dává i pepř. Já občas taky, ale muškát a česnek jsou základ. K tomu krutony, nebo taková ta semínka, opražená. Mňam.

Doplňující myšlenky a možnosti:

• Čerstvá brokolice: Vybírám pevnou, tmavě zelenou hlávku, žádné žluté skvrnky.
• Mražená brokolice: Dá se použít, ale chuť není tak intenzivní. A košťál tam není.
• Zahušťování: Někdy místo mouky zkusím rozvařenou bramboru. Taky zahustí.
• Vitamíny:Brokolice je plná vitamínu C a K. A vlákniny. To je fajn, ne?
• Servírování:
  • Krutony (opečené na másle nebo suché)
  • Pražená semínka (dýňová, slunečnicová)
  • Kapka kvalitního olivového oleje navrch
  • Čerstvě nasekaná petrželka
• Skladování: V lednici vydrží tak 2-3 dny, pak už to není ono. Mražení taky jde, ale změní se konzistence, to už není tak sametové.

No nic, jdu si asi dát repete, mám ještě trochu od včera. Je to moje oblíbená polévka. Vždycky si na ni vzpomenu, když potřebuju něco rychlého a zdravého. A dělá ji ráda i moje sestra, říkala, že jí chutná, jak ji dělám. Pokaždé trochu jinak, ale princip je furt ten stejnej. Co je ale důležitý, aby chutnala! A to tahle vždycky.

Co dát do brokolicové polévky?

Do brokolicové polévky se může dát... hm... cokoli. Ale tak, aby to sedělo. Třeba smetana, to je klasika, že jo. Nebo kokosové mléko, to je takové jemnější. Jindy tam šoupnu i další zeleninu, třeba mrkev, aby to bylo barevnější. Nebo je to čirá polévka, s vývarem. To je taky dobré. Klíčové je využití celé brokolice, i ty stonky a lístky, ty jsou taky jedlé. Nezahazovat to.

• Krémová verze:
  • Smetana
  • Kokosové mléko
  • Jiné druhy zeleniny (mrkev, brambory)
• Čirá verze:
  • Silný zeleninový nebo kuřecí vývar
  • Celá brokolice (růžičky, stonky)
• Využití zbytků:
  • Lístky do salátů nebo na pesto.

Když jsem byl malý, babička dělala vždycky jen tu krémovou. Pořád jsem si stěžoval, že je to moc... takové. Teď to mám rád. To se mění, že jo. Co člověk jí. A co má rád.

Jak dlouho vařit brokolicovou polévku?

Brokolicovou polévku vařte 10–15 minut.

Ten pocit, když ji vaříš pozdě večer, jen tak pro sebe. Ticho v kuchyni, jen jemné bublání. Čas se jakoby zpomalí. Deset patnáct minut, to je ono. Stačí to. To vaření, když člověk jen tak přemýšlí.

Začínáš vždycky s tím olejem, dvě lžíce olivového, vzpomínám si. Naše babička Marta říkávala, že jen kvalitní olej dá ten správný základ. Vždycky se mi to vrací. Ta cibule, na mírném plameni, nechat ji zprůhlednět, to je klíč. Asi pět minut, ne víc. Vážně to pak provoní celý byt.

A pak ten česnek. Dva utřené stroužky, přidané na poslední minutu, aby se nespálily. To je důležité. Není nic horšího než hořký česnek. Všechno se pak zalije vývarem... jen zeleninový, teď už vím. Dřív jsem používala kuřecí, ale to už nedělám. Pro sebe jen zeleninový.

A ta brokolice... ty růžičky. Pamatuju, jak je můj bratr Petr vždycky nenáviděl. Ale teď už to jí. Všechno se změní. Hodíš je tam a pak jen čekáš těch deset až patnáct minut, na středním plameni. Někdy se zadívám do té páry, co stoupá... a jen tak přemýšlím.

