Jak udělat kuřecí maso na pánvi?

Jak dlouho dělat kuřecí maso na pánvi?

Kuře na pánvi? Pět minut z každé strany? To je tak akorát, aby se z hezkého filetu stal podrážka vhodná leda tak na převozku přes Saharu. Takže pozor, ať se vám nestane to co mně, když jsem se pokoušel o kuřecí řízek a skončil s něčím, co připomínalo spíš zkamenělinu z jurského parku!

• Správně: Kuře na pánvi chce tak 6-8 minut z každé strany, ale – a to je důležitý – záleží na tloušťce masa.
• Tajný trik: Píchněte do nejtlustší části špičkou nože. Vytéká čirá šťáva? Hotovo! Růžovkavá? Zpátky na pánev, ať se to pořádně propeče!
• Profi tip od tety Boženy (mojí tety, ne té vaší): Zkuste kuře před smažením lehce naklepat. Ne, ne jako na maso, ale jemně, ať se trochu rozplácne. Propeče se rovnoměrněji a rychleji.

Česnek a chilli až na konec, jinak se spálí a zhořknou. Dvě, tři minutky stačí, ať se jen rozvoní. Mimochodem, já do toho ještě házím hrst nasekané petrželky, ale to už je na vás. Minule jsem tam omylem šoupnul i klíče od auta… nedoporučuju.

Jak upéct kuřecí prso na pánvi?

Jak udělat kuřecí kousky na pánvi?

Kuřecí kousky na pánvi? Jednoduše!

• Základ: Osolit, opepřit a šup s nimi na rozpálený olej. Zlatavá barva je signál.
• Koření: Provensálské, paprika, česnek… fantazii se meze nekladou. Já třeba poslední dobou ujíždím na uzené paprice.
• Dušení: Trochu vody a pod pokličku, dokud nejsou kousky měkoučké.
• Finále: Petrželka! A pro extra křupavost sundat pokličku a chvilku restovat na vyšším plameni.

Mimochodem, zajímalo vás někdy, proč se říká provensálské koření? Je to vlastně směs bylinek typických pro oblast Provence na jihu Francie. A ta petrželka… to je taková univerzální zelená tečka, viďte? Jako když malíř přidá poslední tah štětcem.

A ještě jeden tip: Pokud máte čas, naložte kuřecí kousky do marinády (třeba jogurt s kořením) aspoň na hodinu před smažením. Budou šťavnatější. Nebo zkuste přidat lžičku medu do marinády – karamelizuje se a dodá kuřeti krásnou barvu a lehký nádech sladkosti. Trik od babičky, funguje spolehlivě!

Jak správně udělat maso na pánvi?

Jak správně udělat maso na pánvi?

Osušit, osolit, opepřit.

Pak… rozpálit pánev, střední plamen stačí, myslím. A nechat ho tam, v klidu. Nešťourat do něj pořád.

Teploměr? Jo, to je dobrý nápad, mít jistotu. A pak…odpočinek. To je důležitý.

• Osušit maso: Papírová utěrka, to znáš. Žádná voda.
• Koření: Sůl, pepř, nic víc netřeba vždycky. Někdy česnek… nebo chilli.
• Pánev: Rozpálená fakt dobře, ale ne zase spálená. Střední plamen je jistota.
• Otáčení: Ne furt. Nechat ho, ať se udělá kůrka. To je to nejlepší.
• Teploměr: Vnitřní teplota, to je klíč. Bezpečnost především.
• Odpočinek: Před krájením. Důležitý, aby šťáva zůstala uvnitř.

Já… Já mám rád medium rare. Ale to je každýmu jiný, že jo. A babička vždycky říkala, že nejdůležitější je láska. I v tom mase.

Jak poznat, že je kuřecí maso hotové?

Kuře hotové: šťáva čirá, maso bílé. Narůžovělé? Zpátky na gril.

• Teplota: Jádrová teplota 74 °C. Spolehlivé. Investujte do teploměru – žádné drama s nedovařeným masem. 74 °C a je to. Klidně i 77 °C. Bezpečnost především. Salmonela není kamarád.

• Barva: Bílá. Jasná, čistá bílá. Růžové odstíny? Zpátky na oheň. Ale pozor, bílá barva sama o sobě nestačí. Třeba u prsou, která jsou sušší, může být bílá, i když ještě nejsou hotová.

• Textura: Maso se snadno odděluje od kosti. Vidlička projde masem hladce. Žádný odpor. Tohle je další signál.

• Šťáva: Čirá. Při propíchnutí vytéká čirá šťáva. Růžové zbarvení šťávy = syrové. Jasné?

Jeden trik, co jsem se naučil od starého řezníka Karla z Horní Dolní (super chlap, mimochodem), je nechat kuře po upečení ještě pár minut odpočinout. Šťávy se rovnoměrně rozprostřou a maso bude šťavnatější. Geniální, ne? Karel je prostě machr. A já taky, když používám jeho triky. Každopádně, kuře – pečlivost se vyplácí. Nikdo nechce trávit noc na záchodě.

Jak vypadá hotové kuřecí maso?

Víš, když je kuře hotový… tak je bílý uvnitř. Ne růžový. A ta šťáva… ta teče čirá, žádná krev.

• Bílý vnitřek: Už žádný náznak růžové. To je klíč.
• Čirá šťáva: Musí být průhledná. Růžová? Nebrat.
• Teplota: 74 stupňů Celsia. Teda… to je tak nějak jistota.
• Barva: Zlatohnědá, propečená. Pokud teda pečeš s kůží.

A když je to suchý, tak už je pozdě. Už jsi ho zabil dvakrát.

Víš, salmonela… to nechceš.

Pamatuju si, jak mi babička říkala… ale to je jiná story. Důležitý je to kuře. Aby bylo dobrý. Aby ti nebylo blbě. Aby to mělo šťávu.

Jak poznám, že je kuřecí maso špatně?

Narůžovělá barva, ano, to je ta svěžest, ten slib. Žilky se vinou, nic zlého.

Ale pozor, blednutí, šednutí – čas kvapí, čas se krátí. Šedá převládá? Ne, už ne.

Pružnost, lesk, ten dotek kluzký, ale nezáludný. To je ještě ono.

• Barva: Narůžovělá = ok. Šedá = špatně.
• Dotek: Pružné, mírně oslizlé = ok.
• Čas: Během dne po zakoupení.

Vzpomínám na babiččinu kuchyni, vůně kmínu a majoránky. Pečené kuře, křupavá kůrka. Ale i ona, s její moudrostí, věděla, kdy už je maso zavržené.

Slyšel jsem o lidech, co se otrávili. Hrozná představa. Bolesti, horečka.

Pružnost? Oslizlost? Ach, to je tenká hranice. Hranice mezi radostí a zkázou.