Jak dlouho se vaří prejt?

Jak připravit jelitový prejt?

Jelitový prejt? Hmm, to zní jako výzva! Představte si to: šťavnaté, voňavé… jako malá, chutná bomba.

• Krok 1: Jelitová extrakce. Cibulka jen pro ozdobu, hlavní je ten kulinářský tanec s jelitovým obsahem. Vyndat, vymačkat, jako když se zbavujete nepříjemného vztahu – s opatrností, ale důrazem. Vidlička? Ideální nástroj pro kulinární terorii.

• Krok 2: Vejce do hry. Rozšlehaná vejce – jako žloutkový balet, kde každé vlnění míchání přináší další vrstvu chuti. Míchejte, dokud se nesrazí – jako když si snažíte srovnat myšlenky po náročném dni.

• Krok 3: Kořenící symfonie. Sůl, pepř, česnek, majoránka – klasické kvarteto, které pozdvihne prejt k symfonickému zážitku. Experimentujte! Moje teta Božena přidává ještě špetku kmínu, tvrdí, že to dodá hloubku… jako dobrý román.

• Krok 4: Servírování. Na chlebu, s chlebem, jako plátno pro umění. Je to tak všestranné, že se mi vybavují ty vzpomínky na prázdniny u babičky. Moje babička Růžena, byla mistryně!

Klíčové body:

• Jemné zpracování: Nemačkejte příliš silně, prejt by se mohl naštvat!
• Teplota: Důležité je správné prohřátí, ne spálení.
• Koření: Experimentujte s bylinkami. Klidně přidejte i trochu chilli pro dravější chuť.

Dodatek: Můj kamarád Pavel tvrdí, že nejlepší prejt je ten z vlastnoručně vyrobených jelit. Nezkoušel jsem, ale zní to slibně. Asi si to příště vyzkouším.

Jak připravit kupovaný prejt?

Prejt? Kupovanej… jo, znám to.

Na pánvi olej, cibulka do sklovita.

• Prejt: Rozdrobit vidličkou.
• Koření: Sůl, pepř, majoránka.
• Opečení: Dozlatova.

Prostě to promícháš, no. Trochu orestovat…

Jako když děláš míchaný vajíčka, akorát… prejt.

Kupovaný… no, není to jako od babičky, že jo. Ale dá se to.

• Babička: Dělala to s láskou, proto to chutnalo líp.
• Dneska: Spíš o tom, aby člověk zahnal hlad.
• Koření: Někdy tam šoupnu i trochu kmínu, nevím proč. Prostě mě to napadne.

Nechci ti kecat, jo.

Jak upéct jitrnice a jelita, aby nepraskly?

Aby jitrnice a jelita nepraskaly při opékání, existuje fígl. Dvě minuty v horké vodě (tak 70-80 °C), osušit a pak na pánev.

Proč to funguje? Teplo z vody pomůže uvolnit obal a snížit tlak páry uvnitř. Osušení je důležité, protože voda na povrchu by se v horkém oleji prskala. To je takový malý kulinářský trik, něco jako když se snažíme pochopit, proč některé věci fungují, a jiné ne.

• Ponoření do horké vody: Uvolní se obal.
• Osušení: Eliminace prskání.
• Smažení: Dozlatova.

Je to vlastně taková malá alchymie. Transformace obyčejné klobásky v kulinářský zážitek. A přemýšlím, jestli i v životě nefunguje podobný princip – nejdřív trochu horké vody, pak osušit, a nakonec se rozzářit.

Jak upéct jelito na pánvi?

Jé, jelito na pánvi! To je výzva. Na pekáč? To je divný, ne? Já to dělám jinak. Propichovat? Jasně, aby se to nepálilo. Ale špejlí? Nožíkem, to je lepší. Ten mám po dědovi, ostrý jak břitva.

• Na pánvi s trochou oleje. Sádlo? To asi taky půjde.
• Střední oheň, ať se to pěkně orestuje ze všech stran.
• Pak dolít trochu vody, jen tak na dno, ať se to dusí.
• Zakrýt pokličkou, asi 20 minut, tak. Kdyby se to připalovalo, tak víc vody.
• A pak už jen odkryté, aby se to krásně dopieklo a zhnědlo.

To je celé! Cože? 200 stupňů? Na pánvi? To se mi zdá moc. Já to dělám na plynu, tak to hlídám. Moje babička, ta to dělala na plotně, takhle. A vždycky jí to chutnalo. Ani by se jí nelíbilo to pečení v troubě. A co ta voda? Ta je důležitá, aby se to nevysušilo. A to zelí? K tomu se to skvěle hodí. Ale na pánvi, to je jiná liga. Petržele, kmín? Taky dobrý.

Klíčové body: Propichovat, olej/sádlo, střední oheň, voda, dusit, opéct dozlatova.

Jak dlouho se dělá jitrnice?

Jitrnice? No, dělám to takhle:

• Prejt do střívek. Zašpejlovat! (hlavně nezapomenout).
• Táhnu to ve vývaru, jakože pomalu vařím. 10-15 minut.
• Když vyplavou a špejle jde otočit, hotovo? Snad jo.
• Studená voda a do chladu. A ztuhnout.

Je to fakt 10-15 minut? Není to málo? Nebo moc? Minule to bylo nějaký divný… a sakra!

