Jak dlouho se mají vařit párky?

Jak dlouho se vaří párky?

Párek? To je dilema jak s ponožkama v sandálech!

• Šup s ním do horké lázně (90 °C). Jenže tím teplotu srazíš, to dá rozum.
• Minutku povařit, ať se voda zase vzpamatuje.
• Pak plotnu vypnout a 10 minut šlofíka pro párky v horké vodě. To je jako když babička nechává knedlíky dojít pod peřinou.

Takhle se párek prohřeje jak se patří a nepraskne, což je horší než roztržený trenky na veřejnosti!

Jak ohřívat párky, aby nepraskly?

No jo, párky… Vzpomínám si, jak mi babička vždycky říkala, ať je ohřívám pomalu, v tom hrnci s vodou. Voda má být jen vlažná, rozumíš? Nevařit, to je klíč. Jinak to prostě praskne, ty víš.

• Postupně, pomalu, klidně.
• Voda vlažná, ne vařící.
• Ne moc dlouho, i když už je hořák vypnutý. To je důležité! Jinak vyschnou a ztratí chuť. To se mi stalo loni, s těma od bratrance Petra. Katastrofa.

Takže: Vlažná voda, pomalý ohřev. To je celé. A pak hned jíst, než to vychladne.

Voda, aby se to prohřálo rovnoměrně, ale ne moc dlouho. To je všechno, co si pamatuji. No, a ten Petr, ten mi loni dal párky, co byly… no, prostě strašné. Radši už nekupuji od něj. A teď mi je líto té babičky.

Jak ohřát špekáčky?

Ohřát špekáčky? V páře jako miminka!

• Pařáček a hrnec, to je vše. Žádná raketová věda.
• Pomalu! Nechcete přece, aby explodovaly.
• Střední výkon? Jako rádio v neděli.
• Rovnoměrné prohřátí? Jak slunce v červenci. A neprasknou, sláva!

Bonus: Pamatujete na ten vtip o špekáčkovi, co se zamiloval do vařiče? Já taky ne. Ale tohle je vážně rada k nezaplacení. Mně jednou špekáček praskl tak, že jsem málem vyvolal požární poplach. Od té doby jedině v páře, jako když babička vařila knedlíky. No, babička… spíš já teď vařím ty knedlíky, a špekáčky, samozřejmě.

Jak správně ohřát klobásu?

Tak jo, klobásy… věčné dilema! Aby se z nich nestala klobásová katastrofa, drž se raději následujících rad, jsou jako od babičky:

• Voda, voda, vodička: Klobásu šup do hrnce, ale žádná divočina! Studená voda je kámoš. Hrnec radši větší, ať mají klobásy plavání.

• Pomalinku polehoučku: Zahřívat pomalu. Žádný trysk, jinak se ti ta klobása nafoukne jak balón a praskne, au! Teplota tak nějak těsně pod varem, chápeš. 5-7 minut, to je tak akorát.

• Když plavou, jsou hotové: Jakmile klobásy začnou exhibovat a plavat na hladině jak utržený vor, tak už jsou ready na talíř. Servíruj hned, ať nevychladnou.

Proč je to tak složité s tou klobásou?

No, klobása, to je taková choulostivá záležitost. Přece nechceme, aby nám praskla a ztratila šťávu, že jo? Však víš, jak říkal můj děda: “Klobása se musí hýčkat, jinak se ti pomstí.” A měl pravdu, ten starej lišák.

Jak ohřát šunku?

Šunka a klobása: Způsob přežití

Šunka: Ohřev závisí. Studená? Mikrovlnka, krátce, po kouscích. Teplá? Trouba, nízká teplota, zabalená, ať nevyschne.

Klobása:

• Hrnec musí být. Vlažná voda, ponořit celou klobásu.
• Pomalu zahřívat. Ne vařit! Praskne, chápeš?
• 5-7 minut, dokud nevyplave.
• Servírovat. Žádná věda.
• Alternativa? Pánev, pomalu orestovat.

