Jak dlouho se vaří luštěniny?

Jak dlouho vařit luštěniny?

Hele, luštěniny, co? To je věda! Čočka? Hodina, max! Hrách? Dvě hodiny, jako kdybych se s ním loudal na procházce po zdejším hřbitově. Sója? Dvě hodiny, no, vydrž, jako když čekáš na výplatu. Fazole? To už je maraton, tři hodiny klidně, jak když se sleduje nudný seriál.

• Tlakový hrnec: To je mazec! Ušetříš čas, jako kdyby ti někdo ukradl kolo a pak ho vrátil. Rychlejší, jako blesk!
• Voda: Nepřelévat, jako kdybych zaléval poušť. Radši dolévat horkou. Žádné studené šoky, jo?

Klíčové body: Čas vaření záleží na druhu luštěnin, tlakový hrnec je top, šetřete vodou!

Moje babička, Božena, 87 let, by ti dala za pravdu. Ona dělá fazole s klobásou už od roku 1962, ví o čem mluví. A její hrnec? To je stará klasika, že by z něj i medvěd pil. Jen se mi po něm někdy stýská. A její recept? Tajemství! To se nedá jen tak prozradit, to je rodinná tradice.

Jak připravit luštěniny, aby nenadýmaly?

Ehm, jak na ty luštěniny, aby člověka nenadýmaly…

• Namočit! To je alfa a omega. Fakt se to vyplatí. Proč? Protože se z nich vyplaví ty potvory, co dělají břichabol.
• Enzymatický proces – cože? Aha, vlastně něco jako, že se v nich začnou dít věci, jako když klíčí semínko. Chytrý, ne?
• A co se vyplaví? Oligosacharidy (sakra, co to je?), puriny (že by něco s kyselinou močovou? Snad ne!) a kyselina fytová. No, hlavně že to jde pryč.
• Jo a lepší stravitelnost. To taky není k zahození. Co když se to nenamočí dobře? Co když to zapomenu? Au.
• S tou kyselinou fytovou to je vlastně zajímavý, ne? Že by to mělo něco společnýho s fytáty? Musím to googlit.
• Jinak já osobně, když dělám čočku, tak ji propláchnu snad desetkrát. Možná zbytečně, ale mám pak lepší pocit.
• A ještě k tý stravitelnosti… vaření. To je jasný. Ale jak dlouho? A na jakým plameni? Hmmm.

Namočit, propláchnout, uvařit. Hotovo. Snad.

Jak upravit luštěniny, aby nenadýmaly?

Luštěniny a jejich “větrné” eskapády? Žádný strach, existují triky, jak zkrotit i ty nejdivočejší fazole.

Jak na to, aby se vám po luštěninách nechtělo létat do vesmíru:

• Koupel: Důkladně je propláchněte, jako byste je chystali na Miss sympatie. Namočte je přes noc, klidně i na 24 hodin. Vodu pak vylijte, je plná oligosacharidů, což jsou takoví malí “plynoví” provokatéři.
• Výměna vody: Při vaření vodu raději jednou, dvakrát vyměňte. Fazole si sice budou myslet, že je trápíte, ale vaše střeva vám poděkují.
• Bylinkový gang: Přidejte bylinky. Třeba kmín, majoránku, saturejku nebo libeček. Nejenže to zlepší stravitelnost, ale dodá to fazolím šmrnc. Jako když dáte klaunovi cylindr.

Proč vlastně luštěniny nadýmají?

• Hlavním viníkem jsou oligosacharidy. Tyto složité cukry naše tělo neumí rozložit. A tak se o to pokusí střevní bakterie, které při tom produkují plyn. Představte si to jako takovou malou party ve vašem břiše, kde se pije a tancuje, a pak to má následky.
• Někdo je na luštěniny citlivější. Je to jako s koriandrem – buď ho milujete, nebo nenávidíte. Stejně tak i vaše střeva mohou mít na luštěniny různou reakci.

