Jak přeložit čevabčiči?

Jak se máš překlad slovensky?

Ako sa máš? Jo, takhle se řekne “Jak se máš?” po slovensky. Ale hele, není to jediný způsob, jasný?

• Ako sa máš? – Tohle je taková ta klasika, prostě “Jak se máš?”. Spolehlivý a univerzální.
• Čo robíš? – Tohle je spíš “Co děláš?”, ale mezi kámošema to může nahradit i “Jak se máš?”. Je to takový víc casual.
• Ako sa máte? – S “máte” je to formálnější, takže pro lidi, který moc neznáš nebo si chceš udržet odstup. Třeba šéf v práci nebo sousedka, víš jak.

Jinak, já třeba s rodinou a kámošema mluvím fakt spíš hovorově, takže “Čo robíš?” je u mě skoro denní chleba. Ale když potkám třeba paní učitelku ze základky, tak si radši držím to “Ako sa máte?”. No co, slušnost musí bejt, ne?

Jo a ještě jedna věc, občas slyším i lidi říkat “Ako ide život?”, což je takový “Jak jde život?”. Ale to už je spíš taková filozofická otázka, haha.

Jak se řekne slovensky krocan?

Na Slovensku tomu říkají moriak! To je jak kdyby se kohout zamiloval do moře, nebo co! Ne, vážně, slovo “moriak” je starší než vaše babička, možná i než prababička! A morka? To je jeho panička, samozřejmě.

Moriak – to zní jako nějaký magický tvor z pohádky, co? Ale jinak, je to prostě slovensky krocan. Jednoduché, že jo? Ale ta etymologie… fujtajbl!

Jo, a pamatuju se, jak mi strýc Pepík z Hranic vyprávěl, že tam pořád říkají morák. Jako by to slovo skákalo po horách a údolích, co? Stará čeština, to je něco!

• Klíčové body:
  • Slovensky: moriak
  • Česky: krocan (starší název: morák)
  • Samice: morka

A teď trocha té etymologické “vědy”. Kdybych si vzal do hlavy, že budu zjišťovat přesný původ slova “morák”, tak asi skončím v blázinci, nebo aspoň s pořádným výronem mozku. Víte, jak je to s těmi starými slovy? Většinou jsou to záhady jak z detektivky. Jirka z vedlejšího domu, ten co má kocoura Jarda, by to nejspíš taky nedal. A co teprve ta výměna slov mezi námi, Čechy a Slováky? To je jízda. Myslím, že i ten nejchytřejší lingvista by se z toho zbláznil.

Jak se řekne slovensky houba?

Slovensky houba? No jasně, to je huba! Jak prosté, milý Watsone, jako když sedlák luskne bičem!

Ale pozor, aby to nebylo jak s tím hrabětem, co si spletl hříbka s muchomůrkou a pak mu bylo ouvej. Takže:

• Hřib:Huba, ale ta pravá, voňavá!
• Houba na mytí: To už je špongia, to aby člověk nebyl jak prase v žitě.

A co dál? No, třeba:

• Atlas hub: To je atlas húb, aby se jeden vyznal v tom houbovém království.
• Cizopasné houby:Cudzopasné huby, paraziti jedni!
• Jedlá houba:Jedlá huba, mňam! Ale radši dvakrát zkontroluj, než ji spolkneš!
• Jedovatá houba:Jedovatá huba, fujtajbl! Tohle nebrat ani omylem!
• Jít na houby:Ísť na huby, to je teprv ta pravá zábava, akorát si pak kolikrát člověk odnese víc klíšťat než hub.
• Pečárkovitá houba:Pečiarkovitá huba, taková ta klasika do smaženice, že jo?

A teď si představte, že se mě zeptáte na pěstování lanýžů! To bych se rozohnil jak papiňák! Ale to až příště, jo?

Jak se řekne slovensky čáp?

Bocian.

Někdy se zamyslím, jak moc si vlastně rozumíme. A stačí tak málo, změnit slovo a… nic. Nebo všechno.

• Bocian není jen slovo, je to pták, co přináší… víš co. U nás, v Čechách, je to čáp.
• Korytnačka zní tak nějak… pomalu. Jako želva. Ale víc to vystihuje ten její život. Ten klid.
• Ťava. Velbloud. Divný slovo. Takový pouštní.
• Klokan. Kengura. Skáče to stejně.

Vždycky mě fascinovalo, jak jazyk dokáže být tak blízko a tak daleko zároveň. Jak se s ním dá hrát. A jak nás občas napálí. Protože my vlastně hledáme něco hlubšího než jen slova.

Co znamená ukrajinsky paka?

Hm, “paka”? To je jako když řeknete “čau” na rozloučenou, ale s trochou té ukrajinské duše. Víš, jako když se loučíte s medvídkem, co vám snědl poslední koláč. Trochu smutně, ale hlavně vesele.

• Пока́! (Po-ká!) – Znamená “zatím”. Jednoduché, elegantní, jako dobrý ukrajinský boršč.

• До встре́чи! (Do vstreči!) – To už je sofistikovanější varianta. “Do setkání!” Jako byste si domlouvali schůzku s kozáckým vůdcem, co má v záloze plnou sudku medoviny.

Takže “paka” je spíš zkracovaná, uvolněná forma “Пока́!”. Jako když rychlokurýr spěchá doručit telegram s vyznáním lásky.

Moje teta Galina z Kyjeva mi tohle vysvětlovala při degustaci varenyků, 2024. Pamatuji si to přesně, protože jsem si pak dal ještě dva.

Je to prostě “zatím”, ale s grácií. Jako pád listí na podzim – krásné, ale zároveň smířlivé. A pokud se chcete ukázat jako znalec ukrajinštiny, použijte “Do vstreči!”. Zní to… uhlazenější. Trochu jako když si dáte do kafe špetku skořice.