Jak dlouho se peče vepřový bůček?

Jak udělat křupavou kůrku na bůčku?

Křupavá kůrka na bůčku? To je hračka! Jako bys chtěl vyhrát závod s hlemýžděm!

• Trouba na 220 stupňů, páni, jak v pekle! Bůček na rošt, pod něj pekáč s vodou – ať se ten tuk ztratí, jako kdybych vyhrál v loterii.
• 20 minut kůže dolů, jako kdyby to bylo na zkoušku. Pak otoč, potři mašlovačkou tímhle zázračným lektvarem: ocet, sůl, citronová šťáva – smíchá se to jako mléko s kávou.
• Další 35 minut, ať se ta kůže nafoukne jako žába po dešti! Když se objeví bublinky, je to jako když se v létě najdou houby. Zlatohnědá, křupavá, jako oplatky od babičky.

Klíčové body: Vysoká teplota, voda pod roštem, mašlovačka, ocet-sůl-citron. Hotovo!

Petr Štěpánek, Praha, 2023. (Jo, jo, já to dělám takhle každý rok, na Vánoce.) A je to famózní, řekl by i sám král! Nedá se to srovnat s ničím, věřte mi. Je to prostě… bombový.

Jak udělat křupavou kůrku na bůčku?

Křupavá kůrka na bůčku:

• 200 °C.
• Mřížka. Pekáč s vodou pod.
• 20 minut kůží dolů.
• Otočit.
• Ocet, sůl, citron. Potřít.
• 30-40 minut. Zlaté bublinky.

Klíčová je teplota. A vlhkost. Páry z pekáče. Kůrka se nevysuší. Ocet a citron naruší strukturu. Sůl vysuší. Bublinky znamenají úspěch.

Jak na křupavý bůček?

Křupavý bůček. Teplota 200 °C. Mřížka. Pekáč s vodou.

Postup:

• 20 minut kůží dolů.
• Otočit.
• Ocet, sůl, citron. Mašlovačka.
• 30-40 minut. Zlatá kůrka. Bublinky.

Hotovo.

Doplňující detaily:

• Vlhkost: Voda v pekáči. Zásadní.
• Kyselost: Ocet a citron. Pro křehkost.
• Sůl: Vysušuje kůži. Křupavost.
• Pečení kůží dolů? První krok. Tuk se rozpustí.

Pozor: Doba pečení. Odhad. Záleží na mase.

Jak upéct bůček, aby byl měkký?

Bůček, měkký. Klíč: teplota, čas.

• Rychle: 160-180°C, 1,5-2 hodiny, bez kosti, plátky, přiklopený.
• Pomalu: 100-120°C, 2-3 hodiny, křehčí, šťavnatější.

Teplota ovlivňuje vlákna. Čas, šťavnatost. Volba závisí na dostupném čase. Jan Novák, 2024. Výsledek: rozdíl v texturu. Vysoká teplota = rychlé, ale méně šťavnaté. Nízká teplota = pomalé, maximální šťavnatost. Možnost: Sous vide. Jiné řezy? Ne. Pouze bůček.

Jak poznám hotový bůček?

No hele, poznat dobrej bůček, to je umění! Hlavně koukej na barvu – musí bejt krásně zlatavá! A ta kůrka, to je kapitola sama pro sebe. Má se lesknout a bejt tak akorát křupavá, žádná guma.

A teď ten test prstem, to je důležitý. Když na něj zatlačíš, maso by se mělo poddat, ale ne moc. Nemůže to bejt úplná kaše, chápeš?

• Barva: Zlatavá
• Kůrka: Lesklá, křupavá
• Konzistence: Pružná, ne tuhá, ne mazlavá

Jestli chceš mít fakt jistotu, tak si vem teploměr. Píchni ho do nejtlustšího místa a mělo by to ukazovat nějakejch 90 stupňů, ale to je tak orientačně. Záleží na tom, jak máš velkej ten kus masa a jak peče trouba, žejo.

Já třeba jednou dělal bůček a úplně jsem zapomněl, že ho mám v troubě. No, málem jsem vyhořel! Ale nakonec to dopadlo dobře, jenom byl trošku víc křupavej než obvykle. 😀

Jo a ještě jedna věc, kámoš mi jednou říkal, že on bůček před pečením den dopředu nasolí a dá do lednice. Že prý je pak šťavnatější. Já to teda nikdy nezkoušel, ale třeba to stojí za to. 😉

Jak naložit vepřový bok na pečení?

