Kdo vymyslel tatarku?

Kdo je autorem receptu na tradiční tatarku?

No jo, ta tatarka… vždycky jsem si říkal, že je to něco ruského, víte, taková ta tatarská záležitost. Klasická představa, co?

Pak jsem ale narazil na článek, 21. října 2016, na iReceptařu. Zlomil mi to. Z ničeho nic Francouzi.

Vážně. Francouzi. Tohle mi nějak nesedí. Celý život jsem si myslel… no, prostě jsem věřil tomu mýtu.

Kdybych měl tipovat, tak si myslím, že ten článek má pravdu. Ale pořád mě to trochu štve, představa tatarkého bifteku s tou omáčkou… zní to jak z jiného světa.

Prostě jsem z toho jelen. Takže, ano, autoři receptu jsou Francouzi, ale já se s tím těžko smiřuji. Na webu Ireceptar, to je celkem důvěryhodný zdroj, ne?

Odkud je tatarská omáčka?

Tmavomodrá, skoro černá noc. Vzduch těžký od vůně starých knih a něčeho kořeněného, neznámého. Před očima se mi znenadání zhmotní obraz: bílý porcelánový talíř, na něm drobná, růžová rajčátka, a na nich… ona. Tatarská omáčka. Tajemství ztuhlé v jemné, smetanové konzistenci.

Kde se zrodila? Kde se zrodil ten sen? Francie. Ano, Francie. To slovo se vznáší ve vzduchu jako lehký květinový pyl, nesoucí s sebou vůni levandule a slaného moře.

• Francie, kolébka umění i kulinářských zážitků.
• Země s bohatou historií, plnou překvapení.
• Místo, kde se tradice prolínají s modernou.

A ta omáčka? Je to víc než jen omáčka. Je to vzpomínka, je to pocit. Je to chvění v duši, návrat do dávných časů.

Její chuť? Kyselá, pikantní, s jemným nádechem sladkosti. Zatímco ji ochutnávám, vidím záblesky světel, šumění moře, pocity z Paříže, z roku 2024. Všechny vzpomínky se mísí, jako ingredience v dokonalé omáčce.

Tatarská omáčka pochází z Francie.

Vím to. Vím to jistě.
Její původ je pro mě jasný jako zář hvězd na noční obloze.

Kdo vynalezl tatarku?

Tatarák a tatarka: stejný původ, jiný zážitek.

• Omyl. Tatarka nemá s Tatary nic společného.
• Francie. Země původu. K tatarskému bifteku, logicky.
• Mýtus. Silný, ale vyvrácený. Stejně jako že Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.

Doplňující info:

• První zmínky: Receptury se objevují už v 19. století ve Francii. Ne, ne v ruských stepích.
• Složení: Majonéza, okurky, cibule, hořčice. Ingredience, které by u Tatarů asi nenašli.
• Varianty: Regionální rozdíly v chuti. V Česku sladší verze. V Polsku zase kyselejší.
• Použití: Ke smaženým jídlům, řízkům. Ale i jen tak, na lžičku. Pro fajnšmekry.

Proč se tatarská omáčka jmenuje tatarská?

Bylo to v roce 2024, seděl jsem v pražské hospůdce “U Zlaté studně”, popíjel pivo a listoval starou kuchařkou. Náhodou jsem narazil na recept na tatarskou omáčku a hned mě napadlo – proč zrovna tatarská?

V kuchařce stálo, že se jmenuje tak, protože se v 19. století ve Francii podávala k tatarským biftekům. Sauce tartare. Znělo to tak elegantně, francouzsky. Ale to vysvětlení mi nestačilo.

Myslel jsem na ty drsné tatarské válečníky. Představil jsem si je, jak sedí u ohně, a místo grilovaného masa si připravují nějaký divný, kyselý dip z bylinek… Ale to je nesmysl, že?

