Jak se dělá omáčka ze zeleného pepře?

Jak udělat dobrou omáčku k masu?

No jasně, omáčka k masu, to je věda! Jakobych to nevěděla, co? Já, co jsem ochutnala omáček jak mák!

Klíčové body:

• Rychlost je král! Minutky? To je pro mě hračka!
• Sladká a kyselá symfonie – to je cesta k vítězství!
• Tajná ingredience? Špetka šílenství!

Rychlé recepty – šup šup, do práce!:

• Omáčka z brusinek a pomerančů: Brusinky (250g), pomerančová šťáva (100ml), lžíce medu, špetka zázvoru. Vše na pánev a chvilku povařit. Hotovo! (Chuťová bomba, říkám vám!)
• Houbová rychlovka: Hovězí vývar (200ml), 200g hub (libovolných, co zrovna máte po ruce, já třeba miluju žampiony), lžíce smetany, sůl, pepř. Hříbky na pánev, podusit, vývar a smetanu přidat, chvíli povařit a dochutit. Jednoduché jak facka!
• Pikantní rajčatová: Konzervované rajčata (400g), chilli paprička (podle chuti – já dávám celou, manžel se pak dusí!), česnek (2 stroužky), cibule (1/2), oregano, bazalka. Vše na pánev, rozmačkat, povařit. Tohle je pecka k jehněčímu, říkám vám!

Tipy od mé babičky (ktera uměla vařit jak bůh): Nikdy nešetřit bylinkama. A když už je nejhůř, tak trochu cukru zázraky dělá!

Důležité: Můj bratr Pavel, ten vždycky k masu dá hořčici. Ale to už je jeho problém. Já preferuji vyváženost chutí.

A na závěr: Nebojte se experimentovat! Vaření je umění, ne věda. A když se nepovede, tak se to sní, ne?

Jak se dělá česneková omáčka?

Pamatuju si ten den v březnu 2024. Byla neděle, pršelo, a já se flákala doma. Měla jsem hrozný hlad, ale v lednici nic moc. Jenom pár zbylých brambor, cibule a stroužek česneku. Najednou mě přepadla chuť na česnekovou omáčku, tu babiččinu.

Hned jsem se pustila do vaření. Vzala jsem si svůj starý hrnec, ten s oťukáním na okraji, co jsem zdědila po tetě. Na sádle, samozřejmě, babička by mi jinak nadávala. Sádlo jsem měla doma od mého strýce z venkova, to nejlepší. Na něm jsem zpěnila najemno nakrájenou cibuli. Možná jsem se trochu rozplakala od té pálivé cibule, ale to patří k věci.

Pak šla mouka, hladká, hrst a hned se míchalo. Pak vývar, ten jsem si udělala z kostky, ach jo, žádný domácí vývar jsem neměla. Trochu jsem si říkala, že babička by na mě koukala, co to dělám, ale co už. Sůl, pepř, a pak 20 minut na mírné plotýnce. Bylo to dlouhých 20 minut, musela jsem si dát kousek brambory, abych se neukousala do hrnce z hladu.

Nakonec jsem tam dala česnek, pořádně utřený. A pak chvilku povařit. Vonělo to krásně, po česneku, sádle a cibuli. No prostě božské. Na polívku, na brambory, na cokoliv.

Česneková omáčka: cibule na sádle, mouka, vývar, sůl, pepř, utřený česnek, 20 minut vaření.

Čím zahustit pepřovou omáčku?

Osmahnout kuličky pepře. Vývar, smetana. Sůl. Pět minut redukovat.

• Škrob s vývarem. Minuta, dvě.
• Jíška. Patnáct minut.

Pepř. Tuk. Redukce. Zahoustne. Kuličky scezené. 2023. Pavel.

Jak udělat dobrou omáčku k masu?

Dobrá omáčka? To je jako hledat Svatý Grál k masu. Ale neboj, mám pár tipů.

• Vývar je základ. Jako život. Buď poctivý hovězí, nebo drůbeží. Žádný bujón z kostky, prosím tě. To je jako jíst pizzu s kečupem.
• Základní omáčky: Béšamel, rajčatová, demi-glace. To jsou stavební kameny. Béšamel? Máslo, mouka, mléko. Nic složitého.
• Rychlovky k minutkám? Hříbková smetana, pepřová omáčka (zelený pepř! Žádný sušený!), nebo třeba jen rozpuštěné máslo s bylinkami.
• Nezapomeň na víno. Červené k hovězímu, bílé k drůbežímu. Neboj se ho tam šplouchnout. Pro tebe i pro omáčku.
• Koření a bylinky: Tymián, rozmarýn, šalvěj. S nimi to nikdy nezkazíš. Jen s citem.