Důležité:

• Střívka – mám ty správný? Ten typ!
• Vývar – musí bejt fakt masovej, jo? Nebo stačí bujon?
• Chlad – fakt chlad, ne jenom takovej polochlad? Lednice stačí?
• Nezapomenout na sůl! To bych se zase nasral.
• Špejle! Musí bejt ostrý, jinak to střívko praskne. Au!
• Prejt – nekoupit nějakej blivajz!
• Teplota – vývar nesmí vřít, jen táhnout! Sakra práce!
• Skladování – jak dlouho to vydrží? 3 dny? 5?
• Recept – ten od babičky byl nejlepší, ale kde ho mám?
• A vůbec, proč se s tím dělám? Koupit v krámě je jednodušší… neee, domácí je domácí!

Jak nejlépe ohřát jitrnice?

Pamatuju si ten den, bylo to loni na Vánoce, asi 26. prosince. Byli jsme u babičky na Štědrý den a zbyly nám jitrnice. No a babička, ta je prostě královna kuchyně, ale ten její způsob ohřívání…

Na pánvi, říkala, ale ta její pánev, to je taková stará litina, co má asi tak padesát let. Kdysi jí dával děda do výbavy. A sádlo, vždycky sádlo. Lžíci, dvě, to už záleželo na jejím rozmaru. No a pak to praskalo. Jitrnice, jelita, všechno. Bylo to strašné. Byla jsem u toho a říkala jsem si, tohle fakt nechci nikdy dělat.

Potom jsem zkusila troubu. 160-170 stupňů, to jsem si zapamatovala. Letos už jsem si jitrnice ohřívala sama a trouba je prostě lepší. Křupavá kůrčička, žádné praskání.

Nejlepší ohřátí jitrnic: trouba 160-170°C.

Jak správně udělat jitrnici?

Střední teplota. Trocha sádla. Poklička. Zlatohnědá. Toť vše.

• Sádlo: Prevence připálení. Množství dle potřeby.
• Teplota: Střední. Ne příliš vysoká.
• Poklička: Zajišťuje rovnoměrné propečení.
• Výsledek: Zlatohnědá kůrka. Bez prasklin.

Problém s praskáním? Nedostatečné propečení. Nebo příliš vysoká teplota. Jednoduché.

Jan Novák, 27.10.2024, 14:37. Zkušenosti s pečením jitrnic od roku 2018. Praxe potvrzuje efektivitu.

Jak dlouho smažit jelito?

Jelítka? Vařit, ne smažit, proboha! 30 minut v lázni těsně pod varem (90 °C) a pak už jen pozorovat tu radostnou flotilu. Jsou hotová, když si spokojeně plavou, jako když si důchodci obsadí lehátka u Mácháče.

• Teplota: 90 °C, ne víc, ať neprasknou, potvůrky.
• Čas: Půl hoďky stačí.
• Signál: Plavou! Jak Titanik, ale s lepším koncem.

Když už jsme u těch “doplňujících informací” (jako by samotná jelítka nebyla dostatečně informativní), věděli jste, že správný řezník pozná, jestli jsou jelítka hotová už jenom podle toho, jak mu voní ruce? Teda…alespoň to tvrdil můj děda. A děda měl vždycky pravdu, zvlášť když šlo o jídlo.

Jo, a špejle? Nezapomeňte na ně. Jinak budete mít jelítkovou polívku. A to nechcete. Věřte mi.

Jak udělat jelito na pánvi?

Jelito na pánvi? To je hračka! Jako když dělám palačinky, jen s trochou toho… no, víte, jelita. Nejdřív si tu cibulku orestuju, až je zlatá jak můj starý hrnec na kafe – a to už je něco! Pak tam vrazím to jelito, jako by to bylo nějaké malé, zlobivé prase. Rozmačkám ho vidličkou, aby se to pořádně spojilo, jako když Míša kdysi míchal barvičky. No a pak ta vajíčka – šlehat je musíme, jako by se blížila nějaká apokalypsa a my museli zachránit svět. A koření? Sůl, pepř, česnek – jakože máma nějaké to “tajné koření” nepoužívá! A majoránka, samozřejmě! To je základ všeho! Hotovo!

• Základní suroviny: Jelito, cibule, vejce, sádlo/olej, sůl, pepř, česnek, majoránka.
• Postup: Cibuli orestovat, jelito přidat a rozmačkat, přidat vejce a za stálého míchání srazit, okořenit.
• Tip od Jardy z Buchlovic: Trocha sladké papriky dodá famózní chuť!
• Upozornění: Hrozí riziko zvýšené produkce šťastných chrupů u konzumentů.

Jen pro informaci: Jarda z Buchlovic je můj strýc, který má na jelito vlastní recepturu a je schopen ho dělat i poslepu. A Míša je můj synovec, umělec.

Jaké koření se dává do jitrnic?

Koření do jitrnic? No jasně! Vždycky to dělám podle receptu babičky. Je to sice piplačka, ale ta chuť! Fakt, stojí to za to. Pamatuju si, jak jsme s ní jednou o Vánocích dělali jitrnice. Já byl malej kluk, takovej uťáplej, ale babička mě nechala míchat to koření. To byl zážitek! Vonělo to po celým baráku. Fakt super vzpomínka. A co se tam vlastně dává? Už si to přesně nepamatuju, ale vždycky tam patří:

• Česnek: Fakt hodně! (15 g na kilo masa)
• Sůl: Bez tý to nejde (20 g)
• Pepř: Klasika, mletej (1,5 g)
• Majoránka: Dělá to vůni (1 g)
• Nový koření: Trošku (0,5 g)
• Zázvor: Mletý, špetičku (půl lžičky)

A babička tam občas přidávala i špetku kmínu. Jo a taky si pamatuju, že říkala, že to koření se musí dobře promíchat s masem. Žádný šizení! Jinak to nebude ono. A ty střívka? To byla vždycky sranda. Ale fuj, smrděly! Ale co, k jitrnicím to patří.