• Co ještě přidávám, když nikdo nevidí:

  • Malý kousek brambory pro zahuštění a jemnost, občas.
  • Špetka muškátového oříšku, to dodá hloubku.
  • Lžíce smetany ke konci, pro tu krémovost, i když to není striktně "zdravé", ale je to tak dobré.

• Důležité maličkosti, na které myslím:

  • Brokolici nepřevařit, ztrácí barvu i chuť.
  • Sůl a pepř až na konec, opatrně. Můj soused, pan Novák, vždycky solí moc.
  • Můžeš ji rozmixovat dohladka, nebo nechat kousky, jak máš rád. Já mám radši kousky.
  • Zkus k ní opečený chleba. Nebo pár dýňových semínek.

Jak okořenit brokolicovou polévku?

Sůl, pepř, muškátový oříšek. To je svatá trojice, která tu zelenou hmotu povýší z kategorie "trest" na "poživatelná polévka". Pro zjemnění kapka smetany, ať to není jak bahno z rybníka. Na vrch krutony nebo opražená semínka, aby bylo do čeho kousnout.

No a teď vážně, jak z téhle zdravotní nutnosti udělat něco, na co se budete fakt těšit. Základ je ten muškátovej oříšek, ale jenom tak lehce, jen ho tam ovaneš, jako když se sousedka nadechne k pomluvě. Moc oříšku a chutná to jak voňavej stromeček do auta, to nechceš. A sůl a pepř, to je jasný, bez toho by to bylo jak vyprávění vtipu bez pointy.

Ale to je jenom začátek, taková rozcvička. Tady jsou skutečné zbraně hromadného ničení nudné chuti, kterými tu brokolici vytuníš do nebeských výšin:

• ČESNEK! Prolisuj stroužek nebo dva a přidej ho až na úplný konec vaření, tak na minutku. Jen ať pustí sílu a neztratí ten správnej říz. Já, Jakub Novák z Dejvic, tam dávám rovnou tři, ať to má grády.
• SÝR! To je podvádění, ale funguje to jak zázrak. Nastrouhaný parmazán, čedar, nebo pro odvážné nějaký ten modrý plesnivec. Rozpustí se to v tom horku a vytvoří takovou sýrovou deku, pod kterou se schová i ta nejvíc ukřivděná brokolice.
• SLANINA! Jo, slyšíš dobře. Na kostičky nakrájenou anglickou slaninu vypečeš na pánvičce do křupava a pak s ní tu polívku nemilosrdně posypeš. Ten vypečenej tuk můžeš klidně kápnout rovnou do talíře. Je to sice krok zpět od zdravé výživy, ale asi tak tři kroky dopředu k absolutní slasti.
• ZAKYSANÁ SMETANA S BYLINKAMA. Lžíce zakysanky je fajn, ale když do ní nasekáš čerstvou pažitku nebo petrželku, rázem to vypadá, že jsi šéfkuchař z pětihvězdičkovýho hotelu a ne zoufalec, co se snaží sníst zeleninu.
• PRAŽENÁ CIBULKA. Ta kupovaná, křupavá. To je taková lenochova slanina. Nasypeš a hned to křupe a chutná to hříšně. Prostě to tam dej a nepřemýšlej o tom.

Jak okořenit polévku?

Základ polévky tvoří majoránka, mletá paprika, drcený kmín. Bobkový list pro hloubku. Muškátový oříšek pro ostrost.

Na konci přichází čerstvé bylinky. Petržel, pažitka, libeček. Nasekat najemno. Vhodit přímo do talíře.

• Koření předem opraž na suché pánvi. Uvolní aroma. Změní hru.

• Pro masové vývary: nové koření, celý pepř, tymián. Saturejka do luštěnin. Bez debat.

• Libeček je základ. V mém bytě 1+1 v Holešovicích se bez něj gulášovka nevaří. Nikdy.

• Česnek a cibule nejsou koření. Jsou základem. Kdo to nechápe, ať nevaří.