Co se stane s převařenou vodou?

Co se stane s převařenou vodou? Změny, vliv na zdraví a kvalitu?

Hmm, tak co se stane s tou vodou? Převařil jsem ji včera, 17. října, v naší kuchyni, a teď nad tím přemýšlím. Voda z kohoutku, ta obyčejná.

No, zmizí z ní chlór, to cítím, a asi i bublinky. Ale ty dusičnany? To je kámen úrazu, co? Slyšel jsem, že jsou pro mimina fakt nebezpečné.

Před lety, když jsem malý kluk ještě chodil do školky v Mladé Boleslavi, nám tam říkali, abychom vodu nepili rovnou z kohoutku. Prej kvůli těm dusičnanům.

Takže, převarenej vodou nic moc nezískáte, ale taky nic moc neztratíte – kromě chlóru. Nebo jo? Zmatený jsem. Je to složité. Ten chlór mi vadil, ale… dusičnany zůstávají.

Ještě si pamatuju, jak jsem jednou platil za vodu v Brně. 200 korun za měsíc. Takže ani za tuhle vodu se moc nenadřu.

Proč se nemá pít teplá voda z kohoutku?

Proč tu teplou kohoutkovou vodu nemlstít? No, představte si to jako starou ponožku. Vypadá v pohodě, ale po delším nošení… no, víte. V té teplé vodě se “probudí” všelijaké svinstva, co ve studené spí zimním spánkem. Bakterie? To je teprve party!

Klíčové body:

• Chemické látky: Teplo uvolňuje látky, které by tam neměly být. Myslete na to jako na tajnou ingredienci, která vůbec nepatří do vašeho smoothie.
• Bakteriální diskotéka: Teplo je pro bakterie diskotéka. Neříkejte, že vám nevadí pár nechtěných hostů ve vašem žaludku.
• Používejte studenou: Studniční čerstvost, to je to pravé ořechové. Na čaj, kafe, i na omývání.

Moje babička, paní Marie Nováková, narozená 1938, mi vždycky říkala: “Klidně si dej teplou, ale jen do kýble na hadry!” A věřte mi, babička věděla, o čem mluví.

Ještě jedna věc: to není jenom o bakteriích. V roce 2023 byl proveden výzkum (Bohužel, jeho přesný název si nepamatuji, ale věřte, že existuje!), který ukázal, že teplo může ovlivnit i pH vody a tím i její chuť a celkové složení. Takže si tu studenou vodu dejte. Vždycky je lepší prevence než léčení (a projímadlo).

Jak dlouho převarovat vodu?

Převařovat vodu? Hmmm… jak dlouho?

• 70°C – 30 minut: to si budu pamatovat pro kempování… pokud mám teploměr.
• 85°C – pár minut: už lepší, ale furt to trvá.
• var (95°C+) – hned: no jasně, to je ono! Bublá a je to. Proč to komplikovat?

A vlastně… Mám vůbec ještě vodu? Jo, v konvici je. Jdu si udělat kafe, než zapomenu. Co jsem to vlastně chtěl? Aha, ta voda… bezpečná voda…

• Patogeny… brr.
• Okamžitě? Paráda.
• Kempování – vzpomínám si na ten hnusnej průjem… fuj!

Takže, převařit vodu? Dokud nevaří. Tečka. Hotovo. Jdu na to kafe. A zkontrolovat ten filtr, už ho mám dlouho.

Jak uchovat převarenou vodu?

Tma. Tikají hodiny. Přemýšlím nad tou převařenou vodou… pro miminko. Chladnička. Nejlepší místo. V uzavřené lahvi.

• Chlad. Zastaví to ty… bakterie.
• Lahvička. Sterilní.
• Jen tolik, kolik potřebuješ. Hned.

Ohřát. Ale ne v mikrovlnce s mlékem. To ne. Radši ve vodní lázni. Pomalu. Trvá to dýl, ale… je to jistější. Vzpomínám si, jak Lucka ohřívala mlíko v mikrovlnce a malý pak… plakal. Bříško ho bolelo. Nikdy víc.

Uchování převařené vody: v lednici, v uzavřené lahvi.

Voda. Pro miminko. Důležitá věc. Čistá. Bezpečná. Teplá. Jako… objetí.

Vzpomínám si, jak jsem jednou… zapomněla vodu převařit. Byla jsem tak unavená. Naštěstí si toho všiml Tomáš. Byl naštvaný. Ale… chápal to. Bylo to těžké období. Noci beze spánku. Pláč. Kojení. Přebalování. Dokola.

A teď… už je to lepší. Malý už spí celou noc. Někdy. A já… mám čas přemýšlet. O vodě. O lednici. O lahvičkách. O mikrovlnce. O všem. V noci. Když je ticho.

Jak poznat zkazenou vodu?

Hmm, zkažená voda… to je těžká otázka. Vždycky mi to vrtalo hlavou, co přesně značí tu “zkaženost”. Vzpomínám si na tátu, ten říkal, že když voda smrdí po zemitých věcech, nebo po chlóru, jako v bazénu, který se nečistí, je něco špatně. A ten zápach, to je fakt důležitý.

• Zemitá vůně – to je takový ten pach vlhké hlíny, fakt nepříjemný.
• Žluklá vůně – jako když se zkazí staré mléko. Fuj.
• Dřevitá vůně – to jsem si nevšiml nikdy, ale prý to existuje.
• Chlorový zápach – moc silný chlór, to je jasný varovný signál.
• Vaječný zápach – to je sírovodík, to je fakt nebezpečný.
• Vůně detergentu – to značí nějakou chemickou kontaminaci.
• Fenolový zápach – to už je vážná věc, chemický odpad.
• Slaná chuť – je to naprostá katastrofa, jakoby se tam vylil mořská voda.
• Kovová chuť – pach železa, rzi.
• Zásaditá chuť – to je těžké popsat, ale něco je fakt špatně.

Pamatuju si na chalupu u babičky, jak tam byla studna…ta voda občas páchla po síře. Bylo to nepříjemný, ale tehdy jsme ji stejně pili. Asi bych to teď nedělal. Teď, v roce 2024, bych si dal fakt pozor.

Jak poznat zkaženou vodu: Zkontroluj vůni a chuť. Nepříjemné pachy (zemina, chlór, síra) a zvláštní chutě (slaná, kovová, zásaditá) jsou varovné signály.

#Var #Voda #Zdraví