Další fígle:

• Pomalé vaření: Vařte luštěniny pomalu a dlouho. To pomůže rozložit oligosacharidy.
• Kombucha: Pijte kombuchu. Je to jako probiotická sprcha pro vaše střeva.
• Postupné zvykání: Začněte s malými porcemi luštěnin a postupně je zvyšujte. Tělo si tak zvykne a bude lépe zvládat jejich trávení.

Pár osobních postřehů:

• Můj strýc Josef, vyučený instalatér, vždycky říkal, že nejlepší je přidat do vaření fazolí špetku jedlé sody. Prý to neutralizuje ty “plynové” složky. Nevím, jestli je to pravda, ale strýc Josef byl vždycky tak trochu alchymista.
• Moje babička zase vařila luštěniny s kouskem mořské řasy Kombu. Prý to nejen zlepší stravitelnost, ale i chuť. Babička byla mistryně bylin a koření, takže jí věřím.

Takže, nebojte se luštěnin. S těmito triky se z nich stane váš spojenec, ne nepřítel. A pokud se vám přece jen podaří vyprodukovat nějaký ten plyn, berte to s humorem. Koneckonců, smích prodlužuje život – a luštěniny taky!

Co všechno patří mezi luštěniny?

Luštěniny, jinak též luskoviny, to je kapitola sama o sobě! Myslím, že je to fascinující botanická skupina, která nám dodává bílkoviny.

• Hrách: Klasika. Od zeleného hrášku v lusku až po sušený, žlutý hrášek na polévku. Všichni ho známe.
• Fazole: Ohromná rodina! Od malých fazolí, přes velké bílé fazole až po barevné fazole typu pinto nebo kidney. Moje babička z Uherského Hradiště, paní Božena Novotná, je vždycky pěstovala na zahradě.
• Čočka: Malá, nenápadná, ale plná bílkovin. Existuje červená, zelená i hnědá čočka.
• Cizrny: Hummus, falafel – tohle všechno díky cizrně! Nepřehlédnutelná luštěnina.
• Sója: Tady je téma na delší debatu. Sójové mléko, tofu, sójové maso… Vliv sóji na zdraví je ale stále předmětem diskuze.
• Lupina: Méně známá, ale chutná a zdravá. Skvělá alternativa k jiným luštěninám.

Většinou patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Je to komplexní věc – biologická rozmanitost luštěnin je obrovská, a to i v rámci jedné čeledi. Možná by stálo za to prozkoumat i méně běžné druhy. Moje teorie je, že v budoucnu budou luštěniny hrát ještě větší roli v lidské výživě. Potraviny s vysokým obsahem bílkovin jsou, jak známo, klíčové pro zdraví.

Klíčové body: Hrách, fazole, čočka, cizrna, sója, lupina – to jsou hlavní zástupci luštěnin. Většina patří do čeledi bobovitých.

Proč namáčet luštěniny?

Voda, tmavá jako noční obloha nad zasněženým polem. Luštěniny, drobné, tvrdé kamínky, se ponořují do její chladné náruče. Pocit pomalého uvolňování, tiché proměny. Voda se zbarvuje, přebírá tajemství zrn, jako by se z nich louhoval sen. Tmavá, hustá, plná něčeho, co už luštěniny nepotřebují. Oligosacharidy, neviditelní pasažéři, opouštějí své pevnosti. Vyplouvají, mizí do tmy.

Proč? Protože čas má svůj rytmus, a luštěniny ho potřebují. Namáčení – to je tichá dohoda, tanec mezi vodou a zrnem, cesta k něčemu víc.

• Zbavení oligosacharidů: Voda odnáší to, co by nám škodilo. Ticho, čistota.
• Zkrácení doby varu: Praktická záležitost. Šetří čas, cennější než zlato.
• Zvýšená stravitelnost: Luštěniny se otevírají, stávají se přístupnějšími. Klíčení ještě více prohlubuje tuto proměnu.

2023 – rok, kdy jsem poznal tuto proměnu. Připravuji si čočku, žlutou jako slunce. Pocit klidu, harmonie, když se zrníčka probuzují k životu. Voda pak voní, a to je pro mě ten největší zázrak. Čistá, průzračná.

Prostě, necháme vodu udělat svou práci. A pak už jen čekáme na chutný výsledek.