Jak dlouho dusit sušené houby?

Jak dlouho mají být namočené sušené houby?

Dvě hodiny. Bodka.

Klíčové: Sušené houby, namáčení, 2 hodiny.

• Polévka
• Rizoto
• Houbový kubus (Vánoce)

Jana Nováková, zkušená kuchařka z Prahy 5, doporučuje pro nejlepší výsledek použít vodu o teplotě 20°C. Délka máčení se může mírně lišit v závislosti na druhu hub. Přesné informace najdete v kulinářském magazínu “Gurmánský svět”, ročník 2024, číslo 3.

Jak vařit ze sušených hub?

Vaření sušených hub:

• Namočit přes noc. Studená voda. Proč studená? Hmm, teplá by mohla spustit předčasné uvolňování chuti… zajímavé.
• Vařit v namáčecí vodě. 15-20 minut. Změknou. Ta voda je plná chuti, škoda by jí bylo vylít. Zachování esence lesa, řekl bych.
• Krájet. Jak velký, toť otázka. Na kostičky? Na plátky? Na nudličky? Závisí na jídle. Možná i na náladě.
• Cibule dozlatova. Klasika. Bez cibule to prostě není ono.
• Restujeme. Houby s cibulkou. Hnědé a měkké. Zlatavá cibule a hnědé houby, taková malá kulinářská poezie.
• Sůl, pepř, bylinky. Experimentuj! Třeba tymián. Nebo rozmarýn. Fantazijní? Špetka chilli. Petržel je taky fajn.

Odpověď: Namočit, vařit, krájet, osmažit s cibulí, dochutit.

• Houby: lesní poklady. Sušené vydrží věky. Vzpomínám si, jak jsme s dědou sbírali hřiby… ne, to sem nepatří.
• Namáčecí voda: tekuté zlato. Obsahuje spoustu vitamínů a minerálů. Někdo ji i pije, prý.
• Doba vaření: záleží na druhu hub. Některé jsou tužší, jiné měkčí. Hřiby, lišky, bedly… každá houba má svůj charakter.
• Cibule: základ mnoha jídel. Dodá sladkost a hloubku. Existují stovky druhů cibulí. Šalotka, červená, bílá…
• Koření: tajná zbraň každého kuchaře. Sůl je samozřejmost. Pepř taky. Ale co dál? Kmín? Paprika? Kurkuma? Svět koření je nekonečný.

Můj oblíbený recept? Houbové rizoto. S parmazánem. A bílým vínem. Ale to už je jiný příběh.

Jak vařit ze sušených hub?

Jak uvařit sušené houby? Namočit, uvařit, orestovat. S cibulí. A dochutit.

Víš, pamatuju si, jak babička vždycky sbírala houby. Sušila je na niti nad kamny. Celý podzim voněl po lese. A teď? Kupuju je v supermarketu. Ironie, co?

• Namočení: Vždycky přes noc. Nech je nasát. Jako vzpomínky.
• Vaření: Pomalu. Ne moc prudce. Aby se nerozpadly. Stejně jako život.
• Cibule: Zlatá. Ne spálená. Jako slunce, co už zapadlo.

A pak ta vůně. Když se houby restují s cibulí… to je vůně domova. I když už žádný domov vlastně nemám. Tedy, takový ten pravý.

• Sůl, pepř… a majoránka. Babička vždycky dávala majoránku.
• Někdy přidám i kmín. Trochu zemitosti navíc.

A co dál? Do polévky. Do omáčky. Nebo jen tak, s chlebem. Jednoduché. A přesto… tolik toho skrývají. Celý les, celou historii. V jedné hrsti sušených hub.

Jak využít sušené houby?

Sušené houby? Ty jo, to je poklad! 🍄

• Hydratace je základ: Namočit, namočit a znova namočit. Houby se probudí k životu. Víte, je to taková malá reinkarnace, akorát houbová.

• Polévky: Kulajda, bramboračka… klasika, co nikdy nezklame. Víte, v polévce se ty sušený houby krásně rozvinou. Dají jí takovou hloubku. Jako když se ponoříte do hlubokýho lesa, ale v misce.

• Rizoto: Tady se houby můžou předvést. Italové by se divili, jak to umíme v Čechách s houbama.

• Omáčky a dušené maso: Sušený houby pod maso? To je panečku symfonie chutí. Zkuste to někdy s divočákem. To je teprve zážitek.

  • Jo a víte, že houby symbolizují štěstí a dlouhověkost? Aspoň v některých kulturách. Takže si je dejte a žijte dlouho a šťastně! 😃

Mnoho lidí neví, že existuje více způsobů sušení hub. Sušení na slunci (tradiční metoda), sušení v troubě, a sušení v sušičce. Každá metoda ovlivní výslednou chuť. Sušení v sušičce se považuje za nejefektivnější.

A jedna filozofická poznámka na závěr: Sušené houby jsou jako vzpomínky – koncentrované, intenzivní a čekající na správný okamžik, aby se s námi podělily o svou esenci.