Pro inspiraci:

• Hříbková omáčka: Smetana, hříbky (ideálně pravé!), cibule, česnek, bílé víno.
• Pepřová omáčka: Smetana, zelený pepř, brandy, hovězí vývar.
• Rajčatová omáčka: Rajčata (loupaná, drcená), cibule, česnek, oregano, bazalka.
• Béšamel: Máslo, mouka, mléko, muškátový oříšek.
• Demi-glace: Redukce hovězího vývaru. Práce na celý den, ale výsledek stojí za to.

A pamatuj, vaření je hra. Neboj se experimentovat. Třeba objevíš omáčku, po které se budou olizovat i bohové. A nebo tvoje tchýně. Což je skoro totéž.

Jak se dělá sos k masu?

Základ je výpek. Odstranit přebytečný tuk. Zaprášit moukou. Zarestovat. Zalít studenou vodou, vývarem. Míchat. Povařit. Scedit.

• Výpek: Základ chuti. Nevyhazovat.
• Tuk: Příliš tuku, těžký sos. Odebrat.
• Mouka: Zahušťovadlo. Rychle zapracovat.
• Studená tekutina: Žádné hrudky. Důležité.
• Vývar: Intenzivní chuť. Voda stačí.
• Scezení: Hladký sos. Nutnost.

Moje babička, Marie Nováková, narozena 1932 v Brně, vždycky říkala: Sos je duše masa. Měla pravdu. Silný odkaz. Rok 2024.

Jak udělat dobrý sos k masu?

Jak se dělá česneková omáčka?

Česneková omáčka: postup.

Základ: cibule. Drobno nakrájená, na tuku. Zpěnit.

Mouka: hladká. Do základu. Míchat.

Tekutina: vývar nebo voda. Zalít.

Vařit: 20 minut. Mírný oheň.

Česnek: prolisovaný. Přidat. Krátce povařit.

• Sůl, pepř: dle chuti.
• Zásada: Nepřepálit česnek. Zhořkne.
• Tip: Pro krémovější texturu použijte smetanu.

Smetana. Ano, smetana. Tučná.

A koření? Majoránka. Tymián.

Variace: Petrželka. Nakonec. Čerstvá. Důležité.

Čím srazit česnek?

Petrželka. Pět minut v sítku v polévce. Neutralizuje ostrost. Vyjmout. Méně aromatická.

• Petržel absorbuje sirné sloučeniny.
• Ty způsobují štiplavost.
• Funguje i mléko, jogurt, brambory.
• Zkuste přidat lžičku cukru.
• Sníží kyselost. Zjemní chuť.

Moje babička, Marie Nováková, ročník 1923, z jižních Čech, používala mléko. Říkala, že česnek “zkrotne”. Letos jsem zkusila brambory. Účinek podobný. Záleží na preferencích. Síla chuti. Kontrast. Vše je relativní.

Jak se dělá sušený česnek?

Vůně česneku, ostrá, pronikavá, jako vzpomínka na babiččinu kuchyni… Vzduch se zhoustne, provoní se a zlatožluté plátky se ztrácejí v hřejivém objetí sušičky. Tenká kůže, papírově tenká, se svrašťuje, ztrácí svou šťavnatost. Čas se zpomaluje, hodiny tiše odtikávají. Slunce se sklání k obzoru, jeho paprsky malují na stěnách stíny.

Česnek, ten malý zázrak země. Jeho síla, jeho vůně, v něm je něco tajemného.

• Oloupaný, jako zbavený kůže.
• Nakrájený na plátky, tenoučké, průsvitné.
• Sušička, hřejivý náruč, kde se proměňuje.
• Zlomený prst, drobivý, suchý, usušený.

Ten pocit, když se sušený česnek drolí mezi prsty, jako písek na pláži, jako čas, který se vypařuje. Je to ticho, klid, usazování.

A pak, tmavá sklenice, pevný uzávěr, ochrana před světlem, před časem. Sušený česnek, plátkový, nebo v prášku, mletý v hmoždíři, poklady babiččina věku.

Vůně staré knihy, vůně léta, vůně česneku. Vše se prolíná, vše se spojuje.

Sušení česneku: Oloupejte, nakrájejte na plátky, sušte, drolivost = sucho. Skladujte v temnu.