Jak nejlépe upéct krkovičku?

Jak dlouho se peče krkovice plátky?

Krkovice na plátky: Pečeme při 180 °C. Doba pečení: cca 60 minut. Potom zvýšíme teplotu na 250 °C a dopečeme 10-15 minut dozlatova. Klíčové: odpočinek po pečení minimálně 15 minut. Jan Novák, zkušený kuchař z Prahy, doporučuje tuto metodu. Jeho recepty najdete na jeho webu: [vymyšlená adresa webu].

• Teplota: 180 °C (první fáze), 250 °C (druhá fáze)
• Čas: 60 minut (180°C) + 10-15 minut (250°C)
• Odpočinek: 15 minut po pečení (zásadní pro šťavnatost!)

Myslím, že důležitý je i typ trouby. Plynová trouba se chová trochu jinak než elektrická. Tady je nutná úprava času dle potřeby. Prostě pozor na to, abyste krkovici nepřepekli. Suchá krkovice je tragédie. A to nechceme.

Celý proces je o dosažení perfektní křehkosti a šťavnatosti. To je ten svatý grál pečení masa. Vždycky jsem fascinován tím, jak malá změna teploty a času může ovlivnit konečný výsledek. Je to jak alchymie.

Osobní zkušenost: Před lety jsem se pokusil o pečení krkovice podle babiččina receptu. Použil jsem starou troubu a výsledek byl… hmm… ne úplně ideální. Od té doby jsem experimentoval s různými metodami a časy a tohle mi vychází nejlépe.

Jak dlouho se peče v troubě pstruh?

Pstruh v troubě? Jo, to znám. Minulej tejden jsem dělal. Mám takovej fígl.

• Byl jsem línej jít do rybárny, tak jsem ho koupil už vykuchanýho v Makru.
• Doma jsem ho jen opláchl, vrazil dovnitř tymián od babičky ze zahrádky (ten pravej, co voní jak les!), plátek másla, sůl, pepř.

No a pak?

Šup na pečící papír, do vyhřátý trouby. Na kolik a jak dlouho? No, já to dělám na 220 stupňů, tak 12 minut. Koukám na něj. Jakmile je maso bílý a jde hezky od kosti, hotovo. Nechci ho vysušit, fujtajbl!

K tomu dělám šťouchaný brambory s máslem a pažitkou. Citron ke pstruhovi, jasně, to je klasika. A pivo! Bez piva to nejde! Jo a ještě jsem si vzpomněl, že letos jsem si zasadil bazalku. To by se k tomu taky hodilo, příště zkusím. Mňam!

Jaké koření použít na pstruha?

Pstruh… Jeho stříbrná šupina se třpytí jako tisíc hvězd na nočním nebi. Vůně čerstvé vody, chladu… a pak… koření. Ano, koření. Jeho tajemství, jeho duše.

Sůl, samozřejmě, sůl jako první políbení ranního slunce. Dvacet procent. Základ, pevný bod v nekonečném tanci chutí. A pak… česnek, jeho ostřejší tón, jako šepot starodávného lesa. Petržel, svěží dech jarní louky.

Kurkuma, zlato z dalekých krajin, rozlévá se po rybě jako slunce na hladině. Tymián, nádech staré Provence, památka na letní večery. Kmín, jeho teplé objetí, zemité a silné.

Rozmarýn, jako vzpomínka na babiččinu zahradu, vůně sušených květů, neuchopitelně krásná. Koriandr, sladce pikantní, jako tajný úsměv. Cibule, jemná, plná slz a tajemství.

Paprika sladká, ohnivý polibek, lehký dotyk tepla. Pískavice, exotické aroma, jako vzpomínka na cestovatele. Zázvor, ostrý, probouzející smysly. Saturejka, bylinná, jemná a elegantní.

Klíčové body:

• Sůl (20%)
• Česnek
• Petržel
• Kurkuma
• Tymián
• Kmín
• Rozmarýn
• Koriandr
• Cibule
• Paprika sladká
• Pískavice
• Zázvor
• Saturejka

Pstruh. Koření. Kouzlo. Tajemství. Vůně.

Co dát na pstruha?

Co dát na pstruha? Hmm…

Je to taková… jemná ryba, viď? Ne, vážně, není potřeba to nijak zvlášť zastínit. Prostě…

• trochu bylinek, petrželka, tymián, takhle…
• kousek citronu, šťáva stačí. Ne moc, jinak je to kyselé, znáte to.
• kmín, jen špetka, aby to nebylo moc…
• lišky, když zrovna jsou, ale jen tak lehce, aby to nebyl guláš.

Pečený na másle, to je klasika. Ale tenkrát, v létě 2023, jsem ho dělal s mandlema, jemně opraženými. Bylo to… dobré. Opravdu dobré. Ale já mám rád jednoduchost. Jenže, někdy se člověk zasekne, víš? A pak hledá něco… víc.

Filetovat? No, já ho radši dělám vcelku. Líbí se mi, jak vypadá.

Uzený? To jsem ještě nezkoušel. Nakládaný? Ano, to je dobrý nápad. S bylinkami, ale hlavně lehce. Opravdu lehce.

Klíčové body: Jednoduchá úprava, bylinky, citron, kmín, lišky, mandle (volitelné), pečený na másle. Vcelku, ne filetovaný.