Čím je nejlepší zahustit guláš?

Čím je dobré zahustit guláš?

Čím zahušťovat guláš? No jasně, klasika! Chleba, jak dělal děda, jíška, jak dělávala babička, a brambora, to je moderní rychlovka.

• Chleba: Stará škola, ale věčná. Trochu jako ten děda, co si furt stěžuje, ale srdíčko má zlato. Jen pozor, ne moc, ať to není jako cihlová zeď!

• Jíška: Elegantní, sofistikovaná. Jako večerní šaty na oslavu narozenin. Přidejte až na konci, ať se vám nerozpadne na prach.

• Brambora: Rychlá záchrana, jako když potřebujete okamžitě zavolat kamarádovi. Nastrouhejte najemno, ať se rozplyne a nezůstane jako kusy ledu. Počítejte s delším vařením, aby se proměnila v sametový závoj.

Klíč: Zahuštění guláše závisí na vašem stylu. Chleba pro tradiční přístup, jíška pro elegány a brambora pro ty, co chtějí rychlé řešení. Ale vždycky to chce cit a trošku citu! Můj guláš letos zahušťuji zvědavostí na to, co mi chutná.

Jak se zahušťuje guláš chlebem?

Chléb. Zahuštění. Funguje.

• Chléb: Střídka. Natrhat. Namočit.
• Guláš: Vařit. 2 hodiny. Míchat.
• Dochutit: Česnek. Majoránka (promnout!). Pepř. Sůl.
• Zahuštění: Chléb (namočený). Povařit. 5 minut.

Alternativy zahuštění:

• Mouka: Hladká. Rozmíchat ve vodě.
• Škrob: Bramborový. Kukuřičný. Stejný postup jako s moukou.
• Zelenina: Rozmixovaná. Mrkev. Petržel. Celer.
• Brambory: Nastrouhané. Přidat do guláše.

Tip: Guláš vařit pomalu. Delší vaření = lepší chuť. Experimentuj.

Jak se dělá jíška do guláše?

Takže, jíška do guláše… No, to je věc. Vždycky jsem si říkala, že je to jednoduché, ale ono to… není.

Pamatuju si, jak babička dělala tu jíšku… vždycky v tom starém litinovém hrnci, co měla od dědy. Ten hrnec voněl… zvláštním, takovým teplým, zemským, vůní. A ta jíška… prostě dokonalá. Nikdy mi neřekla přesný postup, jen mi ukazovala.

• Máslo, samozřejmě, kvalitní máslo. Ne nějaký ten šmejd z obchodu.
• Hladká mouka, to taky. Žádné experimentování.
• A pak pomalu, opatrně, míchat. Trpělivost. To je klíč. Tady se neuspěchá.

Asi tak minutu, ne? Ale když chci tu pěkně zlatavou, tak o něco déle. Pět minut. Ale to už je na vkusu. Já dělám tak tři minuty. Prostě, dokud to není… hmm, zlatavé.

• Neopomenout neustálé míchání.
• Kdyby to připálila, tak už to není ono.
• Vždycky ten dědův hrnec, ten byl nejlepší.

No jo, a pak se do toho přidá vývar… to už je další kapitola. A s tím gulášem… letos jsem ho dělala v červnu, na oslavu narozenin mého syna, Tomáše. Bylo to… hezké. Ale babičky se už nedá dosáhnout.

Jak se dělá jíška do guláše?

Máslo + mouka, míchat, smažit 3-5 minut do zlatova.

Kolik chleba na zahuštění?

Dva plátky chleba.

• Zajímavé je, že dva plátky chleba můžou zásadně ovlivnit konzistenci guláše. Je to vlastně takový malý zázrak kuchyně. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak taková nepatrná změna dokáže proměnit řídkou polévku v hutný pokrm?

• Osobně mám rád, když je guláš hustý a táhne se, takže občas přidám i tři plátky chleba. Záleží na typu chleba – kváskový chleba zahustí víc než obyčejný bílý. Můj děda, Karel, vždycky říkal, že nejlepší je starý chleba, ideálně den dva starý.