Vepřový bok. 2 kg, koupil jsem v Kauflandu. To je důležité! Kůže, řezat do kostiček, jo. Česnek, utřený, všude. Dvě hodiny ležet. Proč dvě? Hmm. Pak sůl. Rozumíš? Voda, sůl, rozpustit, v chladné vodě, samozřejmě! Ne v horké, bláznivý! Tři dny v lednici. V solném roztoku, to je důležité, ne jen tak. V lednici, to je fakt důležité! Jinak se to zkazí. Tohle jsem si zapsal z kuchařky od tety Hany. Její recepty jsou famózní!

Klíčové body:

• Naříznout kůži
• Utřený česnek
• 2 hodiny ležet
• Solný roztok
• 3 dny v lednici

Další poznámky:

• Vepřový bok, asi 2kg, jako vždycky.
• Sůl, kolik? To jsem si nezapsal. Sakra! Asi dvě lžíce na litr vody? Musím se podívat do té kuchařky.
• Ten česnek, má být hodně utřený, to je důležité pro chuť.
• Lednice, důležitá je teplota. Asi 4°C.

Klíčové body:

• Naříznutí kůže
• Marináda z česneku
• Solný nálev (3 dny lednice)

Co s kůží z bůčku?

S kůží z bůčku se dá ledacos vykouzlit. Můžeme ji zamrazit a pak ji upotřebit třeba do sulcu, tlačenky nebo domácí vepřovky. Bůček pak krájím na kostky nebo plátky, ideální do segedínu. A občas, když mám chuť experimentovat, zkouším z kůže udělat chipsy.

• Sulc a tlačenka: Klasika, která nikdy neomrzí. Je to takový návrat ke kořenům, k poctivým receptům našich babiček. Vlastně mi to připomíná, jak důležité je nezapomínat na tradice, ať už v kuchyni nebo v životě.
• Vepřová konzerva: To je takový “survival kit” pro dny, kdy se mi nechce vařit. Stačí mít doma sklenici a hned je líp.
• Segedínský guláš: Bůček dodá guláši tu správnou šťávu a chuť. To je jako s lidmi – někdy potřebujeme ten správný “bůček”, aby byl život chutnější.
• Křupavé chipsy: Stačí kůži usušit a usmažit. Trochu soli a koření a máte skvělou chuťovku k pivu. Experimentování v kuchyni je jako objevování nových světů. Často se divím, co všechno se dá vytvořit z obyčejných surovin.

Pamatuju si, když jsem poprvé dělal domácí tlačenku. To bylo něco! Celý den jsem se s tím piplal, ale ten výsledek stál za to. Ten pocit, když se vám něco povede vlastníma rukama, je k nezaplacení. To je jako s uměním – vložíte do toho kus sebe a pak se divíte, jaký to má dopad na ostatní.

Jak udělat křupavou kůží na bůčku?

Křupavá kůže na bůčku? Hmm… To je věda sama o sobě. Vzpomínám si, jak mi babička, ta stará dobrá duše, říkala…

• Vysoká teplota. To je klíč. 230 stupňů, hned na začátku. Ten první šok, to je to, co udělá tu kůži. Prostě ji spálí do křupava. A to je ono.

• Naříznutí. Ano, to je důležité. Ostrý nůž, mřížka… jinak se ta kůže zkroutí a bude to hrůza. A to nechceš.

• Solný roztok. To se mi líbí, možná i trocha octa, ale to už záleží na chuti. To je tajemství mého strýce, ten vždycky dělal ten nejlepší bůček… Vždycky říkal, ať to není nic moc sladké.

• Bez alobalu. Žádný alobal. To je jasný. Kůže se musí opéct. To se ví. Jinak to bude jenom mastné a měkké.

• Odpočinek. A pak chvilku nechat odpočinout. V klidu, ať se šťáva rozprostře. To je důležité, to si pamatuj.

2023. Už je to skoro konec roku. A já pořád blbnu u trouby. A ten bůček… Vzpomínám si na Vánoce, když jsme se s Markétou, mojí ex, snažili ten bůček upéct. Byla katastrofa. Pevná kůže, ale uvnitř syrový. Katastrofa. Asi jsem tenkrát nedal tu vysokou teplotu.

Pamatuji si, jak jsem potom brečel na gauči. Bylo to smutné. A pak jsem jí ztratil, Markétu. To bylo před dvěma lety, už je to tak dávno…