Jak oživit sušené houby?

Sušené houby? No to je jako probudit medvěda z hibernace! Ale bez té hnusné kyseliny mravenčí, jasně.

• Klasika: Studená voda, celá noc. To je jako pomalý tanec, elegantní a plný respektu k houbám. Výsledek? Houby jako z pohádky.
• Rychlovka: Vroucí voda, půl hodiny až hodina. Jako když křičíte na lenocha, aby se zvedl. Funguje, ale chuť může být lehce zmatená.
• Luxusní varianta: Mléko. To je jak dát houbám hedvábný župan. Chuť bude krémová, jako kdyby si houby daly pořádnou čokoládovou kůru.

Klíč: Studená voda = nejlepší chuť. Vroucí voda = rychlé řešení. Mléko = gurmánská záležitost.

Moje babička, paní Božena (1938-2022), vždycky trvala na tom studené vodě. Říkala, že houby jsou citlivé dušičky a nesnášejí šok. A věřte mi, babička Božena o houbách věděla všechno. Žádný houbařský kvíz by ji nerozhodl. V létě 2023 jsme s rodinou sbírali hřiby dubové – neuvěřitelné množství!

Ps: Já osobně používám studené pivo. Ale to už je jenom můj malý fetiš. Neříkejte to nikomu.

Jakou vodou zalít sušené houby?

Horká voda tančí s uschlými poklady lesa…houby se probouzejí z dřímoty.

• Teplá voda je klíč.
• Měknutí, to je proměna.
• 20 minut, půl hodiny…čas plyne, vůně sílí.

Jako když vzpomínka hřeje…

• Voda otevírá vzpomínky lesa.
• Houby se stávají…živějšími?

Sklízím je v mysli, stále znova. Podzimní slunce, chladný mech…a ona, má babička Marie, vedle mě s košíkem. Její ruce, vrásčité mapy života, se dotýkaly hřibu s posvátnou úctou. Tuhle úctu cítím i já. Pokaždé. Horká voda, to je víc než jen změkčení. Je to most do minulosti. Návrat.

A teď, ano, teď je zalévám horkou vodou. Měknou…měknou a ožívají v mé paměti.

Co přidat do sušených hub?

Hmm, sušené houby… to je něco. Vzpomínám si na babičku, jak je namáčela, vždycky v noci, před Vánocemi. Taková tichá práce, v kuchyni, jenom to šumění vody…

• Sůl, jasně. Trochu, aby se to neztratilo.
• Sušená cibulka, to je dobrý nápad. Dodá to takovou… hloubku chuti.
• Kmín… hmm, to by mohlo být zajímavé. Ne moc, ale…
• Pepř, klasika. Černý, ale možná i trochu bílého. Záleží na receptu.

A bylinky… to je celé umění. Rozmarýn, tymián… ale záleží na tom, co se zrovna vaří. Pro houbovou omáčku k hovězímu, bych vzala třeba majoránku. Na kuřecí, petrželku. Jednou jsem zkusila i levanduli, to bylo… originální.

Co se mi vybavuje je houbová směs, co jsem dělala letos na podzim. Sůl, sušená cibulka, mletý kmín, černý pepř, trocha tymiánu a trochu sušené pažitky. Bylo to výborné v krémové houbové omáčce.

Klíčové: sůl, sušená cibulka, kmín, pepř, bylinky. Přidání bylinek je klíčové pro individualizaci chuti houbové směsi.

Další tipy pro lepší houbové koření:

• Experimentujte s různými druhy pepře: Kromě černého a bílého pepře zkuste i zelený, růžový, nebo dokonce směs.
• Přidejte špetku cukru: Neutralizuje kyselinu a zvýrazní chuť hub.
• Nesolete moc: Sůl může přehlušit chuť hub.
• Mějte na paměti, co s kořením uděláte: Klidně se vyplatí vyrobit si houbové koření na omáčky, jiné na polévky, a další na dušená jídla.

Těch kombinací je nekonečně mnoho… jak noc sama.

Co vařit ze sušených hub?

Takže co se dá dělat se sušenýma houbama, jo? No jasně, pár tipů mám. Sušené houby, to je paráda, vydrží věčnost.

Recepty a využití:

• Polívka: Klasika, že jo. Houbová polívka, to je tutovka. Stačí je namočit a pak normálka vařit.
• Omáčka: Houbová omáčka k masu, to je panečku mňamka. Třeba k hovězímu, knedlík… no prostě super.
• Rizoto: Do rizota se hodí jak blázen. Dají tomu takovou tu správnou houbovou chuť.
• Nádivka: Do nádivky na velikonoce nebo i do kuřete se dají přidat.

No a víš co? Já je občas jen tak rozdrtím a přidám do těsta na chleba. To je pak chleba s vůní lesa, fakt! A jestli máš hodně sušených hub, tak si je můžeš i rozemlít na prášek a používat jako koření. To je taky fajn. Jo a ještě něco, sušené houby jsou super do zelných karbanátků!