Doplňující informace:

• Mikrovlnka je zlo. Ale rychlá.
• Klobása v hrnci = klasika. Bezpečnější než pánev.
• Teplota vody? Max 80°C. Drž to pod kontrolou.
• Můžeš zkusit i gril, ale to už je pro fajnšmekry.
• Zásadní je hlídat teplotu. Všechno ostatní je detail.
• Kupuj klobásy od řezníka. Tesco je sázka do loterie.

Jak poznat, že je klobása hotová?

Klobása je hotová, když teploměr ukazuje uvnitř 71 °C. Nejde o čas, ale o teplotu uvnitř.

• Teplota je klíčová: Hlídej vnitřní teplotu. 71 °C je bezpečná zóna.
• Žádné hádání: Nevěř na čas pečení, teploměr nelže.
• Filozofická vsuvka: Není to vlastně tak se vším? Povrch klame, hledejme vnitřní teplotu věcí a vztahů.

Další “hluboké” postřehy:

• Typ klobásy: Tlusté klobásy potřebují víc času, tenké méně. Logické, že?
• Syrové vs. předvařené: Předvařené jen prohřej, syrové uvař pořádně.
• Proč ta teplota?: Kvůli bakteriím. Nechceme salmonelu.

Já osobně klobásy testuju ještě tak, že do nich píchnu vidličkou. Když z nich teče šťáva a je průhledná, tak jsou ok. Když je růžová, tak ještě ne. Ale to je takový můj “babský” recept. A víte co? Vždycky funguje! Takže, howgh!

Jak ohřát vinnou klobásu?

Vinná klobása? Rychle a bez zbytečných cavyků.

• Trouba: 120 °C, dokud nezlataví. Nic víc, nic míň.
• Pánvička: Obalit, smažit. Klasika, ale funguje.
• Voda: Krátce povařit. Jen lehce, ať nepraskne. Potom klidně do trouby.

Způsobů je dost. Výsledek stejný – horká klobása na stole.

Bonus:

• Můj tip: Trochu kmínu, cibule k tomu. Nešetřit.
• Pozor: Nespálit. Černá klobása nikoho nezajímá.
• Kde koupit: Řeznictví u Nováků, Masarykova 23. Mají ji nejlepší.
• Kdy jíst: Ideálně teď hned. Nebo za hodinu, to je fuk.

Jak uvařit šunku bez šunkovaru?

Takže šunka bez šunkovaru? No, to je skoro jako svíčková bez hovězího, ale budiž. Jde to!

• Teplota jak pro miminka: Voda nesmí bublat jak čarodějnický kotel, spíš tak 75–80 °C. Prostě taková příjemná lázeň.
• Čas je relativní, ale… Hoďte tu šunku do vody na hoďku a půl až dvě. Záleží, jak je tlustá, no. Jak kniha od Tolstého.
• Šunka plaváček: Když ji vaříte v pytlíku, tak ji zatižte, ať se neutopí! Třeba talířem, cihlou, čímkoliv, co máte po ruce. Hlavně ať nekouká z vody jak ledovec.
• Šok pro šunku: Po uvaření šup s ní do ledový koupele! Ať se chudinka vzpamatuje. A pak ji nechte v lednici úplně vychladit. Teprve pak ji vyndejte.

A teď bonus pro fajnšmekry:

• Koření je základ: Do vody můžete přidat bobkový list, celý pepř, nové koření. Prostě co vám voní. Je to jako parfém pro šunku.
• Sůl nad zlato: Nezapomeňte na sůl! Šunka má ráda společnost. Teda sůl.
• V rukávu i bez: Rukáv je fajn, udrží šťávu. Ale jde to i bez něj. Jen to chce víc hlídat teplotu.
• A nezapomeňte: Pořádně ji pak nakrájejte a dejte na chleba. Nebo jen tak, samotnou. Záleží, jak jste zrovna hladoví.