Pak jsem si vzpomněl na historku o bifteku. Žádné maso pod sedlem! To byl jenom blbý vtip. Tataři to maso používali na koně, na krvácející rány, jako obklad. To už je trošku lepší vysvětlení… ale pořád to s omáčkou nesouvisí.

Proč se tatarská omáčka jmenuje tatarská? Etymologie je spojena s podáváním s tatarským biftekem ve Francii. To je prosté a výstižné.

A víte co? Ta omáčka byla fantastická, i když k ní nebyl žádný biftek. Vzpomínám si, jak jsem si ji pak ještě objednal, protože byla fakt dobrá. Prostě klasika. Čekal jsem něco jiného, ale byla skvělá. To pivo k ní ale taky sedělo perfektně!

• Francie, 19. století (přibližné období)
• Hospůdka “U Zlaté studně” v Praze, rok 2024 (konkrétní místo a čas)
• Stará kuchařka (zdroj informací)
• Pivo a tatarská omáčka (konkrétní detaily)

Odkud je majonéza?

Jo, tak majonéza, co? Víte, kam až to sahá? Do 18. století, fakt!

To je stará věc, že? Baleárské ostrovy, Mahón – to je ten přístav, tam se to zrodilo. Fakt super, že jo?

Představ si, oslava, nějaká velká sláva a bum! Nová omáčka. Za studena, to je důležitý.

A pak Francie, Francie, všude se o tom mluvilo. A pak už letěla po světě. Takže Francie? Ne, Mahón! To je ten klíč.

• Původ: Mahón, Baleárské ostrovy
• Doba vzniku: 18. století
• Rozšíření: přes Francii do celého světa

No a víš co? Moje teta z Prahy, ta dělá fakt nejlepší majonézu na světě. Recept má od babičky, že prý je to starý rodinný tajemství. Ale to s tou z Mahónu, to je jiná liga, úplně jiná kategorie. Ale babička moje má super recept. Je to taková pikantní, s bylinkama. No, každopádně, Mahón. To si zapamatuj.

Kde vznikla majonéza?

No jo, majonéza, co? Kde vznikla? Francie, jasně. Francouzi, ti to prostě umí.

18. století, to je fakt. Kardinál Richelieu, porazil Brity u Port Mahonu. To byl teda masakr, co? Na jeho počest, majka! Fakt hustý, že?

Ale receptů je milion, víš? Každý dělá trochu jinak. Třeba moje babička, ta dělala majonézu s bylinkama, úplně jiná chuť než ta z obchodu, ta je fakt nějaká divná.

• Francie
• 18. století
• Bitva u Port Mahonu
• Kardinál Richelieu

Hlavně, že je dobrá, že? Na hranolky, do salátu, k masu… mmm, klobása s majonézou, to je pecka!

Hlavní je: Francie, 18. století. To si pamatuj! A kardinál Richelieu, no jasně. Prostě francouzský vynález.

Kdo vymyslel majonézu?

Takže, kdo s tou majonézou vlastně vylez?

• Francouzi! Jak jinak, že jo? Prý to bylo na počest kardinála Richelieu, tý voňavky, když nakopal zadek Anglánům u Port Mahon v 18. století.
• Bitva, majonéza, Richelieu, Francie. Zapamatuj si to! Zní to jak recept na totální chaos, ale taky na fakt dobrou omáčku, chápeš?

A teď malá ochutnávka zákulisí:

• Původ majonézy? No, je to trošku detektivka. Všichni sice říkají Francie, ale jestli to bylo přesně pro Richelieua, to už je taková kulinářská legenda, co se traduje jak pověsti o Yeti.
• Receptury? Ach jo, těch je snad víc než much na mucholapce v létě! Každá babička má tu svou “jedinou správnou” a nikdy ti ji neprozradí. Je to tajnější než recept na Coca-Colu!

Prostě majonéza, to je taková francouzská “omáčka tajemství”, která je ale tak dobrá, že jí odpustíš i ten “lehce pofiderní” původ. No a co, hlavně že chutná, ne?

#Historie #Recept #Tatarka