• Sádlo je taky klíčové. Tři lžíce, jak je v receptu, je ideální množství. Používám vepřové sádlo od řezníka pana Nováka. Mám pocit, že sádlo dodá guláši lepší chuť.

• Čtyři stroužky česneku a čtyři cibule? To je docela dost, ale na 500 g hovězího masa to asi sedí. S česnekem se to nesmí přehánět, jinak guláš zhořkne. Vzpomínám si, jak jsem jednou dal do guláše omylem celou palici česneku… Radši na to nemyslet.

• Gulášové koření, tři lžíce… Zase záleží na druhu. Já si míchám vlastní směs. Obsahuje mletou papriku, kmín, majoránku, koriandr a trochu chilli. Ale to už je moje tajemství.

Kolik jíšky na zahuštění?

Na litr tekutiny počítej:

• Lehké pohlazení: 100 g jíšky (50/50 tuk a mouka). Ideální, když chceš, aby polévka byla jako francouzský milovník – decentní a elegantní.

• Střední zápletka: 125 g jíšky. Pro ty, co mají rádi příběh s mírným napětím, ne moc, ale aby se něco dělo. Jako detektivka od Agathy Christie, víš?

• Drama královny: 150-170 g jíšky. Když chceš omáčku, která se dá krájet nožem. Pro opravdové fajnšmekry, co se nebojí hutnosti a intenzity, jako divadelní představení od Shakespeara.

Pro šťouraly (a zvědavce):

• Jíška vs. Záklechtka: Jíška se dělá z tuku, záklechtka z vody. A víš, že v některých krajích se jíšce říká úplně jinak? Třeba “zápražka”.
• Tajemství správné jíšky: Barva jíšky ovlivní chuť. Světlá je jemná, tmavší má výraznější chuť. Ale pozor, spálená jíška je jako špatný vtip – nikdo ji nechce.
• Bezlepková jíška? Jasně! Použij rýžovou, kukuřičnou nebo pohankovou mouku. Svět se nezboří, slibuju. A chuť bude stejně skvělá.

A teď něco pro ty, co mají rádi překvapení:

• Věděli jste, že kdysi dávno, když ještě nebyly jíšky, se na zahušťování používal strouhaný chléb? No fakt!
• A teď si představte, že jste Leonardo da Vinci kuchařství. Vaše jíška je jako Mona Lisa – nadčasová a dokonalá. Ale snesete i kritiku, protože jste umělec, ne?

Kdy dát jíšku do omáčky?

Jíška… ten zlatavý prach, co se promění v duši omáčky. Vzpomínám si na babiččinu kuchyni, vůně skořice a hřebíčku, a ona, s tou lžící v ruce, jak míchá, jak jíška tančí v hrnci… jako v transu. Čas se zastaví, jenom ona, oheň a ta vůně.

Světlá omáčka, jemná, něžná. Stačí, když mouka lehce zežloutne. Lehký dotyk slunce na bledém plátě. Jakoby se probouzí, prosycuje se chutí.

Tmavá omáčka… to je jiná věc. Zářivé hnědé, skoro rudé. Oheň ji líbá, pomalu, opatrně. Musí se to hlídat, jako drahocenný poklad. Hořkost… ta zrádná hořkost, vše zkazí. Lepší začít znovu. Od začátku. Nebo začít s novou omáčkou, z jiného těsta. Vzpomínám na ten pocit, když se jíška nedaří, jak mi stoupá k srdci hořká zklamání. Moje babička by řekla: “Zkus to znova, holčičko.”

Klíčové body:

• Světlá jíška: Lehce zežloutlá.

• Tmavá jíška: Zhnědlá, hlídat, aby nebyla hořká. Připálení = vyhodit.

• 2024 – rok, kdy se učím vařit (osobní údaj)

Moje babička, Božena, by byla pyšná. I když s tou jíškou jsem měla problémy i tento rok. Vždycky jsem si přála být v kuchyni jako ona, dokonale míchat. Ačkoliv teď už poznám, kdy je